Komentovat Základní škola v Přibyslavi je úplná základní škola pro asi 650 dětí z města a okolí. Kromě běžné vzdělávací činnosti má i speciální třídu pro děti se středně těžkým a těžkým mentálním postižením. Školní jídelna vaří každý den přibližně 620 obědů, a to nejen pro děti a zaměstnance. Asi 160 porcí je určeno pro pečovatelskou službu a zaměstnance různých firem, kteří se v jídelně stravují. Rozsáhlejší doplňková činnost školy si vyžaduje užší spolupráci ředitele školy Petra Adama a vedoucí jídelny Jany Rasochové.
A právě tato spolupráce, o níž se v okolí hovoří jako o příkladné, byla námětem rozhovoru portálu Jídelny.cz, ředitele školy (Ř) a vedoucí jídelny (V).
Postavení jídelny v rámci školy
Čím je jídelna pro vás jako pro ředitele?
Ř: Je součástí školy. Jídelna, škola, družina, školní klub, všechno má stejný význam. Jsou pro děti a měly by plnit svou funkci.
Jídelna je v principu dost odlišná od školy. Není vám na obtíž?
Ř: Ne, protože mám velice šikovnou paní vedoucí, která mě chodem jídelny zbytečně nezatěžuje, takže nemusím řešit provozní věci. Spíš se spolu bavíme o nějakých konceptech, nebo když vím, že bude nějaká změna vyhlášky, tak se snažíme hledat cestu, jak na to, viz například dietní stravování. Nastavili jsme ho tak, abychom neodporovali vyhlášce a vyšli vstříc dětem. Stravování je součástí hlavní aktivity školy, nejsou to oddělené nádoby, má to být vše pohromadě. Pokud chceme mít spokojené děti, tak musí být najezené.
Někdy se diskutuje, zda je vhodné, aby jídelna, která je povahou úplně jiná než vzdělávání, byla součástí školy.
Ř: Jde o děti, tak ať je vše dohromady, proto nemám problém, když je v jedné obci sloučená základní škola s mateřskou školou nebo i se střední školou, když se tak společně zajišťuje práce s dětmi a všechno, co s ní souvisí. Štěpit to organizaci oslabí. U nás v Přibyslavi je kromě naší školy ještě samostatná mateřská škola a dále pobočky havlíčkobrodské ZUŠ a DDM, ale je jen otázkou času, kdy to spadne všechno pod nás. Pro zřizovatele je zajímavější mít jednoho ředitele, jednu zodpovědnou osobu, než neustále hledat řešení mezi několika subjekty. Takže v tomhle ohledu si troufnu říct, že slučování škol a zařazení jídelen pod školy je přirozený vývoj a že je v pořádku.
Doplňková činnost jídelny
Vaše škola má široký okruh doplňkové činnosti. To určitě přináší problémy, které byste nemusel mít, zajištění běžného provozu, marketing, reklamace, styk se zákazníky. Myslím si, že paní vedoucí to všechno nemůže od vás odfiltrovat.
Ř: Mýlíte se, to jsou věci, které jdou opravdu mimo mě, a hlavně jsou tady lety zaběhlé. Společně možná někdy řešíme jen nějaký spíše filozofický problém nebo zvýšení ceny jídla a já jen rozhodnu mezi předloženými variantami. Doplňková činnost není pro nás ta hlavní, to znamená, když současně bude narůstat počet dětí v ZŠ a jídelna bude s prominutím padat na hubu, tak pro mě bude jednodušší zdražit o nějakou korunu oběd s tím, že se mi vedlejší činnost zredukuje, ale já musím hlavně zajistit stravování pro školu. Vedlejší činnost je příjemné zpestření, získání nějakých prostředků a je taky dobrá pro jméno školy, ale není tím hlavním, na co by škola měla být orientována.
Když vedoucí jídelny je schopna zajistit vše k doplňkové činnosti, tak musí mít taky hodně velké kompetence. Jde o finance, podpisové právo, možnosti samostatného rozhodování.
Ř: Co se týče jídelny, tak je má absolutní. Máme na to zavedený systém, například je tady nastaveno, že všechno do 10 tisíc podepisuje přímo paní vedoucí. Já dělám jenom takovou kontrasignaci v rámci finanční kontroly, ale jinak nic neobjednávám. Jídelnu má kompletně na starosti paní vedoucí.
Když se setkáváte s vašimi kolegyněmi, cítíte nebo vidíte, že ony mají stejné nebo jiné kompetence?
V: S kolegyněmi jsem o tomto nikdy nemluvila. Spíš jsme se bavily o jídelníčku nebo o počtu strávníků, ale tohle jsme neřešily.
Máte spolu pravidelné porady?
V: Nemáme, jenom když je potřeba.
Ř: Když jsem sem přišel, tak vedení školy mělo porady pravidelně. V jídelně je ale dost informací, které by třeba zástupce ředitele nemusely zajímat, a paní vedoucí by zase nezajímaly kázeňské přestupky žáků. Takže úzké vedení se u nás pravidelně neschází, jen mí zástupci mají své porady. Já, co potřebuju, tak řeším napřímo, ale musím říct, že nejsme moc velká škola.
Kdy nebo jak se tedy s vedoucí setkáváte?
Ř: Pokud je problém, tak paní vedoucí za mnou přijde nebo já přijdu za ní a řešíme to operativně. Setkávám se s ní téměř každý den na obědě, kde probereme, co potřebujeme. Není potřeba mít pravidelně nějaké porady. Kdyby bylo, tak si je svolám.
Problematika zaměstnanců je plně na vedoucí jídelny
Kolik máte v jídelně zaměstnanců?
V: 8 zaměstnanců i se mnou, z toho jsou 3 pro vedlejší činnost.
Když vám někdo odchází, nebo přijímáte někoho nového, nebo jsou problémy se zaměstnanci, kdo to řeší, vy nebo pan ředitel?
V: Zatím to pan ředitel nechává na mně, mám volnou ruku. Když někoho do jídelny přijmeme, tak je to z důvodu, že já ho tam chci.
Jak řešíte nemocnost kuchařek, nemocenské, zástupy, odměny za zástup?
V: O dlouhodobých nemocech se dopředu ví, dají se naplánovat a do té doby musím sehnat náhradu. Buď někoho mám domluveného, nebo úřad práce mi nabídne nějaké uchazeče a já musím vybrat. Pokud bych nikoho nesehnala, tak první týden pracujeme samy, chodím kuchařkám pomáhat já. A pak se s panem ředitelem domlouváme na odměnách, které pracovnice dostanou.
Ř: Z hlediska financí je nejlevnější variantou sehnat zástup. Protože když budete dávat odměny zaměstnancům nebo jim zvýšíte plat, mzdové náklady se zvýší, například v náhradách za dovolenou apod. Ale také není ideální, když jsou zaměstnanci přetěžováni. To se pak projeví úplně někde jinde.
Jak škola rozděluje výnosy
Jídelna i škola u vás vyvíjejí vedlejší činnost. Jak její výnosy rozdělujete?
Ř: Jsme jedna organizace a jedno IČO, takže musíme oddělit pouze činnost hlavní a vedlejší. Byl bych rád, aby všichni vnímali, že jsme jeden organismus.
Když za vámi vedoucí jídelny přijde, že potřebuje něco dovybavit, podle čeho se řídíte a rozhodujete?
Ř: Výnosy z vedlejší činnosti máme opravdu v jednom balíku, není nikde striktně řečeno – toto jsou naše peníze, peníze školy, družiny, jídelny, na ty nám nesáhnete. Když je příjem za nějaký kroužek nebo sběr papíru nebo pronájmy, tak ho považuju za příjem školy a když je něco potřeba, tak se to z něho koupí, nerozlišujeme pro koho. Když jsme loni potřebovali zaplatit vydání knížky o historii školy, tak jsme peníze vzali z doplňkové činnosti a pak se to zase dorovnalo. Když něco hoří, musí se to řešit hned. Když je něco investičního charakteru, musí se záměr naplánovat. Třeba teď máme záměr vyměnit větší konvektomat. Finance bychom i měli, kdyby nám letos zřizovatel nestáhl část hospodářského výsledku. Tak jsem při návrhu rozpočtu na příští rok šel se žádostí na zřizovatele, aby nám do rozpočtu zakomponoval částku na nakoupení toho konvektomatu. Často velmi záleží právě na komunikaci se zřizovatelem.
Při rozdělování financí se tedy řídíte spíše citem, potřebností, a ne tím, kdo peníze vydělal. Jak víte, že jste při financování různých složek školy objektivní? Máte pro takové posouzení nějaké vlastní měřítko, nebo zpětnou vazbu?
Jak jsem už řekl, byl bych rád, kdyby všichni v rámci školy kopali za jeden tým. Je to o pocitu, ale i ten pocit vychází z objektivních zkušeností s chodem školy, s jejími potřebami a potřebami jednotlivých úseků. Takže ve finále, byť pocitově, jsou prostředky použity tam, kde jsou potřeba, a jsem přesvědčen, že jsou všechny strany v rámci naší organizace spokojeny. Alespoň v to doufám.
Ředitel školy a chod jídelny
Vidím občas snahu vedení škol zasahovat do chodu jídelny, do jídelníčku apod. Jak se na to díváte?
Ř: Mně by bylo vnitřně nepříjemné, kdyby přišla kuchařka a říkala mi, jak mám učit němčinu. Podobně si já nedovolím říct, jak oni mají vařit. Oni mají praxi, mají své know how, mají svůj přístup a člověk k tomu tak musí přistupovat a respektovat je. Jsem ale rád, když sem můžu přijít s nějakou myšlenkou, s námětem. Ale na jeho realizaci je potřeba vždy čas, nikdy jsem nepřišel s tím, že se v jídelně něco musí dělat jinak a hned, spíš tak, že se něco může zavést a postupně.
Můžete uvést příklad takového námětu, s nímž přišel ředitel?
V: Například celoroční projekt zaměřený na evropskou kuchyni byl jeho nápad.
Sledujete, jestli se vaše jídelna nějak vyvíjí a posunuje?
Ř: Ano, například ty týdny evropské kuchyně. Myšlenka byla výborně zrealizována a to beze zbytku. Stanovil se týden, ve kterém jsme chtěli vařit národní speciality zemí EU. Začali jsme týdnem kuchyně „našich sousedů“ (Německo, Polsko, Slovensko a Rakousko; týden má ovšem 5 dní a tak jsme přidali ještě Maďarsko). Vaříme každý den dvě hlavní jídla, tak se v prvním týdnu připravovalo jedno jídlo národní a druhé bylo běžné, zaběhnuté. Pak následoval týden pobaltské kuchyně, a když přišel týden balkánské kuchyně, už si kuchařky u některých států troufly na národní jídla u obou hlavních jídel. Po půlroce přišla kuchyně jihozápadní Evropy (Itálie, Francie, Španělsko, Nizozemí a Anglie) a tam si kuchařky troufly mít celý týden dvě jídla v provedení národních specialit. A nejenže se nebály jít do základních věcí, ale pustily se i do složitých pokrmů, takže třeba plnily tortilly. Sám si dokážete představit, co to bylo zvládnout 400 porcí. Mě strašně těšil ten posun, že na začátku říkaly „jak my to budeme dělat?“ a pak už se nebály ani pobaltské kuchyně, jestli nebude propadák, protože ta je hodně postavená na sladkokyselých chutích a na ty děti nejsou zvyklé.
Takže takovou snahu se posouvat oceňujete?
Ř: Ano, toto se mi na jídelně líbí, nebojí se a jdou do toho. Jsem rád, že tady mám takovou paní vedoucí a takový tým kuchařek.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze