Přeskočit na obsah

Jak dosáhnout toho, aby děti jedly luštěniny

Mnoho jídelen považuje normu spotřeby luštěnin za nesplnitelnou. A když ji splní, pak jen papírově, protože strávníci luštěniny vrací a ty mizí v odpadu. Přesto však existují jídelny, kde tomu tak není. Kde se spotřební koš skutečně plní a na více než 100 %. Jak to tam dělají?

Autor: Eva Kalvodová

Luštěniny v naší kuchyni

Čím víc jsem přemýšlela o obsahu a zpracování celého tohoto námětu, tím víc jsem si připomínala svoje začátky v jídelně základní školy a bezmocnost, s jakou jsem se dívala na odnášené a vyhazované jídlo. Zelenina a luštěniny končily v odpadcích, děti odcházely bez oběda a já jsem to viděla jako zbytečně vyhozené peníze za potraviny. Kudy z toho ven, když v rodinách najdete podporu minimální a většina národa dává přednost smaženým jídlům, sladkostem a kdoví čemu ještě. Na luštěniny je nahlíženo s pohrdáním a zůstávají v těch domácích spížkách pěkně schované až vzadu… A možná právě to schovávání mě dovedlo k myšlence, že tohle by mohla být ta cesta, jak se pokusit prokousat celým problémem s konzumací luštěnin.

Začala jsem prozkoumávat trh a nacházela stále více výrobků s obsahem sójové mouky, cizrnové mouky, hrachové a sójové vločky aj… Zkrátka kdo hledá, najde, ale ještě nebylo zdaleka vyhráno, ještě není potravina v těle strávníka.

Výměna těsta

A tak jsem po dohodě s kuchařkami rozjela hru na schovávanou na plné obrátky. Bramborové těsto jsme vyměnily za bramborové těsto s cizrnou a s napětím čekaly na dobu obědů. Talíře se vracely beze zbytků, dokonce si děti chodily přidávat a ani dospěláci nešetřili chválou, cože to máme za dobré knedle – a to byla ta správná chvíle na odhalení cizrny a počátek vysvětlování, co to vlastně je. Ve výsledku jsme se dopracovali ke společnému názoru, že tyto knedlíky s přidanou cizrnou jsou lepší než ty obyčejné – kuchyň slavila první malý krůček k vysněnému vítězství konzumace luštěnin, spotřební koš však ještě nebyl naplněn. (Pro výpočet spotřebního koše používám pro těsto s cizrnou koeficient 0,1)

Chytře na další luštěniny

Na řadu přišla sója a již popisované pátrání na trhu s následnou otázkou, co se sójovým granulátem. Nedělní oběd mojí rodiny byla domácí sekaná a tak jsem tam ten luštěninový zázrak tenkrát přidala. Spokojenost mého manžela masožravce byla důkazem, že granulát budeme ve školní jídelně přidávat do mletých mas. (Koeficient je stejný jako u cizrnového těsta 0,1)

A hra na schovávanou pokračovala dál ve formě sójových a cizrnových vloček do polévek, použitím cizrnové mouky na přípravu domácích zavářek do polévky, či vhozením luštěniny do zeleninové polévky- tím se taky nedá nic pokazit.

Dnes už nepracuji v jídelně základní školy, přešla jsem k menším strávníkům, ale problémy se vyskytují i u těch našich mrňousků a tak se snažím zužitkovat svoje postřehy a zkušenosti z let minulých.

Spotřební koš v mateřské škole

Jen tak namátkou jsem si udělala přehled o tom, kolikrát zařadím luštěniny do jídelníčku, abych splnila spotřební koš, a měsíční průměr za rok 2012 mi vyšel 8. Pod tím číslem se schovávají např. čočková pomazánka, fazolový nebo čočkový eintopf, cizrnové halušky, mletá masa se sójovým granulátem, bramborové knedlíky ale i šišky s mákem připravené z bramborového těsta s cizrnou, nebo oblíbený bramborový guláš, do kterého namísto uzeniny přidáme mungo fazole.

Jako příklad uvedu měsíc duben 2012, kdy se konzumovala hlavní jídla s luštěninami:

– Cizrnové halušky se zelím
– Milánské špagety s přidaným sójovým granulátem
– Ruský biftek s přidaným sójovým granulátem
– Šišky s mákem, vyrobené z bramborového těsta s cizrnou
– Masové klopsy v rajské omáčce opět se sójovým granulátem
– Hrachová kaše s uzenou rolkou – uzené maso bylo mimořádně, jinak zařazuji vařené vejce
– Domácí sekaná a již zmiňovaný granulát
– Bramborové placky, bramborové těsto s cizrnou

Z polévek byla zařazena na jídelníček:

– Zeleninová se zelenou čočkou
– Čočková polévka
– Zeleninová se sójovými vločkami

A k ranní svačince kuchařky připravily pomazánku z červené čočky.

Za tento měsíc bylo vyrobeno celkem 4496 porcí jídel pro děti v kategorii 6 a 7 let. Vyjádřeno v %, spotřební koš byl naplněn na 121,32 % (tyto informace jsou z naší budovy Průběžná, kde bylo přihlášeno k docházce 112 dětí).

V tomto měsíci se však nebaštily jen luštěniny (i když to tak vypadá), ale na jídelníčku byl také kuskus se sýrem, vepřová roláda, maďarský guláš, kuře na paprice, rybí karbanátek pečený v troubě, zeleninové rizoto, přírodní roštěná, těstoviny zapečené s brokolicí, bratislavská plec, kuřecí řízek, vepřové na žampionech a špenátová kaše s vejcem. Z uvedených jídel je patrné, že luštěniny stačí opravdu „jen po troškách přidávat“ a spotřební koš se plní bez problémů.

Úprava a podávání luštěnin

Jsem toho názoru, že nezáleží na tom, jestli je strávník malý nebo velký, ale s jakým přístupem je mu jídlo podáváno a jak je samotný pokrm lákavý od pohledu.

Když na jídelníček napíši Budulínkova kašička, usměvavá kuchařka rozprostře na talíř hrachovou kaši a paní učitelka k tomu přidá komentář, že tohle opravdu Budulínek baštil, tak nám děti vylížou talíře a ještě se rozhlíží po přídavcích. Pokud ale fňukají už u výběru jídla na další den, následně na talíř přistane kopec něčeho od naštvaného kuchaře a uslyší nelichotivá slova o blafech, nemůžeme se divit, že oběd skončí v odpadcích.

Je to pořád nepřetržitá týmová práce vedoucí školní jídelny, kuchařek a pedagogů, aby dětem – ale i jejich rodičům vysvětlovali, že luštěniny jsou pro vývoj dítěte důležité. Nenechme se odradit neúspěchem prvním, ani patnáctým a zkoušejme to znovu a znovu a ještě jednou, i když jsme naštvaní a vyčerpaní.

Všichni dobře víme, jak je velmi jednoduché říci „U nás se to nejí, tohle bych nejedla ani za nic, tohle je blaf apod.“ Vyřknuté slovo z úst ani párem volů nevezmeš zpět – slýchávala jsem od svých prarodičů a měli pravdu. Zošklivit dítěti podávaný pokrm a vzápětí jej nutit do jeho jídla, to je to, co někdy jako dospěláci děláme. Mějme se proto na pozoru, co říkáme před dětmi a jak mluvíme o naší stravě.

Hra na schovávanou má svůj konec

Ta moje hra na schovávanou měla ve všech případech své ukončení. Vždycky jsem svým strávníkům řekla pravdu o jídle, které právě snědli a které jim téměř vždy chutnalo.

Co je zakryto tajemstvím, bývá přitažlivé a lákavé. Zvídavost lidstva se traduje od nepaměti, proč tedy zvědavosti nevyužít i ve stravování. Tato hra na schovávanou má i svůj půvab a kouzlo, které spočívá ve zjištění, že luštěniny chutnají….

Kolegyně a kolegové ze školních jídelen, nebojte se vrátit zpět k dětským hrám a zkuste to také, třeba v tomto školním roce.

Eva Kalvodová, vedoucí stravování v MŠ Jílové u Děčína

Autor: Eva Kalvodová

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: Monik

    Oponuji
    Já si tedy myslím pravý opak. Pokud budeme dětem lhát a „balit“ jim luštěniny a zeleniny do něčeho jiného, tak je naučíme zase jen „lhát“ a luštěniny a zeleniny se jíst nenaučí. Snad mají rodiče, kteří by jim to měli doma vysvětlit a začít s tím už doma.
    Pokud ne, tak prostě budou tlustí a nezdraví a jídelna v tom nic nezmění.

    V lasagních pak budeme nacházet místo hovězího maso koňské, v jogurtech bude místo jogurtu škrob a místo ovoce červená řepa. A každému to bude připadat normální.

    Jsou i jiné cesty. Můj názor. Když cizrnová mouka, tak přiznat na jídelníček, když mrkev, tak na jídelníček. Každý si musí svou cestu vybrat.

  • Autor: kleopatra

    Luštěniny
    Je vidět, že paní vedoucí hodně přemýšlí a záleží jim na  strávnících. Jistě je ta správná osoba na svém místě. Na druhé straně však nelze nesouhlasit s příspěvkem výše. Někteří strávníci mohou být třeba citlivý na sóju a po konzumaci takového pokrmu mohou mít třeba menší zdravotní potíže. Asi by bylo vhodné upozornit v JL o tom strávníky. Když tak pozoruji malé strávníky v naší jídelně – nemáme problémy s konzumací luštěnin. Většinou tato jídla přijímají bez problémů /hlavně ti menší děti – u větších už je to někdy horší/. Když máme fazolový guláš, chodí si přidávat většina dětí.

  • Autor: Pekařka

    K luštěninám
    Dobrý den, u nás mají problém s luštěninami hlavně někteří pedagogové (chápu, že někdo má potíže s jejich trávením, ale těch je mizivé procento). A tak se zase dostáváme do stavu, kdy dospěláci NIKDY neodhlásí řízek, ale luštěniny a sladká jídla poměrně často. S tím se pomalu smiřuji a mám radost, že luštěniny dítka baští. Polévky z luštnin jsou u nás jednička, to nezůstane ani miska, hlavní jídla jak které, ale celkově to jde. SK plníme na 110-120% bez problémů. Rozhodně jsem také pro uvádění „pravdy“ hned do jídelníčku, předejde se tak možným nepříjemnostem a na jídelníčku to také dobře vypadá. Všem přeji hezký den a spokojené strávníky.

    • Autor: Zuza

      Také s prvním příspěvkem nesouhlasím. Skoro půl měsíce přimíchávat do pokrmů věci, které do něho nepatří.

      • Autor: Janaka

        A to se nestydíte?? Rvát do jídla něco co tam nepatří a nejlépe, když to vůbec není na jídelním lístku? To by mě šlak trefil, když si objednám něco s rýží a v té rýži je nakonec přimíchaná luštěnina, když je luštěnina v k knedlících, každý den luštěnina v polívce. Už se všichni vznášíme !!!

  • Autor: euforbie

    luštěniny
    Já teda nevím proč by se dětem mělo lhát! To je jako kdyby jim paní učietlak řekla, že se budou učit psát jen malá písmenka, velká že nemusí. prostě čočka je čočka a pokud přidáváme červenou čočku do polévky tak ji tam prostě napíšu a vsadím se že děti ani nepoznají že tam nějaká čočka je a normálně polévku sní. To stejné je s hraškou nebo cizrnovou moukou.

  • Autor: Miva

    Luštěniny
    Dobrý den,
    myslím si ,že je třeba přiznat co se do jídla dává. Stravuje se u nás holčička,která je alergická na čočku.Nedovedu si představit co by se dělo, kdyby snědla jídlo kde by tu čočku nečekala.