Musíme komunikovat a dávat o sobě vědět

V systému školního stravování je velmi důležitá důvěra rodiče v naše služby. Vaření oběda je hlavní náplní naší činnosti. Pokud chceme v dnešní době oslovit širokou rodičovskou veřejnost, musíme svoje služby „prodat“. Proč jsem dospěla k tomuto názoru? Rodiče dnes mají silné pravomoci zasahovat jak do činnosti škol, tak také do činnosti školní jídelny. Abychom předešli zbytečným problémům, je dobré se vydat cestou informací. Čím víc informací, tím je lehčí si naklonit a získat důvěru rodiče. Široký prostor pro informace nabízí internetová stránka školy, kterou rodiče s oblibou navštěvují. Ale nestačí jen prezentace slovem. Velmi důležitá je činnost školní jídelny v rámci aktivit školy.

Uvádím malé příklady z činnosti naší jídelny ve spolupráci s vedením školy a se školním klubem.

Karneval

Byl čas masopustu, děti měly karneval. Byly rozparáděné celodenní zábavou v maskách a na konec dne jim přišlo vhod malé občerstvení – koblihy s čajem, které všem maskám chutnaly, protože byly čerstvé a připravily jim je naše paní kuchařky. Chutnaly i rodičům, kteří se této akce zúčastnili, se kterými jsem komunikovala a vysvětlovala jim např. technologický postup přípravy koblih. Možná se pousmějete, ale jsou to mladé maminky, které si rády daly poradit. A jejich děti odcházely se slovy: „Mami, uděláš mi taky takové koblihy?“ Bylo to jen malé zrnko, které se v rodičovské základně ujalo.

Rodičovský ples

Na škole se organizuje ples SRPŠ. Říká se, že všechno jde přes žaludek a přes kuchyni. Tak je tomu i v případě plesu. Plesová zelňačka připravená kuchařkami voní po škole. Každý rok příprava plesové večeře, výzdoba jídelny a při celé akci podaná pomocná ruka kuchyně. Věřte mi, že při této akci je to obrovská a nepostradatelná ruka. Ples je ideální akce na nezávazné rozhovory s rodiči, na poznávání se, na „zasvěcení“ rodiče do problémů kuchyně.

Je možné tu domluvit i malý sponzoring, protože když je dítě spokojené s jídlem a je dobrý jedlík, tak je rodič více nakloněn k finanční pomoci naší jídelně. V minulých letech to bylo jednodušší. Dnes už jen se štěstím natrefím na takového obětavého rodiče.

Zápis do prvního ročníku

Únor je měsíc, kdy školy svádějí boj o děti. Byl zápis do prvního ročníku. A tehdy jsem oslovila rodiče bulletinem, ve kterém je podrobně obeznamuji s činností školní jídelny. Pro naše potencionální malé strávníky jsme připravili stůl, kde se mohli osvěžit čajíkem, džusem, pochutnat si na muffinu, případně na nějakém jiném koláčku, který jim připravily paní kuchařky. Já jsem při zápise přítomná, s rodiči komunikuji včas a v předstihu a připravuji tak půdu pro stravovanost dalšího roku. Opravdu bez přetvářky se těším na každého nového strávníka.

Celoškolní SRPŠ

Celoškolní SRPŠ je místo, kde mám možnost rodičům přiblížit činnost školní jídelny, její způsob fungování, vysvětlit, jak a co vaříme, proč je výhodné se stravovat a co to dětem dává. Je to prostor, kde řeším nejen ty pozitivní připomínky, ale musím být připravená i na ty negativní. Široká rodičovská a pedagogická veřejnost nás určitě nenechává ve stereotypu, protože mnohokrát řeším podnět, o kterém jsem si vůbec nemyslela, že je to problém hodný řešení. Podstatné je – diskutovat, informovat, vysvětlovat a nenechat se zatlačit do kouta s nesprávnými argumenty.

Komunikovat i s pedagogy

V tomto kolotoči je velmi důležitý názor pedagogů a vychovatelek na činnost školní jídelny. Stejně jako rodiče i je musím informovat, vysvětlovat a v rámci dobrých pracovních vztahů být nápomocná při aktivitách ve třídách. Důležitá je také zpětná vazba na rodičovských sdruženích, kde pedagog „neznevažuje“ kuchyni, ale naopak pochválí a doporučí. Mám to štěstí, že mám takové pedagogy.

Pomohou také kuchařky

Samozřejmě bez ochotných, pracovitých a vstřícných kuchařek by mé snažení nenašlo odezvu. Když kolektiv drží při sobě, vnější vlivy, útoky a pomluvy lépe zvládá. Jeden malý příklad z mnoha, ten dobrý, ten co prodává. Přijde rodič odhlásit dítě, otevře mu paní kuchařka a já zaslechnu, jak se družně baví o včerejším obědě. Kuchařku to nezatěžuje a rodič dostal vysvětlení z povolaných úst. Stejně tak rozdávání jídel u okýnka, vysvětlování, co a jak jsme připravili, je takovou malou samozřejmostí kuchařek. I toto je důležitá prezentace kuchyně.

Co za to máme? Pro paní kuchařky jsou největší odměnou slova „děkuji, chutnalo mi“ z dětských úst u okýnka. Finančně to není ohodnocené, což mě mrzí, protože nemůžu své ženy motivovat i touto hodnotou. Na druhé straně máme dobrou spolupráci se školou, dobré pracovní vztahy. Paní kuchařky roky unavené těžkou prací v kuchyni se umí ještě u okýnka usmívat, protože dobrou spoluprací mají pocit, že nejsou jen pracovnice s mokrými zády, ale jsou součástí školy a ze strany pedagogů i rodičů mají patřičnou úctu.

Určitě jsem nenapsala nic takového, co by se nedělalo i na jiných zařízeních školních jídelen. A určitě bych si ráda přečetla, co děláte vy a inspirovala se. Pokud chci, aby něco fungovalo, výměna pracovních zkušeností, poznatků, rad z praxe –  to jsou informace, které nám žádná metodika, nařízení ani zákon neposkytne.

Janka Kuricová, vedoucí ŠJ Gejzy Dusíka, Galanta, Slovenská republika