Státní zdravotní ústav 17.10. zveřejnil zprávu z pilotního testování návrhu novely přílohy č. 1 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování. My jsme ho podrobně prošli a připravili pro vás shrnutí.
Bohužel, po pečlivém pročtení zprávy z pilotního testování musíme říci, že se naplnily prakticky všechny naše obavy. Je zjevné, že testovat nový spotřební koš na mizivém vzorku jídelen byla chyba, jak jsme upozorňovali v době přípravy pilotáže. Ještě horší je však vyhodnocení takto nedostatečného testování – i když ve významném množství parametrů došlo k jasnému selhání (80 % jídelen nesplnilo normu), autoři zprávy tvrdí, že výsledek je dobrý a pozitivní. Stačí jen lépe vysvětlovat a bude po problému. S tím rozhodně nesouhlasíme – výsledky z vlastní zprávy SZÚ jasně ukazují, že nový spotřební koš je v navrhované podobě nepoužitelný.
Jak to tedy celé vyšlo?
Jak jistě víte, při plnění spotřebního koše je nutné sledovat jednotlivé komodity a dodržet stanovené normy. Každý subjekt se může v rámci tolerance, kterou pro jednotlivé komodity stanovuje vyhláška, určitým způsobem odchýlit. Při původním zadání autorů (před úpravou limitů tolerancí za měsíc) nedokázalo navrhovanou normu splnit alespoň v jedné části spotřebního koše minimálně 25 školních jídelen z 26 (96,15 %). Řešením má být zvýšení limitů tolerance (na které jsme v ASPOS upozorňovali již v květnu). Po takovém rozvolnění by normu stále nesplnilo minimálně 21 jídelen z 26 (80,77 %).
V reportu detailnější interpretace těchto výsledků zcela chybí.
Před úpravou tolerancí
Po úpravě tolerancí
V dokumentu je k limitům tolerancí uvedeno následující:
“Přestože i korigovaných limitů a norem nedosáhly všechny jídelny z pilotního vzorku, další úpravy limitů a norem by již vedly k odklonu od výživových doporučení, se kterými by školní stravování mělo být v souladu. Vzhledem k tomu, že těchto limitů a norem však byla schopna dosáhnout většina jídelen, lze tyto hodnoty považovat za konečné.”
Nevíme, jak na SZÚ definují pojem většina, ale při sledování všech komodit spotřebního koše nesplnilo normu alespoň pro jednu komoditu (obiloviny a pseudoobiloviny) 21 jídelen z 26 (80,77 %) a v případě dalších komodit je to podobné – v plnění mléka nesplnilo 14 jídelen z 26 (53,85 %), u luštěnin 12 jídelen (46,15 %) a tak dále.
Různé kombinace neplnění vztažené k jednotlivým jídelnám nejsou vůbec uvedeny a nevíme tedy, kolik přesně jídelen by dokázalo normu po “rozvolnění” vůbec splnit. Těch, které by nedokázaly normu splnit bude však pravděpodobně více než 21.
Vzhledem k povaze dokumentu, který se formou prezentace snaží přiblížit vědeckým publikacím a měl by sloužit jako důkaz realizovatelnosti návrhu vyhlášky, která na denní bázi ovlivní více než jeden a půl milionu strávníků bychom zahrnutí takto zásadních dat očekávali. Je velmi nešťastné, že chybí naprosto zásadní informace, která by dokázala poskytnout odpověď na jednoduchou otázku: “Kolik jídelen splnilo v pilotním testování požadavky stanovené návrhem nového spotřebního koše?”
Částečnou odpovědí, kterou lze z textu vyvodit, může být “po rozvolnění limitů maximálně 5”.
Plnění masa
“Výtkou jídelen bylo rovněž záměrné vyhýbání se strávníků luštěninám nebo rybám ve výběrovém jídelníčku, čímž docházelo k překročení plnění masa a nedostatečnému plnění dalších komodit,” uvádí autoři.
Kolik jídelen takové výtky mělo? V tomto případě chybí základní informace a nevíme tedy, koho se to vlastně týká. Jediným navrhovaným opatřením, které má předejít nespokojenosti strávníků s nedostatkem masa má být dle autorů “vydání receptur na bezmasé a smíšené (luštěniny a maso) pokrmy”.
Je ale naprosto nejasné, jakým způsobem má vydání receptur na bezmasé a smíšené pokrmy vyřešit problémy strávníků, kteří by chtěli jíst více masa.
Obiloviny a pseudoobiloviny
“Několik jídelen uvedlo jako největší problém velmi nízkou nabídku těchto komodit u dodavatelů a nemožnost dopátrat se procentuálního obsahu celozrnných obilovin či vlákniny u nebaleného pečiva. Přijetí strávníky bylo hodnoceno různými jídelnami různě. Některé jídelny uváděly např. vyhazování celozrnných těstovin strávníky či děti v MŠ kritizující vysoký podíl cereálního pečiva, jiné naopak neměly s přijetím celozrnných obilovin problém; jedna jídelna dokonce uvedla, že strávníci kvitují quinou, nevracejí zbytky a při zařazení kuskusu si druhé jídlo skoro nikdo neobjednává (což může svědčit pro velkou roli prezentace a způsobu nabízení celozrnných obilovin samotnou jídelnou – pozn. autorů)”
Výrok “Přijetí strávníky bylo hodnoceno různými jídelnami různě.” není možné jakkoli interpretovat. Jakým způsobem je ve vztahu k celkovému počtu jídelen relevantní výrok “jedna jídelna dokonce uvedla, že strávníci kvitují quinou, nevracejí zbytky a při zařazení kuskusu si druhé jídlo skoro nikdo neobjednává”?
Celkové hodnocení plnění komodity obiloviny a pseudoobiloviny působí velmi neurčitým dojmem a nejde z něj vyvodit prakticky nic jiného, než že jde o problematickou komoditu, kterou nedokázalo ani po rozvolnění limitů toleranci splnit přes 80 % jídelen.
Autoři plánují problémy řešit následujícími opatřeními:
- Shrnutí tipů na zařazování celozrnných obilovin jinými způsoby než prostřednictvím celozrnného pečiva a těstovin
- Shrnutí tipů z hlediska technologie (vliv na tažnost těsta, vlastnosti pro zahušťování apod.)
- Edukační činnost v oblasti výživových doporučení mezi vedoucími školních jídelen
- Metodika komunikace změn v jídelníčku vůči strávníkům, pedagogům a rodičům
Opět je zcela nejasné, jak ona navrhovaná opatření vyřeší problémy, které bude mít s novým spotřebním košem zjevná většina jídelen. Připomeňme si, že jídelny v pilotním provozu měly od autorů jistě kompletní péči a poradenství v rámci pilotního provozu, i přes to naprostá většina z nich nebyla schopna požadavky splnit.
Musíme připomenout, že “lepší komunikace” opravdu není lék na všechno, zvláště když problémy jsou zjevné a reálné. To, že ani vybraný personál není schopen tuto komoditu uchopit, není řešitelné “komunikací” nebo publikací receptů a tvorbou kurzů. Reálná situace ve školních jídelnách je velmi daleko od ideálního světa, který si autoři daného dokumentu vysnili.
Luštěniny
Autoři používají stejnou argumentaci jako v případě pseudoobilovin a obilovin.
“Z hlediska spokojenosti a zájmu se komentáře jídelen rozcházely stejně jako u obilovin; v některých jídelnách si luštěniny vybíralo velmi málo strávníků a byl problém s jejich naplněním, v jiných byla zvýšená nabídka luštěnin hodnocena kladně, nebyl problém normu naplnit a děti např. v jedné z nich vítaly zařazení tofu,…”
Opět je hodnocení zcela nejasné a nekonkrétní. Není zřejmé, co znamená, že v “některých jídelnách” si luštěniny vybíralo “velmi málo” strávníků? V kolika jídelnách? Kolik strávníků? Kolik jídelen hodnotilo zvýšení nabídky kladně?
Odpovědí na problémy s luštěninami má být následující:
- vydání luštěninových a smíšených (luštěniny a maso) receptur
- zařazení správného technologického zpracování luštěnin do metodiky
- zařazení vhodných metod prezentace luštěninových pokrmů do metodiky
- sběr a publikace dobré praxe z jídelen, které mají s luštěninami dobré zkušenosti
- edukační činnost v oblasti výživových doporučení mezi vedoucími školních jídelen
- metodika komunikace změn v jídelníčku vůči strávníkům, pedagogům a rodičům
Problémy s luštěninami tedy opět autoři vyřeší tím, že vydají nové receptury a naučí personál komunikovat s nespokojenými strávníky.
Bezmasá jídla
“V rámci komentářů se jídelny, které se vyjádřily, dotkly dvou témat, a to nižšího množství objednaných obědů (buď v absolutním měřítku, nebo nižšího zájmu o bezmasé pokrmy při nabídce výběru masitého) a kritiky velkého množství bezmasých obědů ze strany strávníků.”
Opět chybí podstatná data. Sami autoři návrhu v reportu potvrzují, že zvýšený počet bezmasých jídel zapříčinil úbytek zájmu o stravování – před tímto již varovalo i mnoho odborníků. Navíc upozorňujeme, že pro řadu strávníků, především ze sociálně slabších rodin, je oběd ve školní jídelně nutričně nejhodnotnějším jídlem dne a považovat tak masité jídlo za něco horšího než bezmasé je od počátku chybné uvažování.
Autoři dále uvádějí následující: “Tato hodnocení jsou v rozporu s hodnoceními jiných jídelen (viz výše), které uváděly spokojenost strávníků s vyšší nabídkou luštěnin.”
Co to znamená? Vzhledem k vysoké hustotě vágních pojmů v celém textu nelze říct. Může to znamenat, že 20 jídelen mělo problém a 2 jídelny si navýšení bezmasých jídel pochvalovaly, stejně, jako to může znamenat úplný opak.
“Z následující analýzy jídelníčků vyplynulo, že jedním z faktorů, které negativně ovlivnily zájem strávníků o bezmasá jídla, by mohla být jejich nevhodná skladba a charakter. V některých pilotních jídelnách byly často využívány pokrmy, které mohou být pro děti nezajímavé, příp. byly z výživového hlediska nevhodně sestavené.”
Dále autoři vyvozují, že jídelny neumí s bezmasými pokrmy pracovat. Navrhovaná řešení? Více školení a více kurzů. Návod, jak komunikovat s nespokojenými strávníky, pedagogy a rodiči samozřejmě nechybí:
- vydání bezmasých receptur
- popis vhodné a nevhodné kombinace surovin v rámci bezmasých pokrmů
- metodika komunikace změn v jídelníčku vůči strávníkům, pedagogům a rodičům
Odpady – nejdražší problém
Ročně se ve školních jídelnách vyhodí jídlo za zhruba 3 miliardy korun. To je obrovské číslo, které má enormní dopad nejen na ekonomiku celého systému, ale i na jeho ekologii. Plýtvání jídlem je jedním z nejdůležitějších faktorů, které přispívají ke globálním změnám klimatu. Jakákoli reforma školního stravování by na toto měla brát ohled a měla by mít za cíl odpady dlouhodobě snižovat a zároveň zajistit, že strávníci se ve školních jídelnách skutečně najedí.
Autoři uvádějí:
“Jídelny udávaly spíše navýšení odpadu, buď pocitově, nebo přibližnou kvantifikací (od 10 % do zvýšení téměř o polovinu). Ty, které popsaly okolnosti, uvedly zvýšení odpadu při kombinaci dvou bezmasých jídel (která nebyla vyžadována pravidly – pozn. autorů) nebo při zařazení bezmasého jídla na výběr č. 1. Dvě komentující jídelny však uvedly, že ke zvýšení odpadů nedošlo, naopak jedna z nich se potýkala s nedostatkem stravy z důvodu častého přidávání.”
Zde opět chybí základní data a autoři používají neurčité termíny, kdy jako příklad dobré praxe uvádějí 2 jídelny (7,6 % z celku), které s odpadem neměly problém.
Autoři dále uvádějí:
“Více než polovina pilotních jídelen odpady žádným způsobem nekomentovala. Lze tedy předpokládat, že v rámci jejich provozu nezaznamenaly výrazné rozdíly, a tudíž nepokládaly za potřebné odpady v komentářích zmiňovat.”
Pokud respondent v průzkumu nereflektuje jednu z nejdůležitějších otázek, je dobrou praxí se na tuto otázku ptát znovu, případně jiným způsobem, aby bylo možné kvantifikovat odpovědi. To se zde nestalo. Není možné vyvodit z toho, že “více než polovina jídelen nezmínila žádný problém” to, že jídelny neměly s odpady žádný problém.
Pojďme se tedy domnívat (nic jiného nám vzhledem k obsahu reportu bohužel nezbývá), že cca 40 % jídelen zaznamenalo navýšení odpadů o 25 % (autoři uvádějí rozptyl 10 – 50 %). V takovém případě by to ročně v ČR znamenalo finanční navýšení odpadu o 300 000 000 – tři sta milionů korun. Celkový nárůst bude ale pravděpodobně vyšší. Řešení?
- vydání atraktivních receptur pro méně oblíbené komodity
- metodika komunikace změn v jídelníčku vůči strávníkům, pedagogům a rodičům
- zařazení vhodných metod prezentace nových pokrmů a potravin do metodiky
- sběr a publikace dobré praxe z jídelen, které mají se změnami dobré zkušenosti
Množství odpadu autoři plánují snížit mimo jiné opět vydáním receptur a komunikační příručkou.
Vzhledem k závažnosti problému s odpady a jeho možným finančním a ekologickým dopadem musíme konstatovat absolutní nedostatečnost provedení experimentu – nikdo se na základě robustní metodiky nesnažil odpadovost podrobně sledovat, ačkoli jde zjevně o jeden z nejdůležitějších parametrů úspěšnosti nové úpravy. Z mizivého množství dat, které autoři experimentu uvedli, je tak možné formulovat jen domněnky. Přitom je extrémně důležité se tímto tématem zabývat a získání reprezentativních dat by mělo být pro tento experiment zcela zásadní. Nikdo jimi ale zjevně nedisponuje.
Spokojenost strávníků
“Ty z jídelen, které spokojenost komentovaly, poukazovaly spíše na nespokojenost strávníků, a to se všemi druhy pilotovaných změn. Dvě jídelny uvádějí, že pozorovaly úbytek strávníků. Jedna jídelna však popisovala naopak velkou míru spokojenosti mezi strávníky, rodiči, učiteli i cizími strávníky. Spokojenost však komentovalo jen 5 školních jídelen (tzn. 19 % vzorku). Stejně jako v případě odpadů lze předpokládat, že změna spokojenosti strávníků nebyla v ostatních jídelnách natolik výrazná, aby ji jídelny zmiňovaly v komentářích.”
To, že pouze 5 jídelen (19 % vzorku) komentuje spokojenost, není důkazem, že změna spokojenosti nebyla výrazná, jak uvádí autoři. Je to důkazem špatně provedeného průzkumu, protože smyslem pilotního testování zásadní změny školního stravování pro osm tisíc jídelen nemůže být rozhodování na základě informací pěti z nich.
Nespokojenost autoři plánují řešit dalšími recepturami, kurzy a návodem, jak s nespokojenými strávníky komunikovat.
- vydání atraktivních receptur pro méně oblíbené komodity
- metodika komunikace změn v jídelníčku vůči strávníkům, pedagogům a rodičům
- popis vhodné a nevhodné kombinace surovin v rámci bezmasých pokrmů
- zařazení vhodných metod prezentace nových pokrmů a potravin do metodiky
- sběr a publikace dobré praxe z jídelen, které mají se změnami dobré zkušenosti
Finance
“Jídelny uváděly vyšší nákladnost jídelníčku, komentáře se z hlediska závažnosti však různily. Jedna z jídelen uvádějící zvýšení nákladů uvedla, že v období, kdy pilotáž probíhala (tj. květen a červen), se jedná o standardní stav a nelze z něj usuzovat na nákladnost změny. Následně jídelny zaznamenaly od mírného problému vejít se do normy až po skladbu surovin vycházející mnohem dráž než původní (konkrétně zmíněny jen celozrnné obiloviny a pseudoobiloviny). Mnoho jídelen však změnu v nákladech vůbec nekomentovalo, a pouze z komentářů tak nelze usuzovat na celkovou nákladnost změny.”
Opět je tu velmi nekonkrétní popis situace, nicméně je podstatné zmínit, že v případě možného úbytku strávníků vlivem nespokojenosti se provoz školních jídelen dále prodraží (fixní náklady zůstanou stejné, náklady na suroviny se s nižšími odběry dále zvýší atd.). Řešením má být uvedení tipů, jak lépe šetřit. Komentář typu “jedna jídelna něco uvedla” je opět zcela irelevantní.
Největším problémem však zůstává, že autoři uvádějí následující: “Mnoho jídelen však změnu v nákladech vůbec nekomentovalo, a pouze z komentářů tak nelze usuzovat na celkovou nákladnost změny.” Z toho lze logicky vyvodit, že autoři nedokáží na základě pilotního testování posoudit celkovou nákladnost změny. Znovu tak musíme upozornit na to, že činit změny na základě pilotního testování na mizivém vzorku jídelen způsobilo přesně to, čeho jsme se obávali – získaná data jsou nepoužitelná.
Závěrem?
I kdybychom přijali zcela nereprezentativní data prezentovaná SZÚ, ukazuje se z nich, že i po rozvolnění limitů nedokázalo novou normu splnit ve sledovaném období nejméně 80 % jídelen. Strávníci si stěžovali na nižší množství masa, odpady v každoroční hodnotě několika stovek milionů se více řešit nebudou, protože “žádné problémy nebyly zmíněny více než polovinou jídelen”…
Klíčová data napříč reportem chybí, většina interpretací je nespecifická a v některých případech nedává smysl. Kolik to celé bude stát autoři dle reportu neví a jaký vliv to bude mít na plýtvání jídlem nedokázali vyčíslit.
“Drobné chyby”, jak autoři uvádí, byly “způsobené nepozorností a drobným nepochopením”. Pokud nedokázalo požadavky autorů splnit 30 jídelen, jak se s tím popasuje celek čítající více než 8000? Autoři tvrdí, že těmto jídelnám to vysvětlí lépe. Od kdy je snazší naučit 8000 subjektů něco nového, než pouze 30?
Řešením mají být kurzy, metodické příručky pro komunikaci s pedagogy, strávníky a rodiči. Zaplatí tyto kurzy daňoví poplatníci, nebo samotné jídelny?
A závěrečné hodnocení autorů?
„Pilotní testování dopadlo velmi pozitivně, ačkoli v porovnání s chystaným ostrým provozem v tomto případě proběhla jen omezená edukace účastníků, zadání bylo většinou dobře pochopeno a zavedení požadovaných změn nebylo problematické. Chyby v plnění, které se vyskytly, byly náhodné, často vzniklé nepozorností nebo drobným nepochopením některých principů a nebude obtížné se jich v budoucnu vyvarovat,” říká vedoucí projektu MTNT Alexandra Košťálová.
Logické by v tuto chvíli bylo prodloužení pilotního testování, získání robustnějších dat a následná úprava návrhu novely ve spolupráci s relevantními odborníky. To je teď ale bohužel nepravděpodobné, návrh, který autoři připravili a otestovali za zavřenými dveřmi bez jakékoli širší odborné debaty již odeslali na ministerstvo.
ASPOS několikrát nabízel SZÚ oficiální cestou bezplatnou pomoc – spolupracující odborníky, kteří by pomohli s designem experimentu a v případě zájmu i vyhlášky, dobrovolníky z řad jídelen, které by byly ochotny se na testování podílet a dokonce i technické zázemí, aby školení k novelizaci mohly být zdarma. Vždy jsme byli odmítnuti. I přesto naše nabídka pomoci trvá. Širší testování a získání relevantních dat je pro budoucnost školního stravování naprosto klíčové.
Zdroje:
https://mzd.gov.cz/wp-content/uploads/2024/10/Report-pilot.pdf https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/skolni-stravovani-se-po-30-letech-zmeni-pilotni-testovani-ukazalo-ze-to-jde/
Diskuze
Autor: Marie Kobourková
Dobrý den, to množství odpadu je opravdu alarmující. Nebylo by dobré, aby ti co změny spotřebního koše vymýšlí, školní jídelny v době oběda navštívili a nečekali na to, co jim kdo napíše na papír? A to, že více než polovina jídelen odpad nekomentovala, mě nijak nepřekvapuje, přece si nebudou pod sebou podřezávat větev.
Autor: Halka Žaludová
Pro autory nového spotřebního koše bych měla jen jednu prosbu. Upusťte od změn, alespoň jak je nyní zveřejňováno. Nebude to mít žádoucí efekt, co se týče zlepšení zdraví dětí a zamezení nárůstu obezity, ale přesně naopak. Děti z jídelen utečou, nebudou se stravovat, protože rodiče nebudou chtít zaplatit za něco, co skončí v odpadkovém koši. Namísto toho půjdou do nejbližšího kebabu, obchodu a koupí si tam podle svých zvyklostí. Nebylo by lepší, aby pediatři edukovali rodiče dětí, které mají problémy s nadváhou a ne nechat toto na školní jídelně. Protože do školy děti musí, ta je povinná, ale do školní jídelny prostě nemusí, takže se tomu vyhnou a budou to řešit po svém.
Autor: Iva Sklenářová
Dobrý den, prosím o zveřejnění článku pro širokou veřejnost v nejběžnějších médiích, včetně internetových.
Pokud je ještě nějaký čas na diskusi a zvrácení rozhodnutí vlády, mnoho ho nezbývá.
Informace popsané v článku zcela mění důvody pro připravované změny.
Děkuji Vám, Sklenářová
Autor: Marie Kobourková
Za mě ještě jedna věc. Myslím si, že namísto vymýšlení změn ve spotřebním koši, by se měli odborníci ze SZU zabývat tím z čeho je jídlo v jídelnách připravováno. Mám na mysli šmakulády od Podravky, Vitany a dalších těchto sáčkových firem. Toto jsou laskominy, které ve školních jídelnách nemají co pohledávat.
Autor: Jana Vondra
Momentálně to vypadá tak, že dostaneme pod stromeček nový spotřební koš a poraďte si! Čekala bych semináře, pro nás hospodářky-kuchařky! Víte papír snese vše, ale edukovat a vysvětlovat je úplně jiná disciplína! Dovolím si mluvit za nás, co jídlo plánujeme a připravujeme! Denně stojíme na nohou a připravujeme jídlo pro děti a radost, když se připravené jídlo nevyhazuje, ale naopak se za něj chválí je pro nás to nejvíc! Nechceme hladové děti a jídlo v koši! Jsme jedni z mála, kde se jídlo vaří a děti nemají z domova krabičky! My nemůžeme suplovat rodiče, my umíme vařit a chutně! Spotřební koš by měl být ukazatel vyváženosti a né policajt! Ta vyváženost by měla fungovat i mezi námi…..co se starají o stravu pro naše děti!!!
Stránkování