Ředitel české pobočky dánské firmy ISS (Michal Almasy) vydal 24. 1. 2024 tiskovou zprávu, ve které se kriticky vyjadřuje ke stávajícímu stavu ve společném stravování. U školního stravování mu vadí staré výživové normy, plýtvání potravinami, vyhazování zbytků. S tím se dá jen souhlasit, kdyby to nemělo pár háčků.
Na starých normách nevidím nic tak zásadně špatného, ostatně jsou do nich včleňovány nové potraviny a dle spotřebního koše stanoveno potřebné množství, které se všichni snažíme – někdy s uplatněním notné dávky fantazie – splňovat.
Výčitka, že se vaří desítky let stejná jídla, u mne také neobstojí – dobré tradice je třeba zachovávat. Děti taková jídla s oblibou konzumují – možná právě proto, že je vaří babička. Z části dávám za pravdu jeho poznámce, že děti nejsou na tato jídla už zvyklé a nechutnají jim – ale to nebude asi chyba školních jídelen. Tady je otázkou, co vaří rodiče, a zda je u nich na denním jídelníčku ryba, luštěniny a sortiment méně známých potravin.
Je nutné uvážit, jaké jsou konzumační zvyklosti v naší zemi – jestli je správné dávat přednost druhům netypických potravin. Jako zpestření určitě, ale jinak bych také dávala přednost regionálním zdrojům – pokud jsou. V našem blízkém okolí (Kladno) nakupujeme takto brambory a mošty, ale jinak kravín, vepřín, drůbežárnu nahrazují betonové velkosklady na orné půdě. A když už pěstují v okolí Slaného jabloně a třešně, dozvíme se, že se musí vykácet, protože se nevyplatí – někdo nasmlouval „výhodný“ dovoz, takže si můžeme koupit jablka až za 50,- Kč/kg.
A k vyhazování potravin mám letitou zkušenost ze školního stravování – děti jídlo vyhazují (kopaná s pomeranči a jogurty), obědy, které jim rodiče objednali, nevyzvednou (starostliví rodiče vyberou to zdravé, ale dítě to nechce, ale nemíní se s nimi přít), takže radši odskočí do blízkého obchodu na donut, kolu a brambůrky. V jiném případě rodiče stravu vůbec neodhlásí.
Tak vznikají ty obří zbytky a „plýtvání“, které ovšem nebývá vinou jen školní jídelny.
Můj celkový dojem z článku je, že cílem chvály, která směřuje jen ke společnosti ISS, bude připravit nás na budoucí likvidaci školního stravování. Nahrávají tomu i další skutečnosti – ostudně nízké platy kuchařek v naprostém nepoměru k jejich odpovědnosti a náročnosti provozu, a též množství zákonů a předpisů, které je nutno ve společném stravování dodržovat. Mladé lidi to k této profesi neláká.
A tak když se pan Almásy odvolává na řízení tohoto resortu umělou inteligencí, neví asi, že lidské ruce tím těžko nahradí. Uklidňuje mne jedině to, že bude ve svých inovacích brát v potaz názor SZÚ.
Souhlasím s Vámi. Vedoucí školní jídelny dělám 14 let a za tu dobu se opravdu hodně změnilo. (pamlsková vyhláška, nutriční doporučení atd…)
Neustále upravujeme normy, doplňujeme stále nové zajímavé potraviny a pokoušíme se děti zaujmout i když někdy s větším a někdy s menším úspěchem. Zbytky byli a budou, ač se nabízí co se nabízí. I kdyby si měli děti samy nandavat obědy.
Dovážet jídlo z jiných vývařoven — je krok zpět.
Mám o ty naše školní jídelny strach.
Dobrý den, ano plýtvání a vyhazování potravin se ve školních jídelnách děje dnes a denně v tom máte pravdu vy i ředitel pobočky. K platům, ,velice pěkně to tady kdysi popsal pan Ludvík. Když jsem nedávno byla na zástupu v jídelně, tak jsem byla v šoku z platu ,jaký mi nová ředitelka školy za zástup vedoucí dala. Představte si, že jsem měla o 5000Kč víc, než za co jsem jako bývalá vedoucí dělala. Není to platové ohodnocení tak trochu i o řediteli školy? Další věc je to kolik školních jídelen stát provozuje? Musí mít skoro každá škola nebo školka svou jídelnu?Nebylo by dobré, aby se nad tímto na ministerstvu konečně někdo zamyslel, Vždyť by mohly fungovat pouze výdejny, do kterých by bylo jídlo dováženo z centrální jídelny. Funguje to tak jinde, tak proč by nemohlo fungovat i tady.
Za mě, dovážet obědy je špatně, každá kuchyň se snaží vyhovět strávníkům a vaří to co jim chutná. Jídlo, které někde leží ve várnicích ztrácí na hodnotě a chuti. Pracovala jsem v kuchyni, kde se obědy rozvážely, věčně byl boj, pořád někde něco chybělo (omáčka byla napočítána na naběračky, knedlíky na počet….), přidat se nedalo.
Prostě krok zpátky, ale možná to bude jako v nemocnici, dovezou náklaďák a 500 tácků s obědem :-). Uvidíme, nás se asi nikdo ptát nebude.
Pan Almásy a ISS, obří společnost, jejíž pobočku v ČR vede, jsou srdečně zváni do našeho regionu a do naší školní jídelny. Rádi jim poskytneme
vstupní data pro podkladovou studii projektu, který vystřelí, podle jeho slov, školní stravování na trajektorii příkladných a odpovědných provozů v oborech: gastronomie, ekologie, ekonomika, nutriční znalosti a poradenství, výchova ke zdraví, wellbeing, férové zaměstnávání, přirozené vzdělávání…
Se znalostí podobných bonmotů jako:
státní sektor se nikdy nevyrovná v efektivitě tomu soukromému
každá novinka se setkává s počáteční nedůvěrou
vyžaduje to komplexní změnu myšlení
nic není nemožné, neznám slovo nejde, jen velké výzvy nás posunou
každý je nahraditelný
si dovolím přidat i ten, ve kterém papír všechno unese.
Víte, pane Almásy, mluvíme asi o tak náročné misi, jako je protikuřácká kampaň, nebo odklon Evropy od rychlé módy…
Chystaná reforma školního stravování
Autor: Jitka Nováková
Ředitel české pobočky dánské firmy ISS (Michal Almasy) vydal 24. 1. 2024 tiskovou zprávu, ve které se kriticky vyjadřuje ke stávajícímu stavu ve společném stravování. U školního stravování mu vadí staré výživové normy, plýtvání potravinami, vyhazování zbytků. S tím se dá jen souhlasit, kdyby to nemělo pár háčků.
Na starých normách nevidím nic tak zásadně špatného, ostatně jsou do nich včleňovány nové potraviny a dle spotřebního koše stanoveno potřebné množství, které se všichni snažíme – někdy s uplatněním notné dávky fantazie – splňovat.
Výčitka, že se vaří desítky let stejná jídla, u mne také neobstojí – dobré tradice je třeba zachovávat. Děti taková jídla s oblibou konzumují – možná právě proto, že je vaří babička. Z části dávám za pravdu jeho poznámce, že děti nejsou na tato jídla už zvyklé a nechutnají jim – ale to nebude asi chyba školních jídelen. Tady je otázkou, co vaří rodiče, a zda je u nich na denním jídelníčku ryba, luštěniny a sortiment méně známých potravin.
Je nutné uvážit, jaké jsou konzumační zvyklosti v naší zemi – jestli je správné dávat přednost druhům netypických potravin. Jako zpestření určitě, ale jinak bych také dávala přednost regionálním zdrojům – pokud jsou. V našem blízkém okolí (Kladno) nakupujeme takto brambory a mošty, ale jinak kravín, vepřín, drůbežárnu nahrazují betonové velkosklady na orné půdě. A když už pěstují v okolí Slaného jabloně a třešně, dozvíme se, že se musí vykácet, protože se nevyplatí – někdo nasmlouval „výhodný“ dovoz, takže si můžeme koupit jablka až za 50,- Kč/kg.
A k vyhazování potravin mám letitou zkušenost ze školního stravování – děti jídlo vyhazují (kopaná s pomeranči a jogurty), obědy, které jim rodiče objednali, nevyzvednou (starostliví rodiče vyberou to zdravé, ale dítě to nechce, ale nemíní se s nimi přít), takže radši odskočí do blízkého obchodu na donut, kolu a brambůrky. V jiném případě rodiče stravu vůbec neodhlásí.
Tak vznikají ty obří zbytky a „plýtvání“, které ovšem nebývá vinou jen školní jídelny.
Můj celkový dojem z článku je, že cílem chvály, která směřuje jen ke společnosti ISS, bude připravit nás na budoucí likvidaci školního stravování. Nahrávají tomu i další skutečnosti – ostudně nízké platy kuchařek v naprostém nepoměru k jejich odpovědnosti a náročnosti provozu, a též množství zákonů a předpisů, které je nutno ve společném stravování dodržovat. Mladé lidi to k této profesi neláká.
A tak když se pan Almásy odvolává na řízení tohoto resortu umělou inteligencí, neví asi, že lidské ruce tím těžko nahradí. Uklidňuje mne jedině to, že bude ve svých inovacích brát v potaz názor SZÚ.
Autor: helena vseteckova
Souhlasím s Vámi. Vedoucí školní jídelny dělám 14 let a za tu dobu se opravdu hodně změnilo. (pamlsková vyhláška, nutriční doporučení atd…)
Neustále upravujeme normy, doplňujeme stále nové zajímavé potraviny a pokoušíme se děti zaujmout i když někdy s větším a někdy s menším úspěchem. Zbytky byli a budou, ač se nabízí co se nabízí. I kdyby si měli děti samy nandavat obědy.
Dovážet jídlo z jiných vývařoven — je krok zpět.
Mám o ty naše školní jídelny strach.
Autor: Marie Kobourková
Dobrý den, ano plýtvání a vyhazování potravin se ve školních jídelnách děje dnes a denně v tom máte pravdu vy i ředitel pobočky. K platům, ,velice pěkně to tady kdysi popsal pan Ludvík. Když jsem nedávno byla na zástupu v jídelně, tak jsem byla v šoku z platu ,jaký mi nová ředitelka školy za zástup vedoucí dala. Představte si, že jsem měla o 5000Kč víc, než za co jsem jako bývalá vedoucí dělala. Není to platové ohodnocení tak trochu i o řediteli školy? Další věc je to kolik školních jídelen stát provozuje? Musí mít skoro každá škola nebo školka svou jídelnu?Nebylo by dobré, aby se nad tímto na ministerstvu konečně někdo zamyslel, Vždyť by mohly fungovat pouze výdejny, do kterých by bylo jídlo dováženo z centrální jídelny. Funguje to tak jinde, tak proč by nemohlo fungovat i tady.
Autor: Darja Stýskalová
Za mě, dovážet obědy je špatně, každá kuchyň se snaží vyhovět strávníkům a vaří to co jim chutná. Jídlo, které někde leží ve várnicích ztrácí na hodnotě a chuti. Pracovala jsem v kuchyni, kde se obědy rozvážely, věčně byl boj, pořád někde něco chybělo (omáčka byla napočítána na naběračky, knedlíky na počet….), přidat se nedalo.
Prostě krok zpátky, ale možná to bude jako v nemocnici, dovezou náklaďák a 500 tácků s obědem :-). Uvidíme, nás se asi nikdo ptát nebude.
Autor: Jiří Luska
Pan Almásy a ISS, obří společnost, jejíž pobočku v ČR vede, jsou srdečně zváni do našeho regionu a do naší školní jídelny. Rádi jim poskytneme
vstupní data pro podkladovou studii projektu, který vystřelí, podle jeho slov, školní stravování na trajektorii příkladných a odpovědných provozů v oborech: gastronomie, ekologie, ekonomika, nutriční znalosti a poradenství, výchova ke zdraví, wellbeing, férové zaměstnávání, přirozené vzdělávání…
Se znalostí podobných bonmotů jako:
státní sektor se nikdy nevyrovná v efektivitě tomu soukromému
každá novinka se setkává s počáteční nedůvěrou
vyžaduje to komplexní změnu myšlení
nic není nemožné, neznám slovo nejde, jen velké výzvy nás posunou
každý je nahraditelný
si dovolím přidat i ten, ve kterém papír všechno unese.
Víte, pane Almásy, mluvíme asi o tak náročné misi, jako je protikuřácká kampaň, nebo odklon Evropy od rychlé módy…