Pracovní krize
Po 8 letech na pozici vedoucí stravování jsem ve stavu velké pracovní krize. Když jsem nastoupila, mimochodem po přísné paní vedoucí, chtěla jsem všechno dělat jinak. Od jídelních lístků, přes přístup ke strávníkům a v neposlední řadě k zaměstnancům. Něco se mi podařilo, ale co se týká zaměstnanců jsem zdá se neuspěla. Je nás pět a všechny skoro ve stejném věku, skoro všechny ze stejného místa bydliště. Chtěla jsem být kamarádka a to byla asi zásadní chyba. Teď po letech se mi všechno vrátilo ve špatném. Nic mě neposlechnou, když něco chci jsem důležitá. Každá práce, kterou vyžaduji navíc je pro ně přítěží. Jak byste tuto situaci řešily? Nejradši bych vzala nohy na ramena, všechno mě přestalo bavit, ztratilo to pro mě smysl.Asi bych potřebovala nějaké školení jak správně přistupovat k zaměstnancům
Takhle je to téměř všude,práci v kanceláři berou jako,že se válíte po stole za těžký prachy,ale dělat by to nechtěly.Zatím to vždycky nějak šlo ku spokojenosti všech.A pokud mám někdy stejný pocit marnosti jako Vy,jdu do lesa s pejskem,vezmu si pár dní dovču a pak těm holkám nějak začnu chybět…nikdo jim nepomůže na kuchyni a pak se to zase srovná.Vydržte :-).
Je to každoroční syndrom vyhoření a ponorková nemoc, která zpravidla přichází několik týdnů před prázdninami. Jedna známá trefně poznamenala, je to období, kdy „začínají kvést kosatce“, všichni budou nervozní, přepracovaní a nedůtkliví. Uvidíte paní Janico, že po prázdninách uvidíte problémy jinýma očima.
Tak můžu říct, že je po dovolené, a stejně se nic nezměnilo. Kuchařka se chová jak kdyby jí to patřilo. Nic se nesmí říct, startuje jak motorovka. Je to trest chodit do práce ale nic jiného tu není. Do důchodu je velice daleko. Takže vydržet, obrnit se trpělivostí a jen si potichu myslet své.
Mě to nepřijde jako předprázdninová krize. Jste vedoucí, tak vás musí poslouchat. Kamarádství jde stranou. Taky jsme kamarádky, ale jak neposlechnou, umím si prosadit svou a je mi jedno, co si o mě myslej. Většinou mi pak dají za pravdu. Vždycky mám argumenty proč to tak musí být.
Milá Janico, stará vedoucí měla přirozenou autoritu, kterou ty postrádáš. Pro ni nebyl problém si vzít zástěru, když to bylo třeba. Trávením pracovní doby zavřená v kanceláři a surfováním po internetu ji ani nezískáš. Za ty peníze si nemůžeme dovolit za prací dojíždět bůhví kam a tak je přrozené že jsme místní. Jestli se tobě chce za prací opět dojíždět až do Vsetína, tak prosím. Třeba si to můžeš se svým platem dovolit.
Klasická reakce všech zaměstnanců kuchyně – vedoucí nic nedělá, jen sedí v kanceláři a surfuje po internetu. Nikdo nemá tušení, kolik administrativy je vyžadováno a když je vedoucí v kuchyni, musí zůstat po práci a vše dohnat.Nikdo to za ni neudělá. Kontrolu nezajímá, kdy svou práci uděláte, ale musí být hotová. Máte pořád nůž na krku ať už ze strany hygieny,BOZP, inspekce, zřizovatele… Kamarádství je pěkné, ale měli byste svou vedoucí respektovat. Poslat ji za prací jinde a ještě na veřejném portálu, to je tedy silné kafe! My jsme také kamarádky, ale když je problém, vždy si vše vyříkáme na rovinu. Je to sice nepopulární, ale účinné! Janico, vydržte a nedejte se.
Ano, přesně. Když omarodí kuchařka, jdu do kuchyně a na výdej, kuchařka se vrátí a nic nemusí dohánět. Kdybych nejde bože omarodila já (jakože jsem chodila s 39 horečkou a ATB do práce), tak bych se po týdnu asi zbláznila. Je to nespravedlivé a naše práce je nedoceněná. Samozřejmě jsou dny, kdy tolik práce není, ale jsou dny, kdy si nosím práci domů a doháním po večerech, hlavně, když chybí v kuchyni jedna síla. Poslední dobou je to dost často 🙁 .
při vzrůstajícím průměrném věku zaměstnanců jídelen není čemu se divit. Zrovna dnes jsme konstatovaly s kolegyněmi, že tento rok by se opravdu daly spočítat na prstech rukou dny, kdy jsme byly v práci všechny. Někoho dostat na zástup je téměř nemožné, protože by přišel o dávky z úřadu práce. Máme ještě odloučené pracoviště a nedostala jsem se tam už téměř 2 měsíce, jen si posíláme papíry a telefonujeme. Ještě že tam mám opravdu spolehlivou hlavní kuchařku, která si poradí.
Autor: raduza
Ano, krize konce roku funguje zaručeně a nejen mezi personálem školní kuchyně, ale i mezi pedagogy a ostatními zaměstnanci. Jedna menší se vyskytuje i před koncem kalendářního roku. Vykonávat funkci vedocí školní jídelny není tak jednoduché, jak si laická veřejnost představuje a smutné je, když se do této situace neumí vžít alespoň „skalní“ zaměstnanci. Přesně jak bylo psáno, mluví do toho hlavně ti, co tomu vůbec nerozumí. Agenda školního stravování je složitá a zodpovědná a vyvstal mně na mysl kreslený vtip, který ale má něco do sebe a to: žádná práce není dokončena, pokud není papírově vyřízena :-). Nemyslí si, že by byla nějaká vedoucí takový pes, že by v nenadálých situacích nepomohla svým kuchařkám a nezaskočila v kuchyni. Na druhou stranu, poč by to při dobré organizaci hlavní kuchařky a za plného stavu měla dělat, copak někdo z kuchyně si sedne za stůl a bude tu práci za ní dělat? Přeju všem pevné nervy všem v závěrečném finiši, doufám, že i to počasí se umoudří.
Milá Janico, v tomto případě platí bezezbytku pořekadlo „na chudý lid musí být přísnost“.
Kuchařek i pomocných sil si velmi vážím. Hodně práce, mizerné platy, žádné peníze na vzdělávání. Vše vím.
Ale. Ale bohužel není možné být v kuchyni s podřízenými kamarád. Velmi je respektuji a totéž požaduji od nich. Milé vysvětlování a přesvědčování však k ničemu není. Proškolit, vysvětlit, dát podepsat a vyžadovat dodržování. Když se nedodržuje (cokoli – nalakované nehty, hygiena, teploty jídel, pracovní doba) co je nařízeno, následuje postih a případně i propuštění. Když si personál není schopen uvědomit, že by mohl ohrozit stovky lidí svou nekázní, tak si to musí uvědomit vedoucí a působit tak na celý provoz. Netrapte sebe, „potrapte“ svůj personál.
Určitě nemusíte mít špatné svědomí, když přitvrdíte, kamarádství stranou. Jako vedoucí musíte počítat s tím, že Vás budou za něco vždycky pomlouvat. Moje dlouholetá zkušenost je, že si považují podřízení víc přísných a spravedlivých vedoucích než těch hodných, málo kdo si toho váží, většinou toho spíše zneužijí. Je to divné, ale je to tak. Pro dorotu na žebrotu.
Paní Janico, to je naprosto v pořádku, že jste „paní důležitá“. Trvejte si na svém, když cítíte, že je nutná změna. Vše popište, zdůvodněte a prodiskutujte. Naslouchejte připomínkám a návrhům a pokud to jde, tak zvolte kompromisní řešení. Ale v každém případě si musí kolegyně uvědomit, že jste na jedné lodi, je vás pouze pět a máte společný zájem – uvařit kvalitní jídlo a zajistit si dost spokojených strávníků. Děvčata pravděpodobně začalo pálit dobré bidlo a to je v dnešní době přepych. Každý jsme totiž nahraditelný. Držím Vám pěsti. Iva
To je i můj případ…:D Vyřešila jsem to tím, že po 7 letech práce jsem si odskočila na mateřskou dovolenou, už jsem rok doma, ale práce vedoucí mi začala chybět, tak nastupuju zpět,alespoň na krátký úvazek. Tákže, vypadá to tak, že si v práci odpočinu od plenek 🙂 🙂
Tak je to asi všude stejný. Já mám ten problém, že jsem souhlasila se zkráceným pracovním úvazkem aby nemusela jedna kuchařka odejít. Teď se to vrací jak bumerang. Dělají si co chtějí a vrchol je, že kontrolují moje papíry a hrabou se ve věcech. Do práce chodím se stáhnutým žaludkem a čekám co si zase najdou paní neomylné a dokonalé. Jenže práce není a tak si vydrž holka!
Tak, je po dovolené, všichni jsou prý odpočatí, jen já si připadám jak vyhořelý doutnák. Nic se nezměnilo. Kuchařky se dál chovají jako když jim vše patří. Dělají si co chtějí a nějaký příkaz, zákaz nebo nedej bože přání je jako by nic. Nevím jak dlouho se to dá vydržet. Mějte se a snažte si personál udržet od těla. Kamarádství je pěkná věc, jen se nesmí zvrtnout.
To nějak nechápu, jak si mohou dělat co chtějí?Asi je necháte.A taky to nechápu s tím zkráceným úvazkem.Bych je dost rychle okázala na jednu důležitou věc.Zodpovědná je vedoucí, takže neexistuje,že nerespektují příkazy.Myslím, že oni ví, že se jich bojíte, tak si dovolují.Ale v případě různých kontrol, oni zůstanou a vy budete bez práce.
dobrý den, u nás dnes v kuchyně křičel vedoucí kuchař na pomocnou sílu, nev ybíral slova, že ji jednu natáhne, je blbá, ať si hledá jiné místo, a další a další urážky, ale to nejdůležitější, opravdu by byl schopen ji tu facku vrazit. Jak by jste se zachovali z pozice vedoucí ŠJ? Nebyla jsem přítomna, jen mi to oba aktéři presentovali. Díky
Bohužel mám často chuť se zachovat, jako vedoucí, stejně. Pomocné síly mají často místo mozku vzduchoprázdno. Někdy už situace překračuje veškeré meze, tak se panu kuchaři nedivím, je to chlap. Přes veškerá školení, přes veškerou praxi, se někdy pomocné síly chovají jako smyslů zbavené.
Jako vedoucí si je oba vezměte do kanceláře a vyřešte, po vysvětlení celé situace každým aktérem, domluvou. Kuchaři vysvětlete, že má jednat slušně. A blbce (omlouvám se předem) vysvětlete, že svým chováním ohrožuje – zdraví strávníků, ničí suroviny – nevím, co konkrétně provedla.
Dobrý den, ať paní provedla cokoliv, jednat se má vždy se slušností a respektem k profesi. Někdy se stane nějaký průšvih. Je ale lepší to říct normálně a zajistit aby se to nestalo. Takové chování jako zde popisujete je od pana kuchaře nepřípustné a hledat jiné místo by si měl on.
Děvčata,krize – téměř ze dne na den mi odešla kuchařka z rodinných důvodů.Nevíte o někom šikovném s minimálně výučním listem z Prahy ?Díky za pomoc a přeji hezký / dnes náhodou i slunečný/den
Pracovní krize
Autor: janica
Pracovní krize
Po 8 letech na pozici vedoucí stravování jsem ve stavu velké pracovní krize. Když jsem nastoupila, mimochodem po přísné paní vedoucí, chtěla jsem všechno dělat jinak. Od jídelních lístků, přes přístup ke strávníkům a v neposlední řadě k zaměstnancům. Něco se mi podařilo, ale co se týká zaměstnanců jsem zdá se neuspěla. Je nás pět a všechny skoro ve stejném věku, skoro všechny ze stejného místa bydliště. Chtěla jsem být kamarádka a to byla asi zásadní chyba. Teď po letech se mi všechno vrátilo ve špatném. Nic mě neposlechnou, když něco chci jsem důležitá. Každá práce, kterou vyžaduji navíc je pro ně přítěží. Jak byste tuto situaci řešily? Nejradši bych vzala nohy na ramena, všechno mě přestalo bavit, ztratilo to pro mě smysl.Asi bych potřebovala nějaké školení jak správně přistupovat k zaměstnancům
Autor: haris
Takhle je to téměř všude,práci v kanceláři berou jako,že se válíte po stole za těžký prachy,ale dělat by to nechtěly.Zatím to vždycky nějak šlo ku spokojenosti všech.A pokud mám někdy stejný pocit marnosti jako Vy,jdu do lesa s pejskem,vezmu si pár dní dovču a pak těm holkám nějak začnu chybět…nikdo jim nepomůže na kuchyni a pak se to zase srovná.Vydržte :-).
Autor: leventa
Je to každoroční syndrom vyhoření a ponorková nemoc, která zpravidla přichází několik týdnů před prázdninami. Jedna známá trefně poznamenala, je to období, kdy „začínají kvést kosatce“, všichni budou nervozní, přepracovaní a nedůtkliví. Uvidíte paní Janico, že po prázdninách uvidíte problémy jinýma očima.
Autor: beruna
Tak můžu říct, že je po dovolené, a stejně se nic nezměnilo. Kuchařka se chová jak kdyby jí to patřilo. Nic se nesmí říct, startuje jak motorovka. Je to trest chodit do práce ale nic jiného tu není. Do důchodu je velice daleko. Takže vydržet, obrnit se trpělivostí a jen si potichu myslet své.
Autor: Andy80
Mě to nepřijde jako předprázdninová krize. Jste vedoucí, tak vás musí poslouchat. Kamarádství jde stranou. Taky jsme kamarádky, ale jak neposlechnou, umím si prosadit svou a je mi jedno, co si o mě myslej. Většinou mi pak dají za pravdu. Vždycky mám argumenty proč to tak musí být.
Autor: h.lidec
Milá Janico, stará vedoucí měla přirozenou autoritu, kterou ty postrádáš. Pro ni nebyl problém si vzít zástěru, když to bylo třeba. Trávením pracovní doby zavřená v kanceláři a surfováním po internetu ji ani nezískáš. Za ty peníze si nemůžeme dovolit za prací dojíždět bůhví kam a tak je přrozené že jsme místní. Jestli se tobě chce za prací opět dojíždět až do Vsetína, tak prosím. Třeba si to můžeš se svým platem dovolit.
Autor: majka 1
Klasická reakce všech zaměstnanců kuchyně – vedoucí nic nedělá, jen sedí v kanceláři a surfuje po internetu. Nikdo nemá tušení, kolik administrativy je vyžadováno a když je vedoucí v kuchyni, musí zůstat po práci a vše dohnat.Nikdo to za ni neudělá. Kontrolu nezajímá, kdy svou práci uděláte, ale musí být hotová. Máte pořád nůž na krku ať už ze strany hygieny,BOZP, inspekce, zřizovatele… Kamarádství je pěkné, ale měli byste svou vedoucí respektovat. Poslat ji za prací jinde a ještě na veřejném portálu, to je tedy silné kafe! My jsme také kamarádky, ale když je problém, vždy si vše vyříkáme na rovinu. Je to sice nepopulární, ale účinné! Janico, vydržte a nedejte se.
Autor: Andy1
Ano, přesně. Když omarodí kuchařka, jdu do kuchyně a na výdej, kuchařka se vrátí a nic nemusí dohánět. Kdybych nejde bože omarodila já (jakože jsem chodila s 39 horečkou a ATB do práce), tak bych se po týdnu asi zbláznila. Je to nespravedlivé a naše práce je nedoceněná. Samozřejmě jsou dny, kdy tolik práce není, ale jsou dny, kdy si nosím práci domů a doháním po večerech, hlavně, když chybí v kuchyni jedna síla. Poslední dobou je to dost často 🙁 .
Autor: majka 1
při vzrůstajícím průměrném věku zaměstnanců jídelen není čemu se divit. Zrovna dnes jsme konstatovaly s kolegyněmi, že tento rok by se opravdu daly spočítat na prstech rukou dny, kdy jsme byly v práci všechny. Někoho dostat na zástup je téměř nemožné, protože by přišel o dávky z úřadu práce. Máme ještě odloučené pracoviště a nedostala jsem se tam už téměř 2 měsíce, jen si posíláme papíry a telefonujeme. Ještě že tam mám opravdu spolehlivou hlavní kuchařku, která si poradí.
Autor: raduza
Ano, krize konce roku funguje zaručeně a nejen mezi personálem školní kuchyně, ale i mezi pedagogy a ostatními zaměstnanci. Jedna menší se vyskytuje i před koncem kalendářního roku. Vykonávat funkci vedocí školní jídelny není tak jednoduché, jak si laická veřejnost představuje a smutné je, když se do této situace neumí vžít alespoň „skalní“ zaměstnanci. Přesně jak bylo psáno, mluví do toho hlavně ti, co tomu vůbec nerozumí. Agenda školního stravování je složitá a zodpovědná a vyvstal mně na mysl kreslený vtip, který ale má něco do sebe a to: žádná práce není dokončena, pokud není papírově vyřízena :-). Nemyslí si, že by byla nějaká vedoucí takový pes, že by v nenadálých situacích nepomohla svým kuchařkám a nezaskočila v kuchyni. Na druhou stranu, poč by to při dobré organizaci hlavní kuchařky a za plného stavu měla dělat, copak někdo z kuchyně si sedne za stůl a bude tu práci za ní dělat? Přeju všem pevné nervy všem v závěrečném finiši, doufám, že i to počasí se umoudří.
Autor: Alfonsa
Milá Janico, v tomto případě platí bezezbytku pořekadlo „na chudý lid musí být přísnost“.
Kuchařek i pomocných sil si velmi vážím. Hodně práce, mizerné platy, žádné peníze na vzdělávání. Vše vím.
Ale. Ale bohužel není možné být v kuchyni s podřízenými kamarád. Velmi je respektuji a totéž požaduji od nich. Milé vysvětlování a přesvědčování však k ničemu není. Proškolit, vysvětlit, dát podepsat a vyžadovat dodržování. Když se nedodržuje (cokoli – nalakované nehty, hygiena, teploty jídel, pracovní doba) co je nařízeno, následuje postih a případně i propuštění. Když si personál není schopen uvědomit, že by mohl ohrozit stovky lidí svou nekázní, tak si to musí uvědomit vedoucí a působit tak na celý provoz. Netrapte sebe, „potrapte“ svůj personál.
Autor: tara
Určitě nemusíte mít špatné svědomí, když přitvrdíte, kamarádství stranou. Jako vedoucí musíte počítat s tím, že Vás budou za něco vždycky pomlouvat. Moje dlouholetá zkušenost je, že si považují podřízení víc přísných a spravedlivých vedoucích než těch hodných, málo kdo si toho váží, většinou toho spíše zneužijí. Je to divné, ale je to tak. Pro dorotu na žebrotu.
Autor: Iva K.
Paní Janico, to je naprosto v pořádku, že jste „paní důležitá“. Trvejte si na svém, když cítíte, že je nutná změna. Vše popište, zdůvodněte a prodiskutujte. Naslouchejte připomínkám a návrhům a pokud to jde, tak zvolte kompromisní řešení. Ale v každém případě si musí kolegyně uvědomit, že jste na jedné lodi, je vás pouze pět a máte společný zájem – uvařit kvalitní jídlo a zajistit si dost spokojených strávníků. Děvčata pravděpodobně začalo pálit dobré bidlo a to je v dnešní době přepych. Každý jsme totiž nahraditelný. Držím Vám pěsti. Iva
Autor: 3xmamina
To je i můj případ…:D Vyřešila jsem to tím, že po 7 letech práce jsem si odskočila na mateřskou dovolenou, už jsem rok doma, ale práce vedoucí mi začala chybět, tak nastupuju zpět,alespoň na krátký úvazek. Tákže, vypadá to tak, že si v práci odpočinu od plenek 🙂 🙂
Autor: inventář
A co takový jako já, 21 let praxe ved ŠJ já už na mateřskou nemůžu. Kam si odskočit asi už pomýšlet na důchod a tomám ještě před sebou 9 let.
Autor: inventář ŠJ
A co takový jako já, 21 let praxe ved ŠJ já už na mateřskou nemůžu. Kam si odskočit asi už pomýšlet na důchod a tomám ještě před sebou 9 let.
Autor: veruna
Tak je to asi všude stejný. Já mám ten problém, že jsem souhlasila se zkráceným pracovním úvazkem aby nemusela jedna kuchařka odejít. Teď se to vrací jak bumerang. Dělají si co chtějí a vrchol je, že kontrolují moje papíry a hrabou se ve věcech. Do práce chodím se stáhnutým žaludkem a čekám co si zase najdou paní neomylné a dokonalé. Jenže práce není a tak si vydrž holka!
Autor: veruna
Tak, je po dovolené, všichni jsou prý odpočatí, jen já si připadám jak vyhořelý doutnák. Nic se nezměnilo. Kuchařky se dál chovají jako když jim vše patří. Dělají si co chtějí a nějaký příkaz, zákaz nebo nedej bože přání je jako by nic. Nevím jak dlouho se to dá vydržet. Mějte se a snažte si personál udržet od těla. Kamarádství je pěkná věc, jen se nesmí zvrtnout.
Autor: macdonaldova
To nějak nechápu, jak si mohou dělat co chtějí?Asi je necháte.A taky to nechápu s tím zkráceným úvazkem.Bych je dost rychle okázala na jednu důležitou věc.Zodpovědná je vedoucí, takže neexistuje,že nerespektují příkazy.Myslím, že oni ví, že se jich bojíte, tak si dovolují.Ale v případě různých kontrol, oni zůstanou a vy budete bez práce.
Autor: haris
Kdyby to bylo jako u Vás…nejhorší je že odpovídáte za provoz ,ale nerozhodujete o ničem.Nenadělám nic…..
Autor: kuchtička
dobrý den, u nás dnes v kuchyně křičel vedoucí kuchař na pomocnou sílu, nev ybíral slova, že ji jednu natáhne, je blbá, ať si hledá jiné místo, a další a další urážky, ale to nejdůležitější, opravdu by byl schopen ji tu facku vrazit. Jak by jste se zachovali z pozice vedoucí ŠJ? Nebyla jsem přítomna, jen mi to oba aktéři presentovali. Díky
Autor: 131211
Bohužel mám často chuť se zachovat, jako vedoucí, stejně. Pomocné síly mají často místo mozku vzduchoprázdno. Někdy už situace překračuje veškeré meze, tak se panu kuchaři nedivím, je to chlap. Přes veškerá školení, přes veškerou praxi, se někdy pomocné síly chovají jako smyslů zbavené.
Jako vedoucí si je oba vezměte do kanceláře a vyřešte, po vysvětlení celé situace každým aktérem, domluvou. Kuchaři vysvětlete, že má jednat slušně. A blbce (omlouvám se předem) vysvětlete, že svým chováním ohrožuje – zdraví strávníků, ničí suroviny – nevím, co konkrétně provedla.
Autor: Stáňa
Dobrý den, ať paní provedla cokoliv, jednat se má vždy se slušností a respektem k profesi. Někdy se stane nějaký průšvih. Je ale lepší to říct normálně a zajistit aby se to nestalo. Takové chování jako zde popisujete je od pana kuchaře nepřípustné a hledat jiné místo by si měl on.
Autor: Sonča
Děvčata,krize – téměř ze dne na den mi odešla kuchařka z rodinných důvodů.Nevíte o někom šikovném s minimálně výučním listem z Prahy ?Díky za pomoc a přeji hezký / dnes náhodou i slunečný/den
Autor: Andy1
Na jaké Praze?
Autor: sonča
Praha 6
Autor: Andy1
Dobrý den,
děkuji za odpověď. To je bohužel trošku z ruky, věděla bych na Praze 9.