Nadšení z moderního stravování vystřídaly první obavy

Zhruba před dvěma lety se naše školní jídelna pokoušela zapojit do projektu Zdravá školní jídelna. Při zjišťování podrobností mě mile překvapilo, jak mnoho jídelen už hledá modernější a zdravější přístup ke stravování, jak fantasticky dokážou edukovat malé i větší strávníky pomocí nápaditých nástěnek a jak hravou a vtipnou formou připomínají významné dny či svátky. Sociální sítě tehdy doslova přetékaly fotografiemi krásně servírovaných jídel a vyzdobených jídelen. V té době se začaly objevovat také první zmínky o novém spotřebním koši. Nadchla mě představa, že se sjednotí určité komodity a zdravěji budou jíst všechny školní jídelny. Realita však nabrala úplně jiné obrátky.

Testovací měsíc: splněno na papíře, ne však už u strávníků

První rozčarování přišlo v podobě velmi přísných nařízení, zákazů a dlouhého vyjasňování domnělých nedorozumění. A protože nejsem typ, co stahuje kalhoty, když je brod ještě daleko, naplánovala jsem jídelní lístek na říjen podle metodiky nového spotřebního koše. Mateřské školy nemají možnost výběru, proto jsem pro ně nastavila dvě masová jídla týdně, jedno polomasité a dvě bezmasá. Pro základní školu, zaměstnance a cizí strávníky zůstal zachován výběr. Vhodné pokrmy jsme zahušťovali hrachovou, cizrnovou či bezlepkovou moukou. Každý den byl k dispozici ovocný a zeleninový bar a jako nápoj voda s citronem, limetou, grepem či pomerančem, případně čaj.

V průběhu měsíce doplnil náš dodavatel stravovacího softwaru verzi skladu uzpůsobenou novému spotřebnímu koši. Současně je v programu možné sledovat i původní koš, takže vznikl prostor pro porovnání. Nový spotřební koš jsme splnili — s výjimkou celozrnných obilovin a pseudoobilovin, kde je nutné doplnit skladové karty podle přesného rozboru konkrétního pečiva. Upřímně ale musím říct, že jde o hořkosladké vítězství.

Reakce rodičů, učitelů a dětí: jasný signál z praxe

Celý měsíc jsem konzultovala složení a vhodnost stravy se zaměstnanci školy i se subjekty, které od nás jídlo odebírají. Ve školce si paní učitelky stěžovaly na příliš velké množství luštěnin a nadýmavých potravin. Rodiče školkových dětí mě zahltili telefonáty o hladových dětech, objevily se i dotazy typu „proč vaříte přílohu s přílohou?“. Rodiče žáků ze základní školy si všimli, že dříve děti nevěděly, co si vybrat dřív, a nyní si naopak „není z čeho vybrat“. Následovaly otázky: „Co se stalo? Proč to neděláte jako dřív?“

Výsledek je bohužel jasný. Stravování ukončilo osm dětí a v následujícím měsíci další tři. Ve finanční bilanci jsme se propadli o téměř osm tisíc korun a množství zbytkového odpadu narostlo zhruba o třetinu. Studování nové vyhlášky navíc ukázalo další problém — výrazný nárůst administrativy, nejednoznačné formulace a nejasná pravidla. Testovací měsíc se nesl ve znamení nervozity, kritiky i celkové pracovní nepohody. Došlo také k rozchodu s hlavním kuchařem.

Co si z toho odnášíme a kam dál

Cílem tohoto článku není soudit nový spotřební koš ani jeho tvůrce. Věřím, že jednali v dobré víře. Ale zkušenosti, praxe a data ukazují, že změnit tradiční, léta zažité stravovací návyky nelze ze dne na den — ani z roku na rok — a už vůbec ne formou rozkazů, příkazů a zákazů. Postupná, nenásilná cesta je možná jediným způsobem, jak se přiblížit stanovenému cíli. S čistým svědomím chci dál plnit to, co má smysl… ale především chci plnit spokojená bříška našich dětí.

Malým i větším strávníkům přeji, aby pro ně školní jídelny zůstaly příjemným místem k jídlu — ať už tradičních, nebo moderních pokrmů. A pracovníkům školních jídelen patří velké díky za jejich skvělou a obětavou práci.