Komentovat 
Již týden po listopadové stávce jsme se v diskusních fórech, kam většinou přispívají školní jídelny, mohli dočíst, že jim stávka byla ukradena, že na ní vydělali učitelé, nebo se diskutující ironicky ptali, k čemu to vše bylo. A hned si i odpovídali: na nic. Jestliže se však podařilo odvrátit 2% snížení platů kuchařek a škrtnutí financí na všechna neobsazená pracovní místa, není to právě málo. Stávky se odhadem účastnily tři čtvrtiny škol, měla publicitu a hodně se o ní psalo. Markéta Cermanová ze sekce nepedagogických pracovníků školských odborů k tomu uvedla: „Byla jsem zaplavena telefonáty ze škol, kde odbory nemají, a mnoho z nich se stávky zúčastnilo. Školské odbory všem stávkujícím velmi děkují.“ Odbory získaly velmi silnou pozici k prosazení svých požadavků.
Protest škol měl více cílů, ale největším tématem byly platy a úvazky nepedagogických zaměstnanců. Ty možná zastínily i platy učitelů, z nich už veřejnost začíná být unavená, také slavný ukazatel PHMax, kterému veřejnost nerozumí, i přesčasy lékařů. Politici akci sice bagatelizovali, ale z jejich podrážděných reakcí bylo zjevné, že stávkující poukázali na velký problém, který je nutné řešit. Byla tedy stávka úspěšná?
O nízkých platech kuchařek se nyní dobře ví
Jasným a pozitivním výsledkem protestní akce je, že celý stát se dozvěděl o úrovni platů kuchařek. Některé články píšou o nízkých platech, jiné rovnou o strašlivých platech.
Tolik článků, kolik se v souvislosti se stávkou objevilo v médiích, nevyšlo snad za posledních 10 let. Významně k tomu přispěly i některé nebojácné paní kuchařky a vedoucí, které se nebály s novináři hovořit, promluvit na mikrofon nebo kameru, a uvést konkrétně, kolik vydělávají. Mají za to náš obdiv. Veřejnost při čtení těchto článků žasla a v diskusích kuchařkám projevovala sympatie.
Politici byli donuceni k jednání
Zatímco po celý podzim politici jednání buď odmítali, nebo tvrdili, že nemají prostor někam ustupovat, dnes je to jiné. Premiér Fiala nejprve tvrdil, že pod nátlakem jednat nebude, ale brzy po stávce řekl, že je připraven si sednout za jednací stůl. 4. prosince MŠMT oznámilo, že bude hledat cesty, aby platy kuchařek v roce 2024 nepoklesly a neobsazená místa se nemusela škrtat. Školské odbory dostaly příslib, že ministerstvo s nimi dále bude jednat. 7. prosince se sešli zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů na školské tripartitě, a vysvětlovali si svá stanoviska. Ministr Bek na ni donesl příslib premiéra i ministra financí, že rozpočet regionálního školství bude posílen o další 4 miliardy korun, které měly původně mířit do infrastruktury škol z prostředků Evropské komise.
V druhém listopadovém týdnu připravila sekce nepedagogických pracovníků ve spolupráci s vedením školských odborů návrhy na zvýšení platů nepedagogů, které si vyžádalo ministerstvo. Jejich první varianta požaduje vrátit avizovaná 2 % mzdových prostředků do rozpočtů a v příštím roce platy zvýšit.
Ledy se podařilo rozhýbat, jednání se vedou všude
Stávka spustila celý sled dalších událostí, které jdou rychle jedna po druhé a je těžko je zaznamenávat. Vláda byla přinucena urychleně schválit zvýšení zaručené mzdy, což bude mít pozitivní vliv na platy některých profesí ve školních jídelnách. Na 15. prosince je svolán kulatý stůl k financování školství. Na radnicích velkých měst se jedná o tom, jak z vlastních zdrojů podpořit platy nepedagogických pracovníků. Zastupitelům zjevně není jedno, že nemá kdo vařit obědy dětem jejich voličů.
Čím dál více se také diskutuje o tom, že financování platů v jídelnách bude systémově převedeno na zřizovatele a kde na to vezmou. To je však reálné až v roce 2025. Objevují se také návrhy, že na platy kuchařek by malou částí měli přispívat strávníci.
Co mohou dělat školské odbory, když je v nich jen 800 kuchařek
Je ale třeba se ptát, zda ke stávce muselo dojít, jestli odbory nemohly přitlačit už dříve. Zastupují přece kolem 180 tisíc učitelů a několik desítek tisíc kuchařek, školníků, účetních, informatiků, uklízeček apod. Kdyby ti všichni byli v odborech, nebo aspoň velká část z nich, tak takových odborů by se vláda po celý rok bála. Jenže se nebojí, protože ví, že školské odbory mají asi 20 tisíc členů, z toho podle Markéty Cermanové je nepedagogů jen asi 800. Zdá se, že teprve stávka vládu probudila. Jídelnám nejsou schopny pomoci ani jiné spolky, sdružení, asociace, protože sdružují stovky členů, případně ještě méně.
Proto je úsměvná otázka, která se také objevila v diskusích: Co dělaly odbory v minulých 10 letech? Zeptám se jinak: Proč by odbory měly něco dělat pro skupinu pracovníků, která o členství v odborech prakticky vůbec neprojevuje zájem? Schopnost odborů bránit své členy závisí na jejich počtu, na příspěvcích, které dají dohromady.
Členové dávají odborům sílu
Kdyby školské odbory měly 100 tisíc členů a každý z nich by uhradil členské příspěvky v průměru 4 tisíce Kč ročně (činí 1 % z čistého platu), je to 400 milionů Kč, z kterých lze zaplatit špičkové manažery a právníky, kteří by vládě těžce zatápěli, a rozsáhlý tým podpůrných pracovníků. Kdyby 20 tisíc kuchařek vstoupilo do odborů a uhradilo by členský příspěvek 2 tisíce Kč ročně, odbory by získaly 40 milionů Kč. Z této částky by v pohodě zaplatily několik pracovníků na plný úvazek, kteří by se mohli věnovat jen vám v jídelnách, dodávat od vás vedení odborů potřebné informace a radit vám, jak se bránit ředitelům, kteří vás nutí k vybírání neplaceného volna, kteří vám neposkytují náležité množství pracovních oděvů a i jinak vás šikanují, jako by zákoník práce neexistoval. V současné době tuto práci dělá pár nadšenců zadarmo, ve svém volnu, a je pochopitelné, že toho mnoho nezmůžou.
Budoucnost profese kvalifikované kuchařky ve školní jídelně tedy závisí nejen na státní kase nebo vyjednávání školských odborů. Závisí i na vás, kdo ve školních jídelnách pracujete, na vaší odvaze se postavit za svá práva, a ochotě se sdružovat – v organizacích, které se za vás postaví.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Foto: Freepik.com
Diskuze