Proč jsou obézní české děti aneb manipulace se čtenářem

Na konci června, v době, kdy se mnozí chystali na prázdniny a kdy se jídelny připravovaly na uzavření svých provozů, vyšel v Lidových novinách další z mnoha článků Margit Slimákové, mluvčí iniciativy Skutečně zdravá škola, nazvaný České děti jsou obézní ze zákona. Ať již za bombastický titulek může kdokoli, autorka ve svém článku – tak jak je jejím zvykem – přehání a předkládá neznalému čtenáři jen část skutečných fakt.

Kdo může za obezitu dětí?

V úvodu píše o vzrůstajícím počtu případů, kdy lidé trpí obezitou, cukrovkou, kdy mají vysokou hladinu cholesterolu, a proto se mnozí rozhodli pro zdravý životní styl. Dětem v tom však údajně brání fakt, že „školní jídelny jim vaří podle normy staré přes 20 let.“ To je ohraná písnička, kterou autorka opakovaně spouští na svém gramofonu, jako by stará norma byla automaticky zlá. Stáří normy rozhodně není důvodem obezity dětí. Je pravda, že mnoho odborníků nepovažuje normu masa nebo mléka ve spotřebním koši za vhodnou, ale nemůže nám přece vadit, že podle vyhlášky má dítě v obědu dostat 8 – 10 dkg zeleniny, podobně ovoce, že toto množství mohou kuchařky neomezeně zvyšovat, že spotřební koš vyžaduje, aby děti jedly i ryby, mléčné výrobky apod. O tom se však autorka už nezmiňuje.

Dítě, které jde do školní jídelny na oběd, tam dostane asi třetinu denní dávky živin. Zbytek zajišťuje rodina. Je na vině narůstající obezity skutečně spotřební koš a školní jídelna, nebo spíše rodina, která na výživu nedbá, vztahy, které v ní nefungují, nezájem rodičů, jejich pohodlnost a z toho pramenící nedostatek času? Obviňovat zákonodárce z obezity dětí je přitažené za vlasy.

K článku se vyjadřuje Asociace zřizovatelů školních jídelen, která na kritiku spotřebního koše reaguje citací z otevřeného dopisu odborníků na výživu: „Jeho základní komodity zůstávají beze změn, ale to nevylučuje zařazování všech nových a žádoucích potravin, které nabízí současný trh. Zároveň dochází k upřesňování plnění jednotlivých komodit spotřebního koše dle současných vědeckých poznatků.“ Dále stanovisko trefně poznamenává: „Výrok, že české děti jsou obézní ze zákona, je stejně absurdní, jako kdybyste obvinil konstruktéra automobilu za to, že Vám manželka přiskřípla prsty do dveří auta, které on navrhoval.“

Stát stravuje děti nezdravě?

Ve svém článku Margit Slimáková dále píše, že stát „ve školních jídelnách děti překrmuje, dopřává jim tučná, slazená i přesolovaná jídla, a zbytečná aditiva.“ Určitě k tomu někde dochází, ale že by se tak dělo masově a pod dohledem státu? Každý, kdo aspoň trochu sleduje dění ve školním stravování jídelnách, ví, jaké úsilí v nich bylo v posledních 10 letech vyvinuto k tomu, aby bylo upraveno složení školních obědů, ví, jaký tlak na snižování spotřeby cukru, tuku i soli existuje. Ne tak autorka, která se v neinformované veřejnosti jakoby snaží vzbudit dojem, jaké nutriční zločiny se dějí v našich školních jídelnách.

V letošním roce jsem prošel desítkami školních jídelen a seznámil se se sortimentem jejich skladů, s jejich jídelníčky i s dodržováním výživových norem. Vím, jak razantně stoupá v jídelnách spotřeba čisté vody na pití. Ví to i Margit Slimáková? Po výzvě hlavního hygienika Solme méně se v jídelnách široce diskutuje o spotřebě soli a o tom, jak ji snížit. Je o tom autorka článku informována, ví, že tři čtvrtiny množství soli sní děti v kupovaných potravinách, aniž by to jídelny mohly ovlivnit? Proč nenapíše i o výsledcích pokusů některých jídelen, které snížily množství soli o pouhých 20 % a strávníci se už bouřili? Znám spoustu jídelen, které vykazují spotřebu cukru na úrovni 50 % normy. Navrhoval bych příště uvést i tato fakta.

Jde také o praktickou stránku věci: vykřiknout, že spotřebu některých potravin a látek je třeba omezit, je snadné, ale jak na to? Budeme dětem podávat nemastná, neslaná a neslazená jídla? Zkoušelo se to nejen u nás, ale i v zahraničí, a kuchařky dobře vědí, jak to dopadne. V určitých jídelnách s atypickou skladbou strávníků nebo rodičů je jistě možné takové experimenty provádět a hledat nová řešení, ale ne v masovém měřítku pro více než milión strávníků.

Uveďme celou pravdu, nejen její část

Autorka dále očerňuje školní jídelny, že běžně smaží (smažení se přitom doporučuje max. 2x za měsíc a smažení v konvektomatu má do smažení na pánvi hodně daleko), uvádí, že jídla i nápoje se zbytečně sladí (korektnější by bylo se zmínit o zvyšující se spotřebě čisté vody a napsat, že jídelny vodu ochucují a tím se do nápoje bohužel dostává i cukr) a že „místo kvalitních základních surovin se mohou používat a také používají náhražky.“

Bylo by velmi zajímavé vědět, co autorka chápe pod pojmem náhražka a také odkud získává tyto informace. Při svých četných návštěvách jídelen jsem totiž svědkem převážně toho, jak se v nich hotové výrobky pro přípravu jídel postupně omezují. Jistě je možné, že Margit Slimáková viděla jídelny, kde tomu tak není, pobýval jsem v podobných také, ale pak je to záležitost konkrétní jídelny a ne celého systému školního stravování, jak se snaží vykreslit autorka. Opět jde i o to, jak používání těchto produktů prakticky omezit, protože bez některých hotových směsí lze dnes v konkrétních případech uvařit některá jídla a dochutit je na obvyklý standard jen velmi obtížně.

Stanovisko Asociace zřizovatelů školních jídelen k článku Margit Slimákové si všímá i toho, jak autorka proti sobě zbytečně staví Nutriční doporučení a spotřební koš, až vzniká dojem, že Nutriční doporučení ani nečetla. Dokument Ministerstva zdravotnictví je doplňkem spotřebního koše a pokud by se místo něho stal normou, spotřeba některých druhů potravin by okamžitě šla prudce dolů. Obsahuje závažné změny ve stravování a takové nelze realizovat jednorázově.

Facebooková verze článku už obsahuje lži

Článek vyšel i na facebooku, v poněkud pozměněném znění a to obsahuje výroky, které nelze označit jen za manipulaci se čtenářem. Uvádí například, že se smaží běžně, že náhražky se používají běžně, že saláty téměř neexistují. To už jsou skutečné lži. Autorka také sama sebe usvědčuje z hrubé neznalosti, když píše: „Vývary bývají často z bujónu, ne z kostí z kuřete z předcházejícího dne.“ Každý sice víme, jak výborný je vývar z kostí, ale bylo by také potřebné uvést stanovisko hygieniků k používání kostí, k jejich uchovávání, zejména když jsou uvařené.

O co jde takovým autorům

Při čtení podobných článků mám často dojem, že existuje ještě nějaké jiné školní stravování než to, které na našich školách funguje. Jejich autoři a zejména novináři, kteří je píšou na základě redakčního zadání, jsou zoufale neinformovaní – to je ostatně vidět i na vývoji názorů Skutečně zdravé školy, která některá svá stanoviska musela opustit, aby se odborně neznemožnila.

Když autorka uvádí, že „spotřební koš se ani přes intenzivní tlak nedaří změnit,“ pak jednak nemá pravdu, protože změny proběhly, a nebyly malé, a jestliže by si na místě vyjednavače představovala sebe, pak by si nezájem ministerstva o změny musela přičíst sama sobě. Většina lidí, včetně úředníků ministerstev se vyhýbá jednání s partnerem, který je ustavičně ironický, který používá polopravdy a zavádějící informace, který fakta vytrhává z kontextu a používá podpásové argumenty.

Když čtu takové články, vždy přemýšlím, komu by měly sloužit. Nějaké vegetariánské lobby nebo snad začínajícímu volebnímu boji? Ostatně na letácích některých politických stran a uskupení se Margit Slimáková již objevila.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz