Projekt Jíme beze zbytků ve školní jídelně ZŠ Dobřany slaví první malý úspěch

Plýtvání s potravinami se stává nešťastným tématem dnešní doby. Jistě jste již zaslechli nebo si přečetli, kolik jídla se vyhodí či znehodnotí. Podle studií jisté anglické organizace se v EU 40 % jídla znehodnotí jen v domácnostech.

Množství jídla, které se každodenně vyhazuje, je neskutečně vysoké 

Ve školní jídelně ZŠ Dobřany se denně stravuje 520 dětí základní školy, dále jídelna vyváží stravu do mateřské školy pro dalších asi 300 dětí. Ostatní strávníky tvoří zaměstnanci školy, důchodci a také strávníci z řad dobřanské veřejnosti. Kromě mateřské školy si strávníci denně vybírají ze dvou jídel, každý čtvrtek nabízíme i třetí variantu.

S nárůstem ceny za odvoz zbytků jsme si začali i my v jídelně všímat množství jídla, které se každý den vyhazuje. Množství vyhozeného jídla bylo neskutečně vysoké – 1.800 kg za měsíc. Za zamyšlení tedy stálo, proč je to číslo tak velké a zda ho lze snížit. Na stravovací komisi, která působí při jídelně ve složení zástupci rodičů dětí ZŠ a MŠ, zástupci zaměstnanců škol, zástupce domů s pečovatelskou službou a zástupce tzv. cizích strávníků, jsme se dohodli, že chyba není v kvalitě obědů, ale spíše v návycích dětí. Po dohodě s pedagogy školy jsme se při dozorech v jídelně zaměřili na děti vracející jídlo.

V jídelně funguje zelenino-ovocný bufet, kde si děti samy denně mohou vybrat z čerstvého ovoce a zeleniny. Zjistili jsme, že některé děti si naberou plnou misku zeleniny, pak jen ochutnají a zbytek jdou vrátit. Výjimkou nebyly ani vracené takzvané přídavky, tedy „jdu si přidat, ale pak zjistím, že kamarád již odchází, tak celý přídavek vrátím“. Shodně také vrácená celá kuřecí stehna, „protože mě nebaví je obírat“ nebo úplně nedotčené porce pokrmu, „protože nemám hlad.“ Příkladů by bylo více a možná by mi ani nestačil rozsah tohoto článku.

Snižte zbytky a my vám za ušetřené peníze upečeme

Po vyhodnocení všech těchto návyků jsme již v rámci projektu Jíme beze zbytků začali působit na děti samotné. Při osobní návštěvě ve školním Senátu dětí prvního i druhého stupně, jsem žákům velice podrobně popsala jejich chování. Vysvětlila jsem, kolik práce stojí za tím, připravit třeba zrovna velmi oblíbený zelenino-ovocný bufet. Zjistila jsem, že děti nemají ponětí, co obnáší práce paní kuchařky, co znamená očistit a nakrájet cca 30 kg zeleniny a ovoce. A hlavně, jak se paní kuchařka cítí, když vidí, že se její práce vyhazuje do koše, aniž se ochutná.

 

Do projektu jsme zapojili i rodiče, kteří mapovali zbytky potravin ve své domácnosti. Do připraveného formuláře zapisovali nakoupené potraviny a vyplňovali, jak s nimi bylo naloženo během týdne. Naštěstí i rodiče pochopili o jak velký problém se jedná. A protože víme, že děti potřebují motivaci, hledali jsme a zjistili, že jim v jídelně chybí moučníky a rády by je častěji. Motivace byla jasná – snižte zbytky a my vám za ušetřené peníze upečeme.

Úspěchy projektu a rada na závěr

První rok projektu byl velice náročný a přes veškerou snahu nás všech se zbytky snížit nepodařilo. Druhým rokem jsme vytrvali a úspěch se konečně dostavil. Není velký, jedná se o několik stovek kilogramů zbytků jídla. Už od začátku jsme věděli, že je to běh na dlouhou trať a projekt je „napořád“. Jen doufáme, že se nám povede dětem vštípit úctu k práci dospělých a k jídlu samotnému. Dále je budeme „otravovat“. Plánujeme odměny za dojedený talíř a jiné. Uvidíme a vytrváme.

Milé kolegyně nebo kolegové, jestli jste přečetli tento článek s nadějí, že v něm najdete jasný návod, jak snížit zbytky ve vaší jídelně, tak jsem vás asi zklamala. Návod neexistuje, je to jen o trpělivosti a důslednosti, jedná se totiž opravdu o léta „zajetý“ zlozvyk. Kampaň měla vliv i na velké strávníky, ředitel školy rozhodl o zakoupení elektrického kompostéru, který bude zprovozněn během měsíce srpna, takže zbytky budou alespoň ekologicky zužitkovány.

Bc. Renáta Černá – vedoucí ŠJ při ZŠ Dobřany