Seminář o prevenci alimentárních onemocnění

Dne 4. 5. 2005 se ve Zlíně v hotelu Moskva konal seminář prevence alimentárních onemocnění.ve stravovacích zařízeních. Vystoupila zde MUDr. Jarmila Číhalová. Na programu bylo především seznámení s novou legislativou, problematika kritických bodů a vyhláška 137 – požadavky společného stravování. Všechny tyto body spolu úzce souvisí, takže přednáška byla velmi souvislá, srozumitelná a nepochybně také přínosná.

Novela zákona 258/2000
Doktorka Číhalová probírala postupně poslední novelu 274/2003 zákona 258/2000 o ochraně veřejného zdraví a u pro posluchače důležitých bodů se zastavila. Vysvětlila spoustu nejasností, které mezi odbornou veřejností kolovaly a rozehnala všechny mýty. Což bylo už opravdu nutné. Spousta vedoucích si zákony nedokáže správně vysvětlit, někteří ani netuší, že nějaká novela nebo změna vyšla. Takže ti, kteří nelitovali času a peněz nyní mají už jasno a vědí, které změny nebo investice jsou, nebo bohužel už byly, zbytečné a co je ještě potřeba udělat, aby vše v jejich provozu odpovídalo požadovaným normám a přitom zbytečně nezatěžovali rozpočet.

Zdravotní průkaz
Velmi důležitý fakt zde uvedený upozorňoval na to, že všichni zaměstnanci, kteří jakýmkoli způsobem přijdou do styku s potravinami nebo s prostředím, v němž se potraviny zpracovávají, by měli mít zdravotní průkaz. Takže třeba i údržbář, který chodí do kuchyně spravovat kapající kohoutek.

Kritické body zas a znova
Další velmi diskutovanou otázkou, kterou se MUDr. Číhalová také zabývala, jsou kritické body. Pro spoustu vedoucích je to noční můra a tady bylo na praktickém příkladu ukázáno, co nutné a důležité je a co je naopak zbytečné. Ze všech stran se pak ozývaly diskuze na toto téma a bylo slyšet, kolik zbytečné práce přibylo kvůli dezinformovanosti nebo špatnému pochopení tohoto celkem nového předpisu.

Vyhláška 137
Po krátké přestávce přišla na řadu vyhláška 137 – požadavky společného stravování. Tady bych se zastavila u nejasností ve vybavení WC zaměstnanců, kteří provozují činnost epidemiologicky závažnou. Na těchto toaletách musí být takové baterie, které se nemusejí spouštět rukou. Je tím myšlena část horní končetiny od zápěstí níže. A předloktím je dost dobře možné pustit vodu i pákovou baterií. Vyloučeny jsou tedy pouze klasické kohoutky. Bezdotykové baterie musí být jen v kuchyních. Jak málo stačilo a záhada byla objasněna!

Co s biologickým odpadem
Posledním bodem, o kterém bych se tady chtěla zmínit, je likvidace biologických odpadů. Je to možné třemi způsoby. Buď si ho odveze firma, která jej může zkompostovat, což ale není levná záležitost, je možné používat drtiče, to ale neradi vidí provozovatelé kanalizací a dokonce jsou v rozporu se zákonem o vodách (viz cyklus článků odpadech na našich stránkách portálu Jídelny.cz). Jak dr. Číhalová uvedla, poslední a nejjednodušší metodou je zkrmování zájmovými zvířaty, nikoli však hospodářskými. (Pozn. redakce: Uvedené tvrzení považuje redakce portálu Jídelny.cz za velmi diskutabilní, zejména s ohledem na legislativu o nákládání s odpady. Bohužel se nám nepodařilo autorku zastihnout, abychom tuto informaci mohli upřesnit). Takže když si ho nějaký důchodce bude každý večer odnášet pro své kočičky, nemůže nikdo nic namítat. Dokonce není potřeba ani žádné písemné ujednání.

A mně nezbývá než konstatovat, že až budete mít příležitost zúčastnit se podobné přednášky, neváhejte. Jistě nebudete litovat!

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz