Zamyšlení Lenky Dohnalové (7)

Když jsem několik měsíců před maturitou navštívila v rámci „družby“ našich škol spolu s dalšími vybranými studenty dánské městečko Holstebro, všechno u nich bylo pro nás úžasné a vzbuzovalo to dojem dokonalosti. Vlastně ještě dnes jim ve spoustě věcí nesaháme ani po paty, nejvíce ve mně tento pocit vzbuzuje stav silnic tady a tam. Ale to jen tak mimochodem. Zmínila jsem se o tomto spíše v souvislosti se způsobem nakupování před deseti, dvanácti lety a dnes. Tenkrát mne jejich supermarkety udivovaly, dnes jsou u nás na každém rohu. Nakupujeme ve velkém, mnohem více potravin skladujeme v mraženém stavu, případně vakuované, prodloužila se také trvanlivost většiny zboží. Výběr je obrovský a lze koupit kdykoli téměř cokoli.

STRAVOVÁNÍ DŘÍVE A DNES
V souvislosti se změnou režimu se začínají měnit také naše stravovací návyky, i když tento proces je hodně pomalý a zdlouhavý, čemuž se vlastně ani nelze divit. Jíme méně červeného a více bílého masa a ryb, zvýšila se spotřeba ovoce a zeleniny, i když ještě zdaleka není dostačující, celozrnného pečiva, většinu živočišných tuků nahradily tuky rostlinné. Ale také se bohužel snížila spotřeba mléka a mléčných výrobků, přestože trh jich nabízí nepřeberné množství. Těžko říct, jestli to souvisí více s „antimléčnou kampaní“ různých zastánců alternativní výživy nebo s upřednostňováním balené vody a ovocných šťáv. Já osobně mlékem žízeň nezaženu, ale na druhou stranu jsou tady jogurty, sýry a ostatní mléčné výrobky.

MLÉKO NEBO KOLU?
Je to podle mne velká chyba, protože mléko obsahuje spoustu látek, které jinde nenajdeme a pro náš organismus je nenahraditelné. Podle mne je více než varující velký nárůst výskytu osteoporózy a s tím spojených zlomenin krčku stehenní kosti. Nic příjemného, přitom stačí zvýšit právě konzumaci mléka a výrobků z něj. Tato nemoc nepřestane sice úplně existovat, ale určitě se eliminuje její výskyt. Spotřeba mléka je skutečnost, kterou školní stravovny nejsou schopné příliš ovlivnit, protože děti snídají doma a o svačinky ve škole není příliš velký zájem. Prostě mléko není „in“, kola a sušenka jsou lepší. U nás doma tento problém naštěstí není, mléčné výrobky jdou dobře „na odbyt“. Ale znám rodiče, pro které je velmi těžké přesvědčit své ratolesti, aby snědly alespoň jeden jogurt za týden, sýry jim nechutnají (maximálně tak smažený), o mléku ani nemluvě. Jistě, jsou mezi námi lidé, kteří mají černé na bílém, že jejich organismus nic mléčného nesnese, ale je jich velmi málo, těm ostatním prostě jen nechutná.

REKLAMA JE REKLAMA
Jsem dost alergická na reklamy, které propagují čokoládu plnou sklenice mléka a podobné nesmysly. Netvrdím, že mléko neobsahuje, ale co odpovědět dítěti, které své mámě tvrdí, že už to mléko pít nemusí, že ji mělo v čokoládě. Máme v tom chaos my dospělí, co si potom mají myslet naše děti?! Je to do nebe volající, ale tržní ekonomika je asi důležitější a nám nezbývá, než se s tím stále a dokola prát. Na stranu druhou jsou to hlouposti, nad kterými je lepší mávnout rukou a pokusit se vysvětlit našim dětem, že ne všemu, co kde slyší musí věřit.

Jistě mi dáte za pravdu, že je hodně těžké vychovávat budoucí generaci k lepšímu, když naše doba tomu příliš nenahrává. Ale nic není jen černé nebo bílé a já věřím, že naše snaha nepřijde vniveč.

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz