Zdravé to být může, chutné to být musí!

Pan Jiří Král je skutečně pomyslným králem kuchařského umění, neboť je „velkým šéfem“ Francouzské a Plzeňské restaurace Obecního domu v Praze, ale byl i dlouhá léta kapitánem Národního týmu kuchařů a cukrářů AKC ČR a mimo jiné je rytířem gastronomie francouzského cechu „Chaine des Rotisseurs“.

Nejvyšší kulinářská soutěž na světě se koná jednou za čtyři roky a poprvé se uskutečnila roku 1900. V roce 2008 v Erfurtu reprezentovalo naši republiku 20 soutěžících v oboru kuchař a cukrář. Konkurovalo jim 1600 kolegů z 54 zemí světa. Podle vyjádření kapitána našeho týmu bylo nejlepší Norsko díky své preciznosti zpracování. Zajímavé byly skulptury z karamelu, například výjev honu na lišku z Kanady. I v této světové soutěži byl kladen důraz na čerstvé suroviny dané oblasti, nutriční hodnotu, na skladbu a využití v běžném provozu. Pokrmy byly podrobeny rozboru tuků, proteinů a bílkovin.
Pana Krále jsem potkala na vyhodnocení 15. ročníku Gastro Junior 2009 na brněnském výstavišti. Bylo zajímavé poslouchat připomínky k práci mladých soutěžících a sledovat, kterým směrem se kuchařské umění bere. Na soutěž se pečlivě trénuje včetně přípravy dokonale zpracované dokumentace k recepturám. Komise hodnotí jistotu, zručnost i přehled u práce, oblečení, vybavení a spoustu dalších aspektů. Také využití čerstvých potravin, kombinaci, jednoduchost názvů i reálné využití soutěžních pokrmů v praxi. Hodnotí se chování soutěžících. Kuchařské umění dostává jinou podobu, stává se i radostí vizuální a patřičnou show. V popředí je ovšem kvalita hotového pokrmu, vzhled a chuť. Cituji: „Zdravé to být může, chutné to být musí!“ a „Co se sní, je vizitka!“ V základu se neliší špičkové kulinářské umění od kuchařského ve školních jídelnách. Cíl je stejný – spokojený strávník.

To, že je pan Král i mediální hvězda z televizních pořadů, jako je Kuchařská pohotovost, jsem ovšem netušila, jakož i to, že je naší kuchařskou špičkou. Zřejmě bych neměla odvahu se zeptat na jeho názor na školní jídelny, a to by byla velká škoda. Blahoslavená nevědomosti! Pěkně a s nadšením se mi s ním povídalo o naší práci a měla jsem radost, že si udělal čas.
Pokud má někdo svoji práci rád jako pan Král, nevadí mu, když vaří i doma, zvláště na přání hostů. V jeho rodině jsou oblíbená běžná jídla, jako je svíčková, řízečky, ale i kuře s nádivkou a kopřivami.

Na školní jídelnu vzpomíná pěkně, všechno mu chutnalo. Asi už tehdy tušil, kterým směrem se vydá, neboť jeho babička byla výborná kuchařka. Ovšem nevábně vonící tácky, fronty u výdeje a nádoby s čajem zůstávají v podvědomí všech pamětníků. Děti pana Krále se stravují také ve školní jídelně a pan Jiří Král má velmi dobrý přehled, jaká změna nastala v těchto zařízeních. Ani princátka nemají výhrady ke školní stravě a rodina dovede ocenit výhody školního stravování. Otec Král se stal také členem stravovací komise a možná i postrachem pro vedoucí školní jídelny. Ale upřímně se doznal, že když slyšel, co všechno se musí ve školních provozech dodržovat, uznale pokyvoval hlavou. Docela se pozastavil nad neinformovaností rodičů a jejich někdy nesmyslnými požadavky. Z pohledu odborníka vidí jistě spoustu problémů, ale i možností ke zlepšení služeb ve školním stravování. Jednoznačně je podle něj důležité vzdělávání v oblasti gastronomie a nový pohled na práci ve školních jídelnách. Doporučil by větší spolupráci s Asociací kuchařů a cukrářů, odborná pomoc na nejvyšší úrovni by byla jistě potřebná a vítaná.

Vážené kolegyně i kolegové, vážím si vaší práce. Vím, že není jednoduchá a to ne jenom po stránce vaření, ale hlavně po stránce různých předpisů a nařízení. Vše jde dopředu i školní stravování je mnohem lepší, ale … Již zmíněné vzdělávání je opravdu nutností. A to nejenom ve výrobě, ale hlavně na vašich úřadech. Je potřeba zjednodušit i různá nařízení.
Za sebe a za Asociaci Kuchařů a cukrářů České republiky mohu slíbit pomoc při vzdělávání a dalším rozvoji školního stravování.
Váš Jiří Král

Alena Stará je spolupracovnice redakce portálu Jídelny.cz