Beseda ve školní jídelně aneb A léta běží, vážení!

Na začátku letošního roku jsme byli osloveni krajskou metodičkou, abychom se nějakým způsobem zapojili do oslav 50. výročí systému školního stravování v ČR. Napadlo mne, že k tomu využijeme zápisu dětí do 1. tříd a uspořádáme besedu pro jejich rodiče. Také jsme tuto akci spojili s prezentací projektu SLEZSKO – náš společný domov, kterého se naše jídelna účastní v oblasti seznamování strávníků s pokrmy polské kuchyně.

Přivítali jsme pamětnici

Jako hlavní hosta jsme na besedu pozvali vzácnou návštěvu – paní Aničku Haincovou, která v této jídelně pracovala v letech 1982-2005 a pamatuje si tedy mnohé z její historie. Besedy se zúčastnila ředitelka naší školy, starosta obce, rodiče budoucích prvňáčků a členové SRPDŠ. Na závěrečnou ochutnávku dorazily také děti, které se po dobu besedy seznamovaly se školou, kterou budou navštěvovat, a s novými kamarády.

Při besedě s paní Haincovou jsme zavzpomínali na doby, kdy neexistovalo nic z toho, co je dnes samozřejmé: moderní vybavení kuchyní – kotle, smažící pánve, myčky, škrabky, konvektomaty, nebo třeba denní dovoz čerstvých surovin až ke dveřím provozovny, výběr různých dodavatelů, široký sortiment výrobků. Dotazy na ni se týkaly třeba toho, jak byla práce v kuchyni organizována kdysi a dnes, počtu pracovníků a uvařených jídel, složení jídelníčků.

Doba byla jiná

Rovněž se probíralo, jak se žáci spolu s učiteli podíleli v rámci pracovního vyučování na pěstování zeleniny a ovoce ve školní zahradě, jak ho dopravovali do jídelny a případně pomáhali při jejím dalším zpracování ve školní kuchyni. A u té společné práce se také utužovaly vztahy nejen  v kolektivu kuchyně, ale také mezi pedagogy a nepedagogy. Pořádaly se akce, zájezdy, divadla, brigády, zažilo se spousty legrace a lidé měli k sobě blíže. Bylo to zkrátka takové malé „retro“ posezení a čas v této příjemné společnosti velmi rychle ubíhal. Paní Anička je totiž velmi příjemná a aktivní žena, která se stále vzdělává i v důchodovém věku a také se zajímá o obor, kterému věnovala velký kus života.

Kronika – naše chlouba

Listovali jsme i kronikou jídelny z let 1975-1989, kterou vlastníme. Najednou jsme se ocitli v době, kdy kolektivy soutěžily o titul Brigáda socialistické práce, kdy se plnily různé závazky na počest sjezdu KSČ, na počest výročí osvobození, nebo se účastnily prvomájových průvodů.

Při listování kronikou mnozí dlouze vzpomínali, někteří rodiče se na dobových fotografiích i našli. Kromě kroniky byla také vystavena dokumentace z akcí, které pořádáme (besedy, poznávací soutěže pro děti, dny zahraniční kuchyně, den řemesel, jídelníčky na přání dětí), a myslím, že všichni byli aktivitami našeho kolektivu příjemně překvapeni.

Představujeme současné školní stravování

Pak již nastal čas na představení současného provozu naší kuchyně. Rodiče byli seznámeni například s používanými recepturami, s potravinami, které nově zařazujeme, např. bulgur, tarhoňa, kuskus, tofu, čerstvé ryby. Dále s pravidly sestavování jídelníčku, se zařazováním luštěnin, ryb, bezmasých pokrmů, s omezováním sladkých jídel nebo s možností výběru nápojů a salátů ze salátového baru.

Co se doma nevaří

Mezitím se paní kuchařky činily v kuchyni a chystaly občerstvení pro účastníky akce. Představili jsme například kukuřičku Corn Star v lákavých kelímcích, kterou zařazujeme někdy místo polévky. Hlavně nastávající prvňáci byli nadšení, když si ji mohli sami nabírat. Dále mohli ochutnat polévku z hlívy ústřičné, u nás oblíbený salát Coleslaw a také jablečný džus s karotkou bez chemické konzervace. Zaujaly variace pokrmů z mletého masa, doplněného tuňákem, sýrem nebo i tvarohem – tyto pokrmy občas zařazujeme na náš běžný jídelníček. To, že je v nich část masa nahrazena něčím jiným, se na chuti příliš nepozná a slouží nám k tomu, že dětem zvyšujeme spotřebu ryb a mléčných výrobků. Děti třeba rybu jako součást sekané lépe jedí, než když je podávána v přírodní úpravě nebo se zeleninou. Mnozí rodiče byli nadšení, protože tato jídla se doma běžně nepřipravují a ani je takové možnosti nenapadly.

Pochvaly náš těší

Velmi nás potěšila pochvala od pana starosty, který nám poděkoval za uspořádání této akce, ale také nám vyřídil poděkování od seniorů našeho města, kteří od nás odebírají obědy a chválí si je. Jsme rádi, že vynaložené úsilí bylo oceněno nejen vedením školy a města, ale i rodiči a malými budoucími strávníky. Posílám velký dík do naší kuchyně za skvělou prezentaci naší práce. Celá akce by se dala charakterizovat tímto citátem: „Nesnažte se dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou.“ (Matka Tereza)

Všem návštěvníkům portálu Jídelny.cz přeji hodně trpělivosti v práci a srdečně je zdravím za celý kolektiv školní jídelny v Šenově.

Marie Kučerová, vedoucí ŠJ Šenov