Co bylo na Salimě?

Jsem ráda, že jsem neuposlechla varování, abych na výstaviště a svátek potravinářství nechodila, protože tam není nic zvláštního. Pryč jsou doby, kdy se chodilo s nadšením na podobné výstavy a padali jsme do úžasu nad potisky a novinkami v potravinářství. Dnes je špičková kvalita obalů i potravin běžnou záležitostí a možnosti techniky nevídané. Sama jsem si nebyla jistá, co pro vás objevím zajímavého. Posuďte sami.

Na Salimě pěkně od podlahy
Při prvním vkročení do pavilonu A jsem stanula u firmy s kvalitními podlahami do potravinářských provozů, tak důležitých ve školních jídelnách. Tak že jsem to vzala skutečně pěkně „od podlahy“. To mi vnuklo otázku, kolik vedoucích jídelen se asi vyjadřuje k rekonstrukcím a úpravám na svých pracovištích.
Vzápětí mne zaujaly přepravní palety z plastů. Jsou lehčí, omyvatelné a dokonce barevné, skutečná novinka.
Nedalo mi, abych nepostála u vakuovacích strojů. Snad nás čeká zářivá budoucnost i s tímto zařízením. Zcela jistě by odpadly problémy s uchováváním surovin a přepravou hotových pokrmů. Určitě by jídelny uvítaly jejich využití a nové technologie nadchnou i odborníky v hygieně.

Bloudíc pohledem po stáncích, zavadila jsem o nabídku mléčných výrobků firmy Lacnea a.s. Na upoutávce jsem četla „USA“. Toho jsem lekla. Že by náš milovaný Spotřební koš závisel na Americe? Opak je pravdou, dámy reprezentující tuto firmu mne v příjemném rozhovoru vyvedly z omylu. Je to ryze česká firma, která má pobočku v Americe. Tak to mě rozesmálo. Navíc prý mají moc hodného a schopného šéfa. No, není to radost hned na začátku?

Kulinářský koncert
ALBA Hořovice spojila nabídku svého zařízení s elánem mladých učňů a dobře udělala. Lukáše a Honzu evidentně práce baví a před zraky návštěvníků to patřičně dokázali. Kuchařské umění není jen chuťovou záležitostí, ale je to i patřičná show a elegance.

Ochutnala jsem jejich italský dezert Pannacotta v různých variacích. Zdobení drobnými lístky na čokoládě je vytvořeno pomocí cukrářské folie. Možnosti jsou dnes úžasné. Kluky jsem vyzpovídala, na školní kuchyni vzpomínají jen v dobrém. Zaznělo souhlasně: „Není, co bych nejedl, zkusit se má všechno,“  – to je jasná řeč. Chválili praxi a základy, které získávají od svých mistrů a vychovatelů. Je to pravda, jsou situace a zkušenosti, ke kterým se člověk vrací po celý život.

Podobně komentované předvádění pokrmů a vybavení kuchyní se odehrávalo na více místech. Mile mě překvapila prezentace pana Brodského z restaurace v Rajhradu. Je to skutečný nadšenec, odborník i ekonom. Pro své hosty chce jen to nejlepší. Každý den ráno nakupuje čerstvé suroviny a tráví většinu času v kuchyni, přestože je majitel. Do školní jídelny nikdy nechodil a to z toho důvodu, že měl doma výbornou kuchařku – babičku.

Kuchařské celebrity
Nepřehlédnutelný pan Zdeněk Pohlreich u firmy RETIGO k sobě nalákal největší skupinu návštěvníků. Sdílný ale příliš nebyl. Jeho doménou jsou restaurace a školní jídelnu zná jen ze školních let. Už tehdy prý byl „zlobivý kluk“, ale kuchařky ho měly rády a jemu u nich chutnalo. Jeho názorem je, že spousta nařízení a pravidel často zbytečně stěžuje práci lidem ve školním stravování.
Slovní útržky z exhibice nejžádanější televizní kuchařské hvězdy: „Na značce nože jasně vůbec nezáleží, když není nabroušený.“ –  „Šťavka, nešťavka…“ – „Týý vole zrychlujeme, jedeme…“ – „Jablečný koláč, řeklo by se taková blbost…“ Pan Pohlreich ovšem končil noblesně: „Dělejme to jednoduše, hezky a zodpovědně.“

Mile mne překvapilo setkání u soutěže učňů JUNIOR CUP s panem Aloisem Kalvodou dlouholetým šéfkuchařem v hotelu International Brno. Přestože je v důchodovém věku, stále se zajímá o kuchařské umění. Nadšeně jsme vzpomínali a dělali rozbory dění v této oblasti. Jeho názorů si vážím, 60 let plodné práce v tomto oboru něco znamená. Na vystupování kuchařských celebrit v médiích má svůj názor: Pana Pohlreicha chválí za návrat ke klasickému vaření a potlačování polotovarů. Ovšem neprošli by u něj všichni tito akční hoši v oblasti hygieny, oblečení a samotného slovního projevu. Má spočítáno – během jednoho vystoupení 17x slovo „vole“. Takhle se bude na kuchaře dívat celý národ. Kam se poděla běloskvoucí elegance a kultura projevu? Možná dnešní doba vyžaduje vynikající chuť okořenit i peprným slovem. 

U dveří mne zastavila studentka s dotazníkem. Při rekapitulaci mých dojmů z výstavy jsem slečně průzkumnici pověděla vše, co si myslím. Krizi neovlivníme, ale určitě se dá ledacos vylepšit. Rozhodně mi chyběla pýcha na region, ve kterém se výstava odehrává. V pavilonu, kde se konala výstava vín, nebylo vidět ani jeden lidový kroj a nezněla libá cimbálová muzika, tak jak se na Moravu sluší a patří. Škoda.
Odcházela jsem s dobrým pocitem nepromarněného času. Příště půjdu na výstavu zase, věřím, že vždycky se něco zajímavého najde.

Alena Stará je spolupracovnice redakce portálu Jídelny.cz