Komentovat Se vstupem do EU vešlo v platnost nařízení Evropské komise č. 1774/2002 ES, které upravuje veterinární a hygienická pravidla pro vedlejší výrobky živočišného původu (dále jen odpady), jež nejsou určeny k lidské spotřebě. Nařízení, mimo jiné, člení tyto odpady do kategorií a ukládá požadavky na jejich zpracování.
Odpady ze stravování a pohostinství (vyjma odpadů vzniklých prostřednictvím mezinárodní přepravy) spadají do kategorie č.3. Donedávna byly tyto odpady (dříve spíše nazývané zbytky) „likvidovány“ zkrmováním a mnoho lidí dodnes nechápe, proč už nemůže těmito zbytky dokrmovat své čuníky a jiná domácí zvířata. Provozovatelé stravovacích zařízení a pohostinství zas nelibě nesou fakt, že musí za likvidaci těchto odpadů platit.
Proč se náhle stal ze „zbytků“ odpad?
Je to proto, že v Bruselu nemají roupama co dělat – to je názor, s kterým se setkáváme často, a nutno podotknout, že je to názor, který je v Českých zemích slyšet vždy, když se objeví nové nařízení, které se liší od našich zaběhlých zvyklostí. Realita je ale (alespoň v tomto případě) jiná. Jedním z hlavních důvodů je totiž obrana proti četným přenosným nemocem (např. Salmonella), a proto není možné tento odpad zkrmovat, ale jsou dány i poměrně přísné podmínky pro jeho kompostování, případně využití v zařízeních na výrobu bioplynu spojené s následnou aplikací na zemědělskou půdu.
U těchto dvou způsobů využití odpadů ze stravování a pohostinství jsem úmyslně nepoužil slovní spojení „odstranění odpadů“. Podle mého názoru je totiž nejlepším způsobem nakládání s biologicky rozložitelnými odpady právě jejich využití v zemědělství. Podmínky pro využití tohoto odpadu pro zemědělskou činnost jsou přísné a poměrně finančně náročné, ale nutno současně dodat, že přísnost je zde opravdu na místě.
Při využití těchto odpadů v zařízeních na kompostování musí být toto zařízení vybaveno uzavřeným kompostujícím reaktorem, který není možné obejít. V zařízeních na výrobu bioplynu musí být toto zařízení vybaveno pasterizačně/hygienickou jednotkou, kterou není možné obejít. Obě tato zařízení musí obsahovat:
– zařízení na sledování teploty v čase
– záznamový přístroj ke kontinuálnímu zaznamenávání výsledků těchto měření
– odpovídající bezpečnostní systém k zabránění nedostatečného ohřevu.
Jsou zde ještě další požadavky:
· Minimální teplota celé hmoty materiálu v kompostujícím reaktoru/jednotce musí být 70°C.
· Minimální doba v reaktoru/jednotce bez přerušení je 60 min.
· Velikost částic vstupujících do reaktoru/jednotky musí být maximálně 12 mm.
To jsou nejdůležitější podmínky, které musí být splněny.
Výroba bioplynu
S kompostováním se většina z nás už setkala a má o něm alespoň hrubou představu. Využití biologicky rozložitelných odpadů (BRO) v zařízení na výrobu bioplynu v tzv. bioplynových stanicích je však novinkou. Velkou perspektivu má využití biologicky rozložitelných odpadů ve stávajících bioplynových stanicích, které vlastní zemědělské podniky, a na výrobu bioplynu v nich zpracovávají především kejdu. Aby vše bylo podle nařízení č.1774/2002 ES, musí však být tyto stanice vybaveny již výše zmíněnou pasterizačně/hygienickou jednotkou.
Obecně lze říci, že hygienizační jednotka snižuje bakteriální kontaminaci a vytváří takové prostředí, ve kterém nejsou bakterie schopny přežít. Dochází k zahřátí odpadu na předepsanou teplotu a následné výdrži na této teplotě, čímž dochází k devitalizaci patogenních mikroorganismů a choroboplodných zárodků. Prakticky je to stejný proces, kterým musí projít například mléko, než se dostane na náš stůl.
Společnost, ve které žijeme, produkuje velké množství odpadů, ceny za jejich odstranění se stále zvyšují a ne jinak tomu bude i do budoucna. Myslím si proto, že je velice důležité podporovat a zabývat se takovými řešeními, které odpady dále využijí ku prospěchu společnosti – bez zatížení životního prostředí.
Pavel Hejduk pracuje ve firmě TENEZ Chotěboř.
Diskuze