Informační systém školy 21. století

Pojem informační systém školní jídelny není pro mnohé z vás neznámý. Školních jídelen, které využívají systém automatického objednávání a výdeje stravy, neustále přibývá. Pojďme se ale pomyslně „vzdálit“ z jídelny a podívat se na možnosti využití informačních systémů napříč celou školou. A začneme pěkně po pořádku, v 7.45 ráno před školní  budovou…

Jak to chodí před školou
Představme si běžnou a téměř denně se opakující situaci. Vzorný a pořád ještě ze školního života tak trochu „vyjukaný“ prvňáček Adam vstupuje do budovy základní školy. Poté, co se u dveří budovy „prokáže“ bezkontaktním identifikačním médiem, „zarachotí“ počítač kdesi v útrobách školy a zaznamená přesné údaje o jeho vstupu do školní  budovy. Rodiče mohou být klidní, o prvňáčka Adama je ve škole dobře postaráno. Teď postavme před školní dveře trochu méně vzorného deváťáka Jirku. Také on ráno vyrazil do školy, jako obvykle o něco později, než by bylo vhodné. Většinou určitě do školy v pořádku dorazí i on. Ale buďme realisté a připusťme, že žák devítky už má většinou jasnou představu o atraktivním dopoledním programu. A ne vždy ho musí představovat školní výuka.
Popsaná situace se pravděpodobně po ránu skutečně tu a tam před školní budovou odehraje. Rodičům deváťáka Jirky ani trochu nezávidím – kdyby věděli… . Ale ani oni nemusejí nutně zůstat tak úplně bez informací – v jejich případě totiž počítač kdesi v kanceláři školy zaznamená fakt, že kamarádi z devítky se u vchodu do školy neidentifikovali. Podle předem zadaných instrukcí počítač bez váhání posílá upozornění formou SMS nebo e-mailové zprávy do telefonů či mailové pošty rodičů.

Informovaní rodiče
Pro mnoho českých škol představuje tenhle příběh tak trochu science fiction. Faktem ale je, že se nejedná o nic nemožného. Dokonce ani když naši „hru“ v podobném duchu rozehrajeme ještě dál…
Onu bezkontaktní identifikační kartu nebo čip, který vzorně visí na krku prvňáčkovi Adamovi a ledabyle se pohupuje na klíčích v kapse deváťákových džín, mohou oba žáci použít také ke vstupu do třídní šatny. V poledne v době oběda se pomocí stále stejného čipu či karty oba žáci identifikují ve školní jídelně. V okamžiku, kdy si vyzvednou objednanou stravu, počítač tento fakt zaznamená a zahrne do zprávy, kterou čas od času obdrží rodiče obou školáků. Mohou být detailně informováni o tom, jak kvalitně a jak pravidelně se jejich ratolesti stravují, jaká je skladba stravy, kterou děti dostávají, jak je plněn spotřební koš, jaká jsou pro dané dítě další výživová doporučení. A nejen to, rodiče se mohou kdykoli odkudkoli podívat na strávníkův účet v jídelně, mohou zjistit aktuální stav jeho konta a hradit stravné všemi na trhu financí dostupnými způsoby. Rodiče mohou dostávat pravidelné měsíční vyúčtování nejen obědů, ale také útraty v bufetu, za školní mléko, nebo třeba za kopírování na školní kopírce. Podobným způsobem, tedy prostřednictvím identifikačního média, totiž žáci mohou ovládat a platit i tyto služby.

Za katedrou
A nyní se pojďme na školu 21. století podívat z jiné strany, od katedry. Představme si učitele, jak si po příchodu do učebny otevírá ve svém počítači internetovou „třídní knihu“. On-line zaznamenává přítomnost a nepřítomnost dětí, vidí přitom, kdo se identifikoval při vstupu do budovy, tedy který žák do školy přišel, ale někde cestou se „zapomněl“. Při zkoušení učitel zapisuje do elektronické třídnice známky a hodnocení žáka. Žáci i jejich rodiče se přitom mohou kdykoli na internet podívat na známky, aktuální rozvrh, ale také na zprávy od jednotlivých učitelů. Ředitel školy má díky elektronicky vedeným agendám trvale k dispozici všechny potřebné informace, výkazy, školní matriku.

Zdá se Vám obrázek, který jsme v tomto krátkém článku popsali, nereálný? Projekty, díky kterým se tento obrázek může ve školách stát běžnou realitou, již existují. Nejmodernější technologie a technické novinky se nevyhýbají ani oborům jako je školství a školní stravování. Škoda jen, že ne každá škola si může v rámci svého rozpočtu takový systém dovolit. Sny ovšem často sníme proto, abychom je naplnili. Ten, kdo jde za svým snem, dříve či později finanční prostředky zpravidla získá. V některých případech může pomoci i dotace z EU. Poraďte se s Vaším ředitelem – pro smělé plány se občas peníze najdou. Držíme Vám palce, aby se Vaše sny brzy mohly stát skutečností.

Zdeňka Ovsjanniková