Přeskočit na obsah

Jak je to s kvalitou potravin, uváděním do oběhu a jejich původem?

Pro ochranu zdraví spotřebitelů je identifikace potravin velmi důležitá. Jak funguje státní dozor, co kontroluje? Jak poznám, že kupuji potravinu původem z ČR? Jak probíhá kontrola dovážených potravin?

Autor: Ing. Lucie Janotová PhD.

Vstup ČR do Evropské unie přinesl spotřebiteli větší výběr potravin a služeb v důsledku dovozu řady potravin ze zahraničí. Globalizace potravinového řetězce však s sebou přináší i určitá rizika pro zdraví a zájmy nás zákazníků. Důvodem může být nejen neserióznost a nezodpovědnost výrobců, distributorů a prodejců (provozovatelů potravinářských podniků) ve snaze o co nejvyšší zisk, ale také náročná kontrola množství výrobků na trhu ze strany státu. Vzhledem k velkému počtu výrobců, distributorů a prodejců a rozmanitosti sortimentu potravin se pro orgány státního dozoru stává stále těžší, aby formou pravidelné, příp. namátkové kontroly, obsáhly všechny komodity tak, aby minimalizovaly výskyt zdravotně závadných potravin na trhu.

Nedávné kauzy v oblasti potravin (např. BSE, výskyt dioxinů apod.) ukázaly, že pro ochranu zdraví spotřebitelů je identifikace potravin velmi důležitá. Obecné požadavky pro zajištění zdravotní nezávadnosti v celém potravinovém řetězci ze strany státu jsou dány platnou potravinovou legislativou. Povinnost zabezpečit zdravotní nezávadnost výrobků v rámci celého potravinového řetězce, je dána především Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Jedním z cílů nařízení je stanovit společné definice a zavést všeobecné hlavní zásady a zákonné cíle pro potravinové právo v zájmu zajištění vysoké ochrany zdraví spotřebitelů a efektivního fungování vnitřního obchodu. V článku 14 tohoto nařízení je uvedeno, že potravina nesmí být uvedena na trh, pokud není bezpečná (pokud je škodlivá pro zdraví a není vhodná k lidské spotřebě). Primární odpovědnost za zdravotní nezávadnost a kvalitu svých výrobků je tedy kladena na výrobce (provozovatele potravinářského podniku). Provozovatel potravinářského podniku musí vytvořit spolehlivý systém dodávání potravin na trh a zajistit, aby dodávané potraviny byly bezpečné; měl by tedy mít primární právní odpovědnost za zajištění bezpečnosti potravin. Bezpečnosti svých produktů výrobci potravin dosahují jednak dodržováním legislativních požadavků a k zajištění bezpečnosti svých produktů využívají nejrůznější preventivní systémy a uznávaná pravidla řízení jakosti a bezpečnosti. Tyto preventivní systémy pro zajištění bezpečnosti potravin by měly být uplatňovány ve všech fázích výroby potravin, tzv. „from farm to the fork.

Selhává při vypuknutí kauz souvisejících se zdravotní nezávadností potravin státní dozor?
K zajištění dodržování požadavků platné legislativy ze strany státu probíhá státní dozor, a to jak v privátním tak veřejném sektoru. Státní kontrolní orgány provádějí dozor nad oblastmi a nad systémy, jejichž zavedení a dodržování je pro podniky a instituce legislativně povinné. Vzhledem k velkému počtu podniků a institucí a rozmanitostí jimi poskytovaných produktů a služeb se pro orgány státního dozoru stává stále těžší, aby formou pravidelné kontroly, popř. namátkové kontroly, stačily dostatečně obsáhnout všechny oblasti tak, aby minimalizovaly výskyt neplnění povinností vyplývajících z platné legislativy.
Přítomnost či nepřítomnost škodlivých činitelů v potravinách (ať už se jedná o mikroorganismy, nebo v současnosti zmiňované dioxiny), které mohou způsobit onemocnění, je možno stanovit na základě laboratorních vyšetření odebraných vzorků. I přesto, že státní dozor vzorky odebere (ať už u výrobců, distributorů, nebo prodejců), výsledky takovéhoto vyšetření ještě nemusí znamenat dostatečnou zárukou zdravotní nezávadnosti všech kusů potraviny daného druhu. Pravděpodobnost prokázání přítomnosti škodlivého činitele v odebraném vzorku závisí na mnoha faktorech, např.: zachycení činitele v odebraném vzorku, citlivosti metody, rozptýlení činitele v potravině a dalších. Škodliví činitelé, kteří jsou v množství potravin rozptýleni rovnoměrně (homogenně) a vyskytují se ve velkém počtu, jsou snadněji detekovatelní než ti, kteří jsou rozptýleni nerovnoměrně (heterogenně) a vyskytují se v malém počtu.
I z tohoto důvodu je zvyšován důraz na vlastní systémy zajišťování bezpečnosti a kontroly (např. systém HACCP, jehož účelem je zamezit vzniku nebezpečí ohrožujících zdraví zákazníků z konzumace zdravotně závadných potravin) na straně provozovatelů potravinářských podniků. Na rozdíl od výše uvedeného posuzování zdravotní nezávadnosti potravin na základě laboratorních rozborů, preventivní systémy představují systémový přístup založený na prevenci, který vytváří rámec pro výrobu, distribuci a prodej zdravotně nezávadných potravin. Státní dozor se pak i zaměřuje na kontrolu nastavení těchto systémů.

Selhává systém RASFF při vypuknutí kauz souvisejících se zdravotní nezávadností potravin?
Systém RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), jehož je Česká republika členem od roku 2004, představuje vzájemně propojenou sít, která spojuje členské země Evropské unie s Evropskou komisí a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Hlavním cílem systému RASFF je zabránit ohrožení spotřebitelů zdravotně závadnými potravinami (nebo zprostředkovaně krmivy).
Do systému RASFF jsou uváděny informace, dojde-li k výskytu nebezpečných výrobků na území EU, resp. členských zemí EU, ovšem pouze tehdy, jsou-li zjištěny. Jestliže pracovníci dozorových orgánů odeberou vzorek potraviny a laboratorním vyšetřením je zjištěno, že odebraný vzorek nevyhovuje v nějakém parametru stanoveným limitům platné legistovy, je o této skutečnosti informován systém RASFF. Pokud však odebraný vzorek potraviny vyhoví, není o čem informovat. A to je i případ současné kauzy s dioxinovým masem, kdy výsledky vyšetření odebraných vzorků byly negativní (odebrané vzorky vyhovovaly stanoveným limitům).

Jak postupovat, když chci znát původ potraviny, kterou kupuji?
V souvislosti se současnou kauzou dioxinového masa se jako důležitý ukazuje fakt, že spotřebitel chce znát informaci o původu potraviny (odkud potravina pochází). Ačkoliv všechny potraviny musí být označeny místem vzniku, resp. zemí původu, řada výrobců, distributorů, nebo prodejců, tuto povinnost řeší uvedením pro spotřebitele nic neříkající informace „Vyrobeno v EU“. U potravin je situace obtížná i v tom, že současná legislativa nařizuje, že označena musí být poslední země, ve které došlo ke změně výrobku. To např. u masa nebo masných výrobků, může paradoxně vést k tomu, že spotřebitel, který má zájem si koupit české maso nebo masný výrobek z něj, bude hledat oválnou značku s uvedením CZ a čísla provozovny. Může se však stát, že maso nebo masný výrobek s tímto označením pochází původně z některé ze zemí EU. Do ČR bylo maso dovezeno např. v půlkách, zde bylo u zpracovatele rozbouráno a zabaleno, nebo zpracováno na masný výrobek a tím dochází k jeho označení oválnou značkou s uvedením CZ a čísla české provozovny.

Jak mít tedy jistotu, že opravdu nakupuji české potraviny?
Pokud chce mít spotřebitel jistotu, že nakupuje české potraviny, měl by na obalech potravin hledat označení, která mohou být uváděna pouze u potravin z České republiky. Mezi tyto patří např. označení pro regionální potraviny a další. Více o tomto se můžete dočíst v článcích, které byly k této problematice na portálu Jídelny.cz již zveřejněny: České potraviny? a Regionální potravina – další krok ke kvalitě.

 Ing. Lucie Janotová, odborný poradce v oblasti potravin

Autor: Ing. Lucie Janotová PhD.

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se