Kameny životního stylu aneb co (ne)zaznělo na konferencích

Kameny životního stylu
Většinou na podobných akcích očekáváte přednášky s jednoznačným názvem a konkrétním obsahem, který má úzký vztah k jídelnám. Z tohoto důvodu bylo se smíšenými pocity očekáváno vystoupení MVDr. Mathesové s názvem Základní kameny životního stylu. Věnovala se tomu, jak budují a organizují svůj život ti, kteří žijí dlouho a kvalitně, kteří srší vitalitou a optimismem. Vliv na to má spousta faktorů, které lektorka postupně rozebrala. Jak se ukázalo, obvykle jsou to problémy, s kterými se často setkávají i kuchařky a vedoucí jídelen při své každodenní práci, při denním styku se strávníkem. O čem lektorka mluvila?
–  Mnoho pracovnic jídelen dnes již ví, že ne všechna éčka (přídatné látky) jsou škodlivá, jak si myslí někteří rodiče. Používání přídatných látek má své klady i zápory.
– V jídelnách přibývá strávníků s alergiemi a potravinovými intolerancemi. Všichni proto se zájmem poslouchali strhující výklad lektorky k této problematice. MVDr. Mathesová také upozornila na psychologické aspekty nesnášenlivosti potravin i vrozený odpor k některým jídlům, s kterým se v jídelnách také setkáváme. Zbytečně se snažíme tento odpor překonávat…
– Rozmáhající se používání minerálek, které slouží k naplnění pitného režimu, doprovodila rozborem některých známých minerálních vod. Víte, že obsah určitých prvků je v některých minerálkách tak vysoký nebo nevhodný, že se nehodí k déletrvajícímu pití?
– Pijeme proto, že máme žízeň, nebo proto, abychom žízeň neměli? I tímto testem prošli všichni účastníci konference. Pravidelný přísun tekutin nejen zabraňuje žízni, ale je také vhodnou prevencí proti bolestem hlavy. Rozhodně vhodnější a levnější než prášek v kapse…
– Střídáte dětem na svačinku tvrdé a měkké sýry? Nebo používáte ještě i jiné typy? Ty mazací patří k nejlevnějším, ale v jídelnách by měli vědět, že jejich používání nese svá rizika…
Víte, jak se nejsnáze bránit mnoha chorobám a nemocem? Prevencí, pohybem. V tomto duchu se nesl závěr přednášky.

Jak na stravování dětí
Další přednáška MVDr. Mathesové na konferencích, nazvaná Křižovatky dětských chutí, měla již jasný vztah ke stravování dětí a byla v podstatě pokračováním Výživové poradny, v které přednášející odpovídala na dotazy z obecenstva. Které z bodů přednášky vás zaujaly?
Batolecí období ve vývoji dítěte formuje jeho základní stravovací návyky, kterými jsou např. frekvence jídla, jeho pestrost, způsob stolování. Výrazně se přitom uplatňují zvyklosti rodiny. Tyto návyky se v pozdějším věku ve školní jídelně velmi těžko překonávají.
Děti jsou v jídle velmi konzervativní, a pokud neznají nabízené pokrmy (nejlépe z rodinného prostředí) těžko se přemlouvají k jejich konzumaci. To znáte v jídelnách velmi dobře. Netřeba se na ně hněvat, protože tzv. neofobie (nejíst neznámé jídlo nebo potravinu) byla po tisíciletí základním obranným mechanismem člověka, který chtěl přežít. Proti tomuto poznatku není možné bojovat, spíš si ho uvědomit a snažit se dítě s pokrmem nejprve seznámit. Kolikrát? Když se to paní kuchařce podaří na osmý pokus, lze to považovat za úspěch. Odborníci uvádějí 7-11 pokusů. Rozhodně podávejte nové, neznámé potraviny v malém množství.
Dobrá kuchařka nebo vedoucí jídelny si také uvědomuje význam chutí a barev jídla. Proč většina malých dětí dává přednost sladkým jídlům? Sladká chuť je základní mezi chutěmi, děti ji v životě zaznamenaly jako první. Mateřské mléko bylo sladké. Na ostatní chutě je potřeba je navykat.
Děti preferují teplé barvy, např. žlutou. Znáte něco žlutého, co dětem nechutná? Pozor na modrou, jídlům této barvy děti přicházejí na chuť až po 9. roce věku. Zelená barva jídel v nás vzbuzuje nedůvěru. Když jídlo začne měnit barvu do zelena, všichni se máme na pozoru a odtud jen krůček k vysvětlení, proč děti nerady špenát nebo zelené v polévce. Působení barev se propojuje s působením chutí a dobrá vedoucí jídelny by to měla mít na paměti.

Rozhovor
MVDr. Marcela Mathesová přednáší na Krajských konferencích s přestávkami již několik let, a proto jsem ji požádal o krátký rozhovor:
Témata obou vašich přednášek se netýkala přímo vaření obědů pro děti. Necítila jste v tom nebezpečí?
Naopak – názory účastnic byly v tom smyslu, že konečně se nejedná pouze o hygienu a HACCP, což je problematika stále stejná (ač osobně jsem názoru, že opakování je matka moudrosti). Ale je to stejné jako s otázkami životního stylu a prevence zdraví – všichni všechno ví, ale lidé podceňují význam vyváženého stravování – nejen ve školní jídelně, nezbytnosti pohybové aktivity a významu prevence zdraví ve svém životě. Důsledkem je vysoký výskyt civilizačních chorob a zvyšování procenta obezity u české populace, v rakovině tlustého střeva máme smutné světové prvenství. A dle mého názoru to vše má souvislost nejen se životy našich dětí, ale i nás dospělých.

Jaký jste tedy cítila zájem o vaše přednášky od účastnic?
Nemohu si stěžovat na nedostatek pozornosti bez ohledu na místo konání. V průběhu přednášek se mi naopak líbila aktivita účastníků a jejich dotazy, se kterými se hlásili i během přednášky.
Odpolední přednáška „Křižovatky dětských chutí“ se týkala výhradně stravování dětí včetně pro děti typické neofobie z nových jídel a praktických způsobů řešení „jak na to“ ve školní jídelně. Škoda jen, že se jednalo o přednášku po polední přestávce a většinou na ní zůstávala pouze cca třetina účastníků. Bohužel je to skutečnost mnoha konferencí a obdobných akcí.

O přestávce jste vedla Poradnu výživy. Jaký byl o ni zájem, kolik dotazů bylo?
Nejlépe probíhala poradna v Ústí nad Labem, kde se účastníci nerozpakovali řešit své dotazy veřejně v sále. Diskuze o problémech životního stylu zde byla bezvadná. Většinou jsem však v době polední přestávky řešila spousty dotazů „v kuloárech“ s tím, že účastnice s problémem nechtějí jít „na plac“.  Během této poradny mě „odchytila“ spousta účastnic a problém se řešil „stranou“.
Což byla škoda, tudíž jsem se snažila v daném čase zodpovědět dotazy jak soukromně, tak jsem je prezentovala na sále v určeném čase. Bohužel – zase po obědě…..
 
Pozorovala jste nějaké rozdíly mezi konferencemi v různých městech?
Na konferencích Jídelny.cz přednáším ji dost dlouho – tuším 5 let – ale NIKDY se mi nestalo, že po přednášce při potlesku se z davu ozvalo „děkujeme“ – za což posílám své poděkování do Prahy, byla jsem skutečně dojata. Jinak nevidím rozdíl mezi městy, Morava je tradičně srdečná, ve Zlíně jsem kvitovala s potěšením názor, že přednášku Křižovatky dětských chutí by měly slyšet učitelky v MŠ a hlavně rodiče, Jihlava mě příjemně překvapila svým přehledem a vstřícností řešit problémy „po novu“.

Co vám osobně přednášky na krajských konferencích přináší?
Ráda se vracím do každého krajského města – každé má svou originalitu, svůj styl a už tak maličko vím, kde mě co čeká – i když nikdy není nic jisté.
Rozhodně mi však setkání s lidmi, kteří mají tak nelehké zaměstnání přináší zpětnou vazbu pro mou další práci. Sama jsem si v minulosti osobně zkusila na letních táborech a akcích pro děti, jak těžké se zavděčit svým strávníkům, řešit problémy s rodiči a otázky hygieny nevyjímaje. Vážím si práce všech lidí, pracujících ve školním stravování a doufám, že z mých slov to účastníci vycítí.
 
Určitě jste dostala mnoho otázek. Byl mezi nimi nějaký originální dotaz nebo otázku, s níž jste si nevěděla rady?
Dotazů bylo mnoho, a tak se mezi nimi najdou i takové, kdy musím říci nevím, ale zjistím – protože samozřejmě probudí mou zvídavost. Člověk se stále učí a časem zjišťuje, že má stále co dohánět. Uvádím příklad, jeden z mnoha písemných dotazů, na které jsem konkrétně a individuálně odpovídala

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz