Krajská konference Zlín 2005

Dne 19. 10. 2005 se ve Zlíně konala další konference společného stravování. Pořadatelem byl portál Jídelny.cz.

RECEPTY VE ŠKOLNÍCH JÍDELNÁCH
První příspěvek se týkal receptů ve školních jídelnách, což je téma stále aktuální, protože vařit zdravě a zároveň chutně může být věc nelehká. Naštěstí v dnešní době internetu si můžeme své zkušenosti a poznatky předávat nejen na takovýchto a podobných setkáních, ale také elektronickou cestou, třeba právě prostřednictvím portálu Jídelny.cz.

RADY DO PRACOVNÍHO ŽIVOTA
Další téma se týkalo spíše věcí organizačních, zazněly zde rady jak a kde šetřit, jak přelévat peníze atd. K tomuto tématu bych se ráda ještě vrátila podrobněji.

SPONZOŘI NESMÍ CHYBĚT
Před přestávkou se nám představilo několik firem, předvedly nám své produkty, ty stravitelné později nabídly formou občerstvení. Pro všechny to bylo velmi voňavé a chutné získávání informací.

ZNOVU HYGIENICKÉ MINIMUM VE ZKRATCE
Po příjemném rozptýlení přispěl svou „troškou do mlýna“ Ing. Čapek, který se věnoval neustávajícím problémům hygieny a HACCP. Zájemci měli možnost zaplatit si školení hygienického minima, které se konalo krátce po skončení konference, a získat certifikát, což hygieničky při svých kontrolách mohou vyžadovat. Také proto byl Ing. Čapek stručný, i když tohle téma je možné promílat stále dokola bez úspěšného konce, jelikož je v některých bodech velmi kontroverzní. Což mi zajisté potvrdí nejen vedoucí školních jídelen, ale také kontrolní orgány a lidé, kterým toto není cizí.

RADY DO ŽIVOTA PODROBNĚJI
Nyní bych se ráda vrátila k příspěvku Ing. Bureše, který se snaží svými radami usnadnit práci vedoucích školních jídelen. Nejdříve se věnoval informačnímu systému, nákladům na jeho pořízení a provoz, kde se celkem překvapivě ukázalo, že SW nestojí zdaleka tolik finančních prostředků, jak se na první pohled zdá. Z toho vyplývá, že částka, kterou bychom mohli ušetřit, je poměrně bezvýznamná. Jeho doporučení proto znělo více se věnovat možnostem jak vydělat, než šetřit na nepravých místech. Samozřejmě nabídl i možnosti, jak na to.
Za zmínku stojí také návod, jak se dají přelévat peníze, abychom je mohly použít tam, kde potřebujeme.
Že se každá vyhláška dá vysvětlit několika způsoby, to už víme. Zde jsme se dozvěděli, že použitím „selského rozumu“ právě při výkladu předpisů se dají ušetřit nemalé peníze. I když toto téma přišlo tak trošku pět minut po dvanácté, mám na mysli vyhlášku o věkovém rozdělení strávníků, kvůli kterému už většina školek zakoupila nové programy, je to poučení pro příště.

Jak se prosadit před nadřízeným a prosadit svá práva?
Také tomu se Ing. Bureš celkem podrobně věnoval. Poukázal na to, že pokud svou práci budeme dělat dobře, náleží nám za to patřičný plat. A umět tohle prosadit nejen pro sebe, ale také pro své podřízené, se může zdát nad lidské síly. Nemusí tomu tak být. A protože většina nadřízených se schopných lidí nezbavuje, nemusíme se bát takové věci požadovat. Zde platí více než jinde, že trpělivost růže přináší. Zdravá sebedůvěra je první krok k úspěchu.
Zarazilo mne zjištění, že spousta ŠJ jídelen téměř nespolupracuje s vedením školy či školky. Nebo naopak? Nevím, u nás spolupráce funguje velmi dobře, ale čím déle v této oblasti působím, tím více zjišťuji, že to všude není taková samozřejmost, za jakou ji považuji já a moje nadřízená. A možná právě to způsobuje mnohem více komplikací, než dodržování vyhlášek nebo množství práce, které je na bedra vedoucích ŠJ pokládáno. Dnes jsou přece školy a školky samostatné právní subjekty a jejich ředitelům a ředitelkám přibylo sice více povinností, ale také se tam najde nějaké to právo rozhodovat. Vše je o lidech. A pokud se nám podaří to, že škola či školka a školní jídelna již nebudou dva samostatné subjekty, ale jeden dobře spolupracující celek, jistě se nám podaří také prosadit u nadřízených věci, u kterých nám to dříve připadalo nemožné. Důležité je začít u sebe. Nebo nemám pravdu?

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz