Perete si doma, nebo v jídelně?

Diskuse na setkáních vedoucích nebo na internetu svědčí o tom, že životnost a čištění pracovních oděvů a dalších osobních ochranných pracovních prostředků (dále OOPP) jsou opakovaným zdrojem nejasností. Jako příklad může sloužit výměna zkušeností na portálu Jídelny.cz z podzimu 2023. Objevují se různé otázky: na jaké oděvy má kuchařka nárok, na kolik kusů, jak často je vyměňovat, kde prát, kdo je má prát?

Jak má vypadat pracovní oděv

Pracovní oděv (a také obuv, příp. další součásti) je základní formou OOPP a jeho poskytováním se zabývá zákoník práce v § 104. V odst. 2 se v něm píše: „V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.“

Je tedy nepochybné, že kuchařkám ve školní jídelně přináleží pracovní oděv a obuv. Nikde však není dáno, jak má takový prostředek vypadat a v jakém množství se poskytuje. Zde je vhodné se řídit doporučením bezpečnostního technika, který provoz zná, nebo vlastními zkušenostmi.

Jak často měnit pracovní oděv

Jinou záležitostí je, jak často tyto OOPP měnit, čistit, prát. Zákoník práce požaduje jen to, aby byly v „použivatelném stavu“. Můžeme si ale na pomoc vzít vyhlášku č. 137/2007 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby, která se na věc dívá z pohledu hygieny a v § 50 se mezi zásadami osobní hygieny např. uvádí: „Nošení čistých osobních ochranných prostředků odpovídajících charakteru činnosti, zejména pracovní oděv, pracovní obuv a pokrývku hlavy při výrobě potravin a pokrmů. Udržování pracovního oděvu v čistotě a jeho vyměňování podle potřeby v průběhu směny.“

Vyhláška tak stanovuje požadavek, že kuchařka musí mít možnost se v průběhu směny převléci do čistého. Z toho lze usuzovat, že kuchařka musí mít minimálně 3 kalhoty a 3 trička, dva kusy k použití a jeden kus v prádelně.
Další návod poskytuje Nařízení vlády č. 390/2021 Sb., podle kterého se OOPP „přiděluje zaměstnanci vždy, jestliže u původního skončila jeho výrobcem stanovená životnost, ztratil svoje funkční vlastnosti nebo účinnost proti vyskytujícím se rizikům anebo jeho používání představuje další riziko.“

Prakticky tak má mít každá škola/jídelna směrnici k poskytování OOPP. V ní vyjmenuje jednotlivé profese v jídelně, popis rizik, která se při jejich práci vyskytují, k tomu výčet OOPP, která toto riziko snižují, a současně tam podle svých zkušeností uvede dobu jejich použitelnosti.

Kdo je povinen zajistit praní oděvů

Zákoník práce v § 104, odst. 4 stanovuje toto: „Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.“

A v odst. 5 k tomu doplňuje: „Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.“

Z toho tedy vyplývá, že zodpovědnost za čištění/praní pracovních oděvů nese zaměstnavatel, měl by to zajistit. Pracovní kalhoty, trička, pláště musí kuchařkám poskytovat bezplatně, nesmí jim dát peníze na to, aby si je koupily samy. Platí ale platí totéž i pro praní oděvů?

Mohou si kuchařky prát doma?

Inspektoráty práce se údajně sjednotily na stanovisku, že pokud zaměstnavatel nemá možnost zajistit zaměstnanci vyprání pracovních oděvů, může mu poskytovat buď přímo prací prostředek, nebo finanční úhradu. Lze se ale domnívat, že ve škole je vždy možnost pracovní oděvy vyprat. Tímto názorem se zase častěji řídí kontroly z KHS, které v poslední době často požadují, aby praní zajistil zaměstnavatel v rámci své činnosti.

Ceny za praní v prádelnách nejsou malé, pohybují se kolem 30–50 Kč za kus, podle druhu oděvu, někdy i více, a tak se školy snaží ušetřit. Buď chtějí, aby si kuchařky praly doma samy a poskytují jim finanční náhradu, nebo jim poskytují prací prášek (v různých diskusích se uvádí na měsíc 0,5 kg, někde 1 kg, někde 3 kg, ale jinde také jen 2,5 kg za půl roku). Jsou i případy, že kuchařka nedostane náhradu žádnou. Pak je ale na místě otázka, proč se tomu nebrání, když její náklady za měsíc mohou jít do stovek Kč. Správné by bylo do nich započítat nejen náklady na prací prášek, na vodu, energie a prací prostředek, ale také čas věnovaný praní, věšení prádla a žehlení.

Další nejasností je, zda finanční příspěvek nebo prášek nejdou proti ustanovení zákoníku práce, který sice zakazuje nahradit poskytnutí OOPP finančním příspěvkem, ale k příspěvku na čištění se nevyjadřuje. Odborníci na hygienu také poukazují na to, že doma vyprané prádlo může být přes veškeré úsilí kontaminováno mikroorganismy – zejména když se nepere odděleně a pak když se převáží do práce.

Druhou možností je, že se do jídelny koupí pračka a prací prostředky a oděvy se perou přímo v jídelně, současně s utěrkami, ručníky, příp. ubrusy. Touto prací by ale někdo měl být pověřen, měl by ji mít uvedenou v pracovní smlouvě a měl by na ni mít vyhrazený čas – to při napjatých úvazcích a nedostatku pracovníků také nemusí být snadné. Nespornou výhodou je, že prací prostředky se v jídelně nakupují určitě levněji, než když si kuchařka pere doma sama.

Jaká je praxe v jídelnách

Zeptali jsme se ve 4 jídelnách, jaká je praxe u nich. Ve všech případech se jednalo o jídelny větší, připravující mnoho set nebo i více než tisíc obědů. Kuchařky v nich obvykle (ne vždy) mají 3–5 kusů pracovních kalhot a triček/halen. Doba jejich životnosti je nastavena na cca 18 měsíců. Pracovní boty mají většinou v počtu 1–2 páry. K tomu jim zaměstnavatel samozřejmě poskytuje další prostředky – teplejší mikiny, lodičky, rukavice, zástěry. Všechny tyto ochranné prostředky se dokupují podle potřeby, např. v jedné z jídelen dostanou noví pracovníci 2 haleny, 2 kalhoty a boty a pak se jim každý rok přikupují 1–2 haleny, 1–2 kalhoty a nové boty.

V žádné z jídelen si kuchařky neperou samy doma. Pouze v jedné jídelně posílají špinavé oděvy do prádelny, v ostatních mají vlastní pračku (někdy i se sušičkou) a praní zajišťují jednotlivé kuchařky podle rozpisu, nebo si pere každá sama, příp. ve dvojici.

A jak je to ve vaší jídelně? Jak zajišťujete praní pracovního oblečení? Kolik kusů máte k dispozici? Budeme rádi, když své zkušenosti uvedete do diskuse pod článkem, kde mohou posloužit vašim kolegyním.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz

Foto: Freepik.com