Přeskočit na obsah

Proč jsou obézní české děti aneb manipulace se čtenářem

Na konci června se v českém tisku objevil další článek bojující proti spotřebnímu koši. Je plný ironie, polopravd, naopak některá podstatná fakta ze školního stravování v něm chybí. O co jeho autorce jde?

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Na konci června, v době, kdy se mnozí chystali na prázdniny a kdy se jídelny připravovaly na uzavření svých provozů, vyšel v Lidových novinách další z mnoha článků Margit Slimákové, mluvčí iniciativy Skutečně zdravá škola, nazvaný České děti jsou obézní ze zákona. Ať již za bombastický titulek může kdokoli, autorka ve svém článku – tak jak je jejím zvykem – přehání a předkládá neznalému čtenáři jen část skutečných fakt.

Kdo může za obezitu dětí?

V úvodu píše o vzrůstajícím počtu případů, kdy lidé trpí obezitou, cukrovkou, kdy mají vysokou hladinu cholesterolu, a proto se mnozí rozhodli pro zdravý životní styl. Dětem v tom však údajně brání fakt, že „školní jídelny jim vaří podle normy staré přes 20 let.“ To je ohraná písnička, kterou autorka opakovaně spouští na svém gramofonu, jako by stará norma byla automaticky zlá. Stáří normy rozhodně není důvodem obezity dětí. Je pravda, že mnoho odborníků nepovažuje normu masa nebo mléka ve spotřebním koši za vhodnou, ale nemůže nám přece vadit, že podle vyhlášky má dítě v obědu dostat 8 – 10 dkg zeleniny, podobně ovoce, že toto množství mohou kuchařky neomezeně zvyšovat, že spotřební koš vyžaduje, aby děti jedly i ryby, mléčné výrobky apod. O tom se však autorka už nezmiňuje.

Dítě, které jde do školní jídelny na oběd, tam dostane asi třetinu denní dávky živin. Zbytek zajišťuje rodina. Je na vině narůstající obezity skutečně spotřební koš a školní jídelna, nebo spíše rodina, která na výživu nedbá, vztahy, které v ní nefungují, nezájem rodičů, jejich pohodlnost a z toho pramenící nedostatek času? Obviňovat zákonodárce z obezity dětí je přitažené za vlasy.

K článku se vyjadřuje Asociace zřizovatelů školních jídelen, která na kritiku spotřebního koše reaguje citací z otevřeného dopisu odborníků na výživu: „Jeho základní komodity zůstávají beze změn, ale to nevylučuje zařazování všech nových a žádoucích potravin, které nabízí současný trh. Zároveň dochází k upřesňování plnění jednotlivých komodit spotřebního koše dle současných vědeckých poznatků.“ Dále stanovisko trefně poznamenává: „Výrok, že české děti jsou obézní ze zákona, je stejně absurdní, jako kdybyste obvinil konstruktéra automobilu za to, že Vám manželka přiskřípla prsty do dveří auta, které on navrhoval.“

Stát stravuje děti nezdravě?

Ve svém článku Margit Slimáková dále píše, že stát „ve školních jídelnách děti překrmuje, dopřává jim tučná, slazená i přesolovaná jídla, a zbytečná aditiva.“ Určitě k tomu někde dochází, ale že by se tak dělo masově a pod dohledem státu? Každý, kdo aspoň trochu sleduje dění ve školním stravování jídelnách, ví, jaké úsilí v nich bylo v posledních 10 letech vyvinuto k tomu, aby bylo upraveno složení školních obědů, ví, jaký tlak na snižování spotřeby cukru, tuku i soli existuje. Ne tak autorka, která se v neinformované veřejnosti jakoby snaží vzbudit dojem, jaké nutriční zločiny se dějí v našich školních jídelnách.

V letošním roce jsem prošel desítkami školních jídelen a seznámil se se sortimentem jejich skladů, s jejich jídelníčky i s dodržováním výživových norem. Vím, jak razantně stoupá v jídelnách spotřeba čisté vody na pití. Ví to i Margit Slimáková? Po výzvě hlavního hygienika Solme méně se v jídelnách široce diskutuje o spotřebě soli a o tom, jak ji snížit. Je o tom autorka článku informována, ví, že tři čtvrtiny množství soli sní děti v kupovaných potravinách, aniž by to jídelny mohly ovlivnit? Proč nenapíše i o výsledcích pokusů některých jídelen, které snížily množství soli o pouhých 20 % a strávníci se už bouřili? Znám spoustu jídelen, které vykazují spotřebu cukru na úrovni 50 % normy. Navrhoval bych příště uvést i tato fakta.

Jde také o praktickou stránku věci: vykřiknout, že spotřebu některých potravin a látek je třeba omezit, je snadné, ale jak na to? Budeme dětem podávat nemastná, neslaná a neslazená jídla? Zkoušelo se to nejen u nás, ale i v zahraničí, a kuchařky dobře vědí, jak to dopadne. V určitých jídelnách s atypickou skladbou strávníků nebo rodičů je jistě možné takové experimenty provádět a hledat nová řešení, ale ne v masovém měřítku pro více než milión strávníků.

Uveďme celou pravdu, nejen její část

Autorka dále očerňuje školní jídelny, že běžně smaží (smažení se přitom doporučuje max. 2x za měsíc a smažení v konvektomatu má do smažení na pánvi hodně daleko), uvádí, že jídla i nápoje se zbytečně sladí (korektnější by bylo se zmínit o zvyšující se spotřebě čisté vody a napsat, že jídelny vodu ochucují a tím se do nápoje bohužel dostává i cukr) a že „místo kvalitních základních surovin se mohou používat a také používají náhražky.“

Bylo by velmi zajímavé vědět, co autorka chápe pod pojmem náhražka a také odkud získává tyto informace. Při svých četných návštěvách jídelen jsem totiž svědkem převážně toho, jak se v nich hotové výrobky pro přípravu jídel postupně omezují. Jistě je možné, že Margit Slimáková viděla jídelny, kde tomu tak není, pobýval jsem v podobných také, ale pak je to záležitost konkrétní jídelny a ne celého systému školního stravování, jak se snaží vykreslit autorka. Opět jde i o to, jak používání těchto produktů prakticky omezit, protože bez některých hotových směsí lze dnes v konkrétních případech uvařit některá jídla a dochutit je na obvyklý standard jen velmi obtížně.

Stanovisko Asociace zřizovatelů školních jídelen k článku Margit Slimákové si všímá i toho, jak autorka proti sobě zbytečně staví Nutriční doporučení a spotřební koš, až vzniká dojem, že Nutriční doporučení ani nečetla. Dokument Ministerstva zdravotnictví je doplňkem spotřebního koše a pokud by se místo něho stal normou, spotřeba některých druhů potravin by okamžitě šla prudce dolů. Obsahuje závažné změny ve stravování a takové nelze realizovat jednorázově.

Facebooková verze článku už obsahuje lži

Článek vyšel i na facebooku, v poněkud pozměněném znění a to obsahuje výroky, které nelze označit jen za manipulaci se čtenářem. Uvádí například, že se smaží běžně, že náhražky se používají běžně, že saláty téměř neexistují. To už jsou skutečné lži. Autorka také sama sebe usvědčuje z hrubé neznalosti, když píše: „Vývary bývají často z bujónu, ne z kostí z kuřete z předcházejícího dne.“ Každý sice víme, jak výborný je vývar z kostí, ale bylo by také potřebné uvést stanovisko hygieniků k používání kostí, k jejich uchovávání, zejména když jsou uvařené.

O co jde takovým autorům

Při čtení podobných článků mám často dojem, že existuje ještě nějaké jiné školní stravování než to, které na našich školách funguje. Jejich autoři a zejména novináři, kteří je píšou na základě redakčního zadání, jsou zoufale neinformovaní – to je ostatně vidět i na vývoji názorů Skutečně zdravé školy, která některá svá stanoviska musela opustit, aby se odborně neznemožnila.

Když autorka uvádí, že „spotřební koš se ani přes intenzivní tlak nedaří změnit,“ pak jednak nemá pravdu, protože změny proběhly, a nebyly malé, a jestliže by si na místě vyjednavače představovala sebe, pak by si nezájem ministerstva o změny musela přičíst sama sobě. Většina lidí, včetně úředníků ministerstev se vyhýbá jednání s partnerem, který je ustavičně ironický, který používá polopravdy a zavádějící informace, který fakta vytrhává z kontextu a používá podpásové argumenty.

Když čtu takové články, vždy přemýšlím, komu by měly sloužit. Nějaké vegetariánské lobby nebo snad začínajícímu volebnímu boji? Ostatně na letácích některých politických stran a uskupení se Margit Slimáková již objevila.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: fifule

    souhlas
    Souhlasím s autorem, byla jsem „povinně“ na placeném školení paní Slimákové (nějak si to u města dojednala a v podstatě jsme to dostali příkazem). Její návrhy vůbec nebraly ohled na počty zaměstnanců kuchyně a finanční možnosti strávníků, navíc byla velice arogantní a jednala s kuchařkami povýšeně, jako bychom byly z pralesa a nevěděly nic o zdravé výživě. Ze školení jsme odcházely otrávené a zklamané, protože se opravdu hodně změnilo a většina z nás se snaží vařit zdravě. Na její školení už nikdy nepůjdu.

  • Autor: Praktik

    Můj příspěvek byl vyřazen.
    Dne 1.8.2016 jsem vložila tento příspěvek, dne 5.8.2016 koukám a příspěvek byl vymazán. Tak nevím, zda jde o chybu nebo divné praktiky? Mohu dostat odpověď. Děkuji
    Praktik | 1.8.2016 14:03:19
    Ale ve zmiňovaném článku je i objektivně uvedeno, že SZÚ vydalo nutriční doporučení a Rádce, který velice autorka článku oceňuje. Proč tedy i Váš portál úzce nespolupracuje např. s MVDr. Niklovou, která se problematice školního stravování věnuje leta, proškolovala nás mnohokrát, ale na vašem portálu jsem našla od ní úplné minimum. To je myslím člověk z praxe (poznámka, nemám v současné době povědomí, kde konkrétně pracuje, ale pro vás určitě nebude problém to zjistit). Nám, pracovníkům ve školním stravování vždy podávala velmi sofistikované informace a hodně aktuální. Děkuji

    • Autor: Pavel Ludvík

      Zapsala jste ho někam jinam – na portál Rodiče a školní jídelny.cz. A tam stále je.

      • Autor: praktik

        Děkuji za info, tak to mi ulítlo, jsem ráda,
        že to takto dopadlo. Děkuji. Praktik

  • Autor: Profesor Žalud

    Proč této zoufalé osobě děláte reklamu?
    Vždyť už několik let mele ty samé nesmysly stále dokola a nic nového nevymyslela. Nebylo by nám všem lépe, kdyby si madam Slimáková přestala hrát na odbornici a šla pracovat do lékárny?

    • Autor: Profesor Žalud

      „ve zmiňovaném článku je i objektivně uvedeno, že SZÚ vydalo nutriční doporučení a Rádce, který velice autorka článku oceňuje“ — Což je ovšem samo o sobě výmluvným potvrzením „kvalit“ tohoto doporučení.

  • Autor: Valentýna

    S paní Slimákovou souhlasím
    Neřešte stále jen spotřební koš. Je to sice norma, ale kdo ji kontroluje a jaké jsou sankce při nedodržení?! No žádné. Nebo máte někdo nějaký konkrétní příklad, když překročíte nebo nedodržíte SK? Dostali jste pokutu nebo něco takového? Ne. Slimáková má pravdu, že se stále hodně sladí i solí. Stále se používají chemické vývary a spoustu aditiv. Seznamte se s myšlenkami Skutečně zdravé školy a Vaše jídelna bude zdravější. Podívejte se na jídelníčky některých školních jídelen – to by člověk zaplakal. Stále knedlíky, uzeniny, smažené … Je škoda, že místo spolupráce na poli lepšího dětského stravování je to stále (zbytečný) souboj. Nikdy jsem si nevšimla, že by paní Slimáková chtěla nějak poškodit školní stravování, z čehož je často osočována.

    • Autor: Pavel Ludvík

      S vaší myšlenkou o souboji souhlasím. Kladu si jen otázku, kdo zbraně k souboji neustále vytahuje a jak fair se bojuje.

    • Autor: kapsa

      Nevím v jakém oboru pracujete, ale pokud jste ze školního stravování, tak musíte vědět, že spotřební koš kontroluje ČŠI a na jeho dodržování nekompromisně trvá. Jedná se totiž o právní normu vycházející vyhlášky o školním stravování. Pokuty se za nedodržení běžně rozdávají a náprava je následně kontrolovaná. Spotřební koš nemá nic společného s možností vařit zdravě, jen se nesmí tvrdit, že zdravé je jen to, co řekne paní Slimáková. Diskuse o soli a cukru ve školním stravování jsou víc než úsměvné. kdo někdy skutečně vařil teplé jídlo ví, že většina použité soli se do potraviny vůbec nevstřebá. Cukr už děti dostávají v tak omezené míře, že jsme hluboko pod normou spotřebního koš. Nechte paní Slimákovou měsíc vařit ve školní kuchyni a uvidíme co bude psát potom.

  • Autor: Zdenouš

    obézní děti
    Dobrý den,nemám problém splněním spotřebního koše,můj sklad není chemická továrna a přesto většina kvalitního jídla za mrzký peníz/od nového školního roku pro některé jídlo dokonce zcela zdarma),končí v odpadu.Myslím si ,že to je dost velký problém o kterém se příliš nemluví.