Komentovat Také občas bojujete s rodiči, kterým si děti doma stěžují, že se jídlo ve školní jídelně nedá jíst? V některých školních jídelnách pozvou stěžovatele na degustaci oběda, aby si udělal vlastní názor, a teprve pak s ním diskutují, jaké jejich jídlo skutečně je. V poslední době se však objevují jídelny, které tohoto postupu (určeného spíše pro řešení mimořádných situací) začínají využívat jako nedílné součásti taktiky k navázání vztahu se zákazníkem a k otupení případných hrotů.
Výborné zkušenosti s tím mají např. v Ivančicích, kde pravidelně každý rok zvou rodiče na večeři. Zkoušejí to ale i jinde. Například v Uherském Brodě pozvali rodiče na oběd, na normální jídla a do běžného provozu.
„Školní jídelny byly vyzývány, aby se připojily k oslavám 50. výročí školního stravování. Nechtěla jsem dělat výstavu z minulosti, tahat zde staré hrnce a zařízení. Školní stravování by mělo slavit v současnosti. A tak mne napadlo, že bychom mohli pozvat rodiče na oběd a ukázat jim, jak funguje školní jídelna dnes a jak vypadají moderní školní jídla,“ vzpomíná vedoucí školní jídelny ZŠ Na Výsluní v Uherském Brodě Dagmar Trtková. „Rodiče vidí a slyší, jak mnozí školní obědy pomlouvají. Chci proti tomu bojovat, protože si myslím, že vaříme dobré obědy z kvalitních a čerstvých potravin. Chtěla bych také, aby rodiče byli svým dětem konzultanty, aby byli schopni se s nimi o školním obědě bavit, a na základě vlastních zkušeností,“ doplňuje vedoucí Trtková.
Jak pozvat rodiče na oběd
K obědu pro rodiče vyhradili v jídelně Na Výsluní předposlední říjnový týden a každé dítě dostalo pro rodiče leták s pozvánkou na tuto akci. Texty sestavila vedoucí jídelny, ale spolupracovala na nich také ředitelka školy, která navíc domluvila i grafika a zajistila tisk. Profesionálně vyhlížející barevný leták na lesklém křídovém papíru byl působivou vizitkou školního stravování, která se tak na začátku října ocitla v mnoha uherskobrodských domácnostech. „Máme doplňkovou činnost, nějaké peníze vyděláme, tak jsme je vložili do propagace školního stravování, které je mnohdy napadáno a přitom je to něco jedinečného, čeho by si měly děti i s rodiči považovat. Sedmset letáků stálo asi 2100 Kč, vykonaly osvětovou činnost a prokázaly propagaci naší jídelny dobrou službu. Také jsme ukázali, že se nebojíme konfrontace na trhu,“ uvažuje vedoucí jídelny.
Jídelníček
Zájemci si museli objednat jídlo předem jako každý jiný strávník a platili plnou cenu. Mohli přijít kterýkoli den z daného týdne a vybrat si kterékoli jídlo z nabídky, jedničku i dvojku. Na výběr měli tato jídla:
Pondělí 20. 10.
Polévka: bramborová
1. Mexické fazole, chléb, banán
2. Bílkovinový plátek s brokolicí a omáčkou z Nivy, gnocchi
Ovocný nápoj – čaj – zázvorový čaj
Úterý 21. 10.
Polévka: rajská s těstovinovou rýží
1. Kuřecí plátek zapečený se sýrem, bramborová kaše, výběr salátů
2. Smažený celer
Ovocný čaj – ovocné mléko
Středa 22. 10.
Polévka: pohanková
1. Svíčková pečeně (hovězí – krůtí maso), houskový – celozrnný knedlík
2. Zeleninové ragú se sojovými kostkami, špecle
Jablko, šípkový čaj – džus z čerstvého ovoce
Čtvrtek 23. 10.
Polévka: pórková s Tofu a krutony
1. Rybí filé na bylinkách, šťouchané brambory
2. Brynzové taštičky se zelím
Okurkový salát – jogurt, ovocný čaj – mléko
Pátek 24. 10.
Polévka: drůbková s játrovými knedlíčky
1. Dukátové buchtičky s krémem
2. Pečený králík se sušenými švestkami, rýže baseti, salát z červené řepy
Blumy – pomeranč, bylinkový čaj – mléko
„Nepřipravovala jsem žádný zvláštní jídelníček, chtěla jsem, aby rodiče mohli chutnat úplně běžné obědy, které vaříme normálně a na které si ještě sami vzpomínají,“ říká Dagmar Trtková. Zájem byl. Mexické fazole sice přilákaly jen dva zájemce, ale na kuřecí maso jich přišlo už 10. Skutečným hitem byla svíčková, kterou si objednalo více než 20 lidí. Dostávala od nich hodnocení jako „famózní“ nebo „michelinová.“ Pečená ryba přilákala asi 15 rodičů a o páteční kombinaci jídel byl také velký zájem. Králíka si objednalo 5 rodičů a nesmrtelné dukátové buchtičky si dalo asi 15 lidí. Celkem si oběd objednalo kolem 70 rodičů. Mohli přijít nejen do jídelny, příležitost poobědvat měli také ve všech výdejnách, kam jídelna své obědy vyváží, např. ve vesnicích v okolí, zájemci se našli i tam.
Rodiče v jídelně
Navštívil jsem jídelnu Na Výsluní v pátek – poslední den akce. Když odcházíme z kanceláře podívat se na výdej obědů, oslovuje vedoucí jídelny odcházející maminku: „Jak vám chutnalo, paní Slováčková?“ „Bylo to moc dobré, jako když to dělám doma,“ zní odpověď. „Chválí rodiče obědy nebo je i kritizují?“ ptám se. Prý na takové obědy chodí hlavně ti, kterým jídla chutnají, rýpalové zůstávají doma. Během našeho rozhovoru v jídelně vidíme další dvojici, která přišla na oběd. Rodičovský pár se v jídelně vítá se synem a za chvíli již všichni společně sedí u stolu, na podnosech buchtičky s krémem, srkají horkou polévku a při jídle spokojeně vykládají – obraz ideálního rodinného jídla.
Co přináší taková akce jídelně a škole?
Jaký má pro jídelnu taková akce význam? Podle vedoucí Trtkové je to užitečná zpětná vazba. Často slyší názory žáků-strávníků, nyní může slyšet i názory rodičů. Leták s pozváním na akci ve stovkách domácností je navíc i výbornou propagací jídelny.
Zaujal mne pozitivní přístup vedení školy a jeho spolupráce na zajištění akce. Vždyť mnohé jídelny líčí ředitele škol jako své úhlavní nepřátele, kteří kde mohou, tam kuchařkám uškodí. Dagmar Trtková k tomu říká: „Ředitelka naší školy je přísná na všechny, i na nás, neodpustí nám nic. Vztah však máme profesně na úrovni. Často se neshodneme, ale dokážeme najít cestu. Když k ní jdu na jednání, vždy musím mít všechny potřebné informace, musím být připravená a nesmím se nechat převálcovat. Zodpovídám za jídelnu a musím ji vést tak, aby s ní ředitelka neměla žádnou starost. Může se na nás spolehnout a ona si je toho dobře vědoma. Nejen při přípravě obědů, ale i při přípravě pohoštění na různé akce, k zápisu prvňáků, na Mikuláše a při podobných akcích.“
Možnosti poobědvat ve školní jídelně využilo v Uherském Brodě asi 10 % z celkového počtu strávníků. Když si desetina rodičů odnese pozitivní zkušenost ze školní jídelny, není to k zahození, co říkáte. Nezkusíte to také?
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze