Komentovat V Základní škole Karlovarská v Nejdku a v jejich školní jídelně věnují zvýšenou pozornost společenskému chování dětí, výchově ke stolování a etiketě. V posledních letech uspořádali na toto téma dvě zajímavé akce. O těchto akcích i o školní jídelně nám pověděla její vedoucí Petra Střelcová.
Pro kolik dětí vaříte?
V naší školní jídelně vaříme pro 240 dětí ve třech kategoriích: 7-10 let, 11-14 let, 15 a více. V roce 2012 jsme byli letos nuceni přistoupit na zdražení obědů. U mladších dětí na 21 Kč, u starších strávníků (pro obě kategorie) na 22 Kč.
I po zdražení stravenek máte jejich cenu neuvěřitelně nízkou. Čím to vysvětlujete?
Nakupuji pouze to, co je v akční nabídce, a místní dodavatel se snaží také nakupovat, co je v akci.
Kolik máte dospělých strávníků, kolik stojí jejich oběd?
Dospělých strávníků jako zaměstnanců máme 25. Od 1.1.2012 také došlo ke navýšení jejich ceny, takže nyní mají oběd za 22 Kč.
Kolik má vaše jídelna pracovnic?
Naše jídelna má dvě kuchařky, jednu pomocnou sílu a jednu vedoucí. Všichni jsou na celý úvazek a kromě toho tady máme na praxi učně.
Jak se vám učni osvědčují?
V loňském roce jsme měli bezvadné učenky. Pomohly, ke konci roku už pod vedením kuchařky zvládly uvařit. Bezva. Letošní rok je to horší. Nedochvilnost, neochota, ale snad se nám podaří učenky něco naučit, aby zvládly závěrečné zkoušky.
Předpokládám, že každý výpadek některé z pracovnic je pro vás velký problém. Doháníte vše větším nasazením ostatních nebo máte připraveného někoho na dohodu na rychlý záskok?
Zatím se to vždy vyřešilo větším nasazením.
Vaříte jedno nebo dvě jídla?
Vaříme jedno jídlo. Dříve se zde vařila dvě jídla, ale bylo to zrušeno. Nevím proč, nepracovala jsem tady tehdy, ale řekla bych, že se to nestíhalo. Momentálně máme také více dětí, takže si myslím, že by ani nestačila kapacita.
Jak hodnotíte vybavení vaší kuchyně?
Vybavení nemáme nejnovější. Máme nový plynový kotel, nové pracovní stoly. Trouby a konvektomat, to by potřebovalo vyměnit, ale přesto všechny spotřebiče stále fungují, tak uvidíme.
Máte doplňkovou činnost, vaříte tedy pro cizí?
Vaříme pro cizí strávníky za 56 Kč, máme jich kolem 30. Nejčastěji jsou to důchodci nebo lidé, co žijí sami. Nové strávníky nesháníme nějakou propagací, myslím, že si to mezi sebou řeknou. Je to pro ně ulehčení.
Cena jídla pro veřejnost je u vás také velmi nízká. Jsou pro vás tito strávníci významnějším přínosem, nebo to je spíše jen naplnění sociálního programu města?
Něco málo se vydělá, ale žádná sláva to není.
Na jaře 2010 jste pořádali v jídelně raut. Pro koho byl určen a co jste tím sledovali?
Raut jsme pořádali jako součást celoročního vzdělávacího projektu, v jehož rámci se děti měly učit společenskému chování, chování v restauraci, etiketě atd. Tato myšlenka vznikla u vedení školy a po vzájemné domluvě jsme jednou místo obědu uspořádali raut, aby si to děti mohly vyzkoušet. Přišly slušně oblečené a s talířkem chodily kolem stolů, kde byly různé pomazánky, ovoce, pečivo… a učily se konverzovat.
Bylo to v době vyučování nebo po něm? Účastnily se ho všechny děti, nebo jen některé ročníky?
Raut trval pouze jeden den, normálně v době výdeje obědů. Děti chodily po vyučování a moc se jim to líbilo. Účastnily se všechny děti. I ty, které normálně nechodí na oběd, si ho musely koupit, protože akce byla povinná.
Další zajímavá akce, kterou jste pořádali, byla Restaurace v ŠJ.
Restaurace byla součástí stejného projektu. Účelem bylo naučit se chování v restauraci, kdy a jak se dává příbor, na co je ubrousek atd. Servírkami a číšníky byli žáci osmých ročníků. Jiní žáci připravili účtenky, jídelní lístky. Na jídelním lístku byla polévka, krůtí závitek s rýží nebo bramborem, vanilková pěna, čaj nebo mléko. Obsluha si psala objednávky hostů (dětí), zda chtějí rýži nebo brambory, mléko nebo čaj. Objednávku přetlumočili kuchařkám, ty jídlo připravily a obsluha ihned roznášela. Jídelnou procházel kontrolor etikety (učitel), který napravoval chybičky.
Takový oběd určitě trval déle než běžný oběd. Určitě to nešlo tak rychle jak výdej u okénka.
Na tento oběd děti chodily také po vyučování. Bylo to pomalejší, ale končilo se normálně. Za dvě hodiny bylo hotovo. Komunikace byla ze začátku trochu chaotická, ale potom se to srovnalo.
Děti jako hosty v restauraci si dovedu představit, jako obsluhu moc ne. Předpokládám, že nosily po jednom talíři…
Dvě ruce, dva talíře.
Z jakých prostředků byly hrazeny mzdy, potraviny a režie těchto akcí?
Obě akce byly hrazeny běžných prostředků určených na školní stravování. Spočítala jsem si, kolik peněz mám, a za to jsem nakoupila.
Měly tyto výchovně vzdělávací akce nějaký dopad na chování žáků při normálním obědu?
Myslím, že ten den určitě. Následující dny se chování vracelo do normálu. Ale myslím si, že když se dítě ocitne v opravdové restauraci, tak si určitě na něco vzpomene. Aspoň doufám.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze