
Na konci srpna se v médiích objevilo několik článků shazujících školní stravování. Na jeden takový jsem se pokusil zareagovat a jeho vydavateli vysvětlit některé pojmy, které zjevně nechápe. Předávám svůj text i vám, protože obsahuje odpovědi na časté kritické připomínky ke školním jídelnám, a prosím všechny čtenáře, aby tyto odpovědi šířili dál.
1. Spotřební koš ve vyhlášce č. 107/2005 Sb. je závazný a musíme se jím řídit. Jeho porušení je považováno za hrubé porušení našich povinností s případnou hrozbou ztráty státní dotace. Změna nastavení spotřebního koše je předmětem dlouholetého sporu mezi odborníky. My v provozu to můžeme jen sledovat zpovzdálí, ale řídit se můžeme jen tím, co říká zákonná norma.
2. Při posuzování služeb školního stravování a při navrhování změn je potřeba si uvědomit, že se jedná o poskytnutí menu většinou v řádu stovek hotových jídel a v omezeném časovém limitu daném školním rozvrhem. V podmínkách naší jídelny to znamená obsloužit cca 600 strávníků od cca 11:30 do 13:00. Stačí, když nakouknete do nějaké větší školní jídelny, a uvidíte, jaký je to frkot a jaký hluk to doprovází. Proto se musím jen usmát nad vizí pana Václavíka ze Skutečně zdravé školy o oslavě dobrého jídla sdíleného u jednoho stolu se spolužáky a učiteli v příjemném a klidném prostředí. Samozřejmě lze toho dosáhnout třeba v případě malých dětských kolektivů nebo malotřídních škol, ale skutečně jen velmi těžko ve většině školních jídelen. To platí i pro výzvy k samoobsluze strávníků či k jejich podílu na přípravě jídel.
3. Samostatnou kapitolou jsou nápady, že potraviny ve školních jídelnách mají pocházet od místních producentů, kteří s láskou pěstují plodiny a chovají zvířata. Nebo že se má vycházet z regionálních receptů a respektovat sezónnost, případně pěstovat na školní zahrádce byliny, zavařovat produkty atp. Tyto zdroje mohou být jen doplňkové a zpestření, ale nemohou tvořit jádro systému. Jednoduše proto, že neexistuje zázemí potřebných dodavatelů.
4. Svatou mantrou kritiků školních jídelen je snaha o zákaz všech konveniencí. Zde je potřeba říci, že konvenience jsou různého stupně – rozhodně by ve školách neměla být jen ohřívána jídla nejvyššího stupně konvenience (hotová jídla) a mělo by být vyřazeno užívání potravin plných konzervantů a dalších přídatných látek, které naopak často tvoří jídelníček v domácnostech školních strávníků. Ale konvenienci, která obsahuje suroviny jen fyzikálně opracované atp., nelze šmahem odmítat, je to totiž o produktivitě práce, která je pro nedostatek času a personálu ve školních jídelnách nutná.
5. K zamyšlení je také postavení a hmotné podmínky personálu školních jídelen. Krvácející státní rozpočet neumožňuje významně navýšit mzdy zaměstnanců jídelen. Když se ve školství v poslední době zvyšovaly mzdy, šlo zejména o učitele. Mzdy personálu školních jídelen stagnují. Proto jsou jejich kolektivy přestárlé a noví kvalifikovaní lidé nejsou na trhu k dispozici.
6. Co se týče cen jídel, tak v tisku byla nesprávně komentována jejich výše. Cena se zaměňuje s tzv. finančními limity na nákup potravin. Ty jsou stanoveny ve vyhlášce č. 107/2005 Sb. pro jednotlivé kategorie strávníků a typy jídel.
Tak třeba pro děti v MŠ do 6 let je limit pro snídani 9–20 Kč. Limit potravin na oběd pro středoškoláky je 24–54 Kč. Tyto limity platí pro jídelny veřejných zřizovatelů (obce, kraj) a jsou zároveň limitem pro úplatu, kterou v těchto jídelnách platí rodiče. Takže pokud jídelnu provozuje škola zřízená krajem, je dnes možná maximální měsíční úplata za oběd cca 21×54 = 1 134 Kč. (Na ZŠ je maximum 1 000 Kč za měsíc.) To je fantastický benefit pro žáky, když uvážíme, že za tuto cenu dostávají kompletní menu.
Zjednodušeně se dá říci, že na veřejných školách platí žáci (rodiče) cca 50 % nákladů na obědy a zbytek hradí obce, kraje a stát. Osobně si myslím, že vzhledem k rodinným rozpočtům, výdajům domácností a jejich struktuře je školní stravování velmi výhodný produkt. Pokud zvážíme, že je cca 200 školních dní, pak z veřejných rozpočtů může 1 žák veřejné školy dostat na jídlo dotaci až cca 10 000 Kč ročně. (Přesná čísla by vám řekli povolanější.) Když zvážíme, že je cca 1,5 milionu žáků na ZŠ a SŠ, dostaneme se na 15 miliard státní dotace. Myslím si, že v tomto směru je podpora rodin dostatečná. I tak si žáci a rodiče jídla neváží, tuny se ho vyhazují a dát ho všem zdarma by vedlo jen k ještě většímu plýtvání.
Povrchní články zkreslující výše uvedená fakta nemohou nic nikam posunout. Školní stravování je komplexní problém, který je odrazem vztahů v naší společnosti. Věřte, že lidé v jídelnách dělají, co mohou a že to nemají snadné. Třeba právě také kvůli reportážím v médiích, které musí být hlavně čtivé a pokud možno obsahovat kontroverze.
Ing. Karel Krenk – ředitel zařízení školního stravování
Foto: Freepik.com
Diskuze
Autor: Zdenouš je
Pravda
Svatá pravda, perfektně napsáno.
Autor: Dana23
Kdo bude platit kuchařky?
V poslední době se objevují návrhy , že personál jídelen má platit radnice nebo kraj ( v případě SŠ ) . Jde vlastně o přesun nákladů z rozpočtu státu na obce a kraje . Obavám se, že nás kolem toho zase čekají pěkné zmatky .
Autor: Pepča
cena
Řekla bych, že rodiče platí spíš jen třetinu skutečných nákladů na stravování, ne 50%.
Autor: Karel 4
Záleží samozřejmě na konkrétní jídelně . Vycházím z toho , že potravinový limit je cca 40 Kč a pokud jidelny nabízejí jídla veřejnosti tak cca za 80 Kč . Ale jak jsem uvedl , přesná čísla mají povolanějši .
Autor: Tom Václavík
Školní stravování – kde je pravda?
Vážený pane Krenku,
děkuji za váš názor. V úvodu svého vyjádření nepíšete nebo nedáváte odkaz na článek, na který reagujete. V článku ovšem odkazujete na moje prohlášení. Prosím, byl byste tak hodný a napsal mi, o který článek se jedná, co konkrétně jsem v něm řekl a co konkrétně vám vadí či s čím nesouhlasíte? Já v žádném případně nekritizuji pracovníky školních jídelen. Pokud mám k něčemu výhrady, pak jsou to některé části současného systému, nikoli lidé, které jej realizují.
Děkuji moc.
Autor: Karel 4
Děkuji za vaši reakci ,
Souhlasil jsem s redakční úpravou a její součástí bylo , že tam není odkaz . Vaše slova jsem citoval z článku v Reflexu . Vím, že usilujete o dobré školní stravování . Ale neznalí čtenáři nedokáží rozlišit , co je vize a co realita . K vizi , kterou líčite v Reflexu a kterou volně cituji , nemá většina jídelen vytvořeny reálné podmínky . V říjnu jedu na akci do Prahy , kde jistě také budete , tak třeba se tam potkáme . V úctě ke každému kdo rozumí problémům ŠJ a chce je řešit . KK