Školní stravování v tisku, rozhlasu, televizi a na internetu

Soutěž školních jídelen O nejlepší školní oběd, jejíž letošní finále proběhlo na konci srpna v Praze, vždy spustí hotovou mediální smršť, která přináší obraz školního stravování veřejnosti. Přínos soutěže tkví tedy nejen v tom, že soutěžící získávají nové kuchařské dovednosti a vyměňují si zkušenosti. Podstatné rovněž je, že soutěž sledují novináři z tisku, rozhlasu, televize a internetových médií a že jejich prostřednictvím se na veřejnost dostává množství (vesměs pozitivních) zpráv o tom, co jídelny dokáží. Nejinak tomu bylo letos, a to je velmi důležité, protože kdo není v médiích, jako by nebyl. Dnešní společnost žije jen tím, o čem píší média. Podívejme se proto na mediální ohlas této soutěže.

Školní stravování na výsluní

V den soutěže a ještě několik dní poté se v médiích objevilo množství zpráv o školním stravování. Velmi pozitivně laděná reportáž se objevila v úterý v Televizních novinách – hlavních večerních zprávách České televize. O soutěži se však mluvilo i v dalších televizích a rovněž na různých rozhlasových stanicích, reportáže ze soutěže zveřejnily všechny velké zpravodajské portály i některé tištěné deníky.

V médiích se objevily rozsáhlé rozhovory s odborníky na školní stravování. Novináři zpovídali nejen organizátory, přítomné odborníky, ale i metodičky školního stravování, které se na soutěž přijely podívat, a také personál kuchyní. Mnohé kuchařky a vedoucí nebojácně seznamovaly posluchače s pokrmy, které v soutěži připravují, a hovořily o zhýčkanosti dnešních dětí, o špatných stravovacích návycích, které si přinášejí z domova a o potížích, které pak jsou s dodržováním výživových norem.

Informace o soutěži zveřejnily i některé komunitní internetové servery, např. Babinet.cz nebo Rodina. To vše dohromady představovalo mimořádnou propagaci školního stravování.

Školní stravování v Televizních novinách

Informace o konání soutěže se objevila v tiskovém zpravodajství ČTK. Velmi pochvalný dvouminutový šot odvysílaly v den soutěže hlavní večerní zprávy České televize. Reportáž diváky ve zkratce seznámila se spotřebním košem i s finanční normou, kterou jídelny na oběd mají. Upozornila také na rozpor mezi požadovanými výživovými normami a požadavky dnešních dětí. Předseda Společnosti pro výživu Petr Tláskal v reportáži poukázal na vliv snídaní na obezitu: „Kde chybí snídaně, tam si to děti kompenzují tím, že jedí daleko větší porce v pozdější době.“

Reportéři však zpovídali i zástupce žáků v hodnotitelské komisi a Ondřej Kaliáš uvedl, že mu z jídel chutnalo úplně všechno, že všechno snědl. Metodička školního stravování Jitka Krmíčková z Ministerstva školství v televizi jídelny pochválila: „Kdo sedíme v porotě, musíme otevřeně přiznat, že školní jídelny vaří mnohem lépe než doma.“

Jak řekli, tak napsali

Velmi statečně mluvily s novináři samotné kuchařky a vedoucí jídelen, např. z Otrokovic, Poličky, Svitav, Brna, z Prahy 6 i odjinud. Vedoucí školní jídelny z Otrokovic Anna Vičánková uvedla pro Deník.cz: „Děti mají oblíbená jídla, která jsou vlastně spíš nezdravá. Ale my ty děti musíme tahle zdravá jídla, zeleninová, luštěninová, učit jíst už prostě od té první třídy.“ Ředitelka školní jídelny z Brna Růžena Žižlavská čtenářům zpravodajského portálu Idnes.cz tento fakt potvrzuje: „Děláme zeleninové saláty, které si děti docela dávají. Už to pro ně není tak odpudivé. Snad je to naučíme.“ V tomtéž článku pochvalně hodnotí školní stravování herečka Markéta Hrubešová, která byla již podruhé členkou komise. V soutěžních pokrmech oceňuje lilek, řepu, cizrnu a špenát a říká, že je dobré, když se i takové potraviny děti učí jíst.

Deník MFDnes otiskl po soutěži krátký článek, v kterém cituje předsedu Společnosti pro výživu Petra Tláskala: „S uspokojením pozorujeme, že kuchařky inovují receptury a zařazují i nové suroviny, jako je třeba cizrna nebo pohanka. Přitom mají nesnadnou pozici, protože musí vařit podle norem, aby děti dostávaly to, co jejich organismus potřebuje. Zároveň se musí vejít do finančního limitu a navíc ještě udělat jídlo atraktivně, aby školákům chutnalo.“ Petr Tláskal dále upozorňuje, že pracovnice školních jídelen jsou nezaslouženě v pozadí za pedagogy.

Rozhovor, který by se měl cenit zlatem

Brněnská metodička školního stravování Anna Packová v obsáhlém rozhovoru pro zpravodajský portál Idnes.cz ocenila, že se děti začínají zlepšovat v zelenině, ale stále odmítají ovoce. Poukázala také na význam školy při snaze o změnu stravovacích návyků dětí: „Měla by pomoct škola, ale problém je, že většinou nespolupracuje. Učitel by měl pět minut před odchodem na oběd s dětmi probrat: – Dnes máme fazolový guláš, k tomu máme salát, je to dobré jídlo, luštěniny jsou zdravé, v zelenině jsou vitamíny. Uvidíte, že si pochutnáte. – To se neděje.“

Čtenáře také seznámila s personální a platovou situací v jídelnách: „Problémem jsou nízké platy kuchařek, omezují se počty zaměstnanců a nedá se pak stíhat náročnější jídlo. Ta práce má velmi nízkou prestiž a odsudek společnosti je veliký, lidi to tam moc neláká. Pak se opravdu stává, že někde jídelníček je opravdu na pokárání, starosvětský. Rozhodně si ale myslím, že je daleko vyšší procento těch, které neustále zvyšují laťku.“

Na otázku, zda kuchařky umí ty méně populární potraviny do jídla začlenit, paní Packová odpověděla: „Snaží se, ale je to škola od školy. Záleží hlavně na vedoucí paní kuchařce, ale čím dál více se kuchařky zdokonalují. Snaží se třeba nevařit hrachovou kaši a čočku na kyselo, co nejde na odbyt, ale dělají čočkový eintopf nebo fazolový guláš.“ Vyjádřila se i ke spotřebnímu koši: „Chybí tam obiloviny, nevyskytují se tam potraviny, které obsahují skrytý cukr. Je potřeba tam zakomponovat nové trendy jako kuskus či bulgur. U mateřských škol se zase kritizuje vysoká dávka mléka. Musí na tom spolupracovat lékaři, ministerstvo školství a zdravotnictví – to je zatím problém.“

Diskuse čtenářů

Pod rozhovorem Dagmar Packové na IDnes.cz vedli čtenáři obsáhlou diskusi, v níž se vyskytly i klasické negativní reakce, ale většina příspěvků byla kladných anebo aspoň neutrálních. Diskutovalo se např. o roli rodiny a a zmlsanosti dětí.

Pisatel Karlíček uvádí: „Doporučuji poslat děti (nejlépe každý rok) na dva až tři týdny na tábor s Junákem, kde mají k jídlu to, co si v rámci oddílu samy uvaří. Stoupne úcta k domácí stravě i ke školní jídelně. Vyzkoušeno v praxi.“

Marek Zahradil píše: „Vždy je to o výchově od rodičů, o kvalitním vaření v domácnosti (co jí dítě doma, může jíst i ve škole) a o ujištění dítěte o tom, že když sní kapustu nebo čočku, nebude horší než ostatní spolužáci, ale naopak ho to ctí.“

Pavel Odrazil potvrzuje: „Děti JSOU zmlsané, nejraději by fastfood v pěkný krabičce s nějakou pitominou jako ‚dárkem,‘ klasický jídlo jim nejede. Protože rodiče, kteří je odkládají k DVD a počítači přece nebudou svý děti přesvědčovat, aby jedly něco, co jim zprvu nechutná.“

Slazené nápoje ve zpravodajství

Zpravodajství o soutěži se věnovalo i problematice slazených nápojů. Že jich mezi dětmi přibývá, potvrdila i zmíněná reportáž v Televizních novinách. V rozhovoru pro IDnes.cz se k problému vyjádřila i Dagmar Packová: „Strašně velký problém je, že se dostaly do škol automaty a bufety. Zvrhlo se to v to, že si děti během dne zalepí žaludky sladkými nápoji, sladkými tyčinkami, párkem v rohlíku. Když potkám ve škole dítě z třetí třídy, jak má v jedné ruce cappuccino a v druhé chipsy, tak to školnímu stravování, které se snaží vařit zdravě, ztěžuje rozvoj. Zdravé potraviny nejsou u dětí oblíbené.“

Školní stravování v rozhlase

Pražská metodička Alena Strosserová v rozhovoru na Českém rozhlasu 1 upozorňovala posluchače na některé velmi neobvyklé a zajímavé úpravy jídel, které se v soutěži objevily: „Například masové kuličky upravované pod bodem varu, paličky na medu, mleté maso plněné růžičkovou kapustou. Bylo opravdu z čeho vybírat a rozhodování bylo velmi těžké.“

Kuchař a moderátor kuchařských pořadů Zdeněk Pohlreich v rozhlasovém pořadu Ozvěny dne na stanici Radiožurnál hovořil o výši finanční normy na školní oběd (v soutěži bylo zvoleno nejvyšší pásmo 34 Kč): „Za 34 Kč se slušný oběd udělat dá, ale není to úplně snadné.“ Dotkl se i spotřebního koše a vyjádřil pochybnost, zda se na něho některé jídelny jen nevymlouvají.

O soutěži v regionech

Informace o soutěži se objevily také v regionálním zpravodajství. Řada krajových a místních médií si všímala, že jídelna z „jejich“ kraje se zúčastnila soutěže a referovala, jak dopadla. Např. jihočeské zpravodajství Rádia Impuls upozornilo, že ŠJ v Třeboni v soutěži prezentovala kompletní bezlepkové menu. O soutěži referoval také např. Pražský deník, nebo zlínský zpravodajský portál Zlin.cz. Všimla si jí i Praha 3, v jejímž obvodu akce proběhla. Umístění „svých“ týmů potěšilo redakci portálu hlavního města Prahy a Krajského úřadu Pardubického kraje. Byla to zkrátka obrovská reklama pro školní stravování a jistě je i dílem této soutěže, že mediální informování veřejnosti o školním stravování se v posledních letech zlepšuje.

A co dál?

Soutěž ovšem skončila a s ní i mediální kampaň, která školní stravování nakrátko zpopularizovala. Bylo by potřeba, aby se objektivní a zajímavé informace o školních jídelnách objevovaly v médiích i nadále. Jenže jak na to? Velkou roli mohou hrát jídelny samotné, aby samy usilovaly o proniknutí do zpravodajství, aby se účastnily akcí, o nichž se dá v tisku psát, aby se nevyhýbaly novinářům, aby neodmítaly jejich návštěvy nebo žádosti o vyjádření. K tomu ovšem musí být náležitě připraveny, musí mít o čem mluvit, musí mít připravené informace. Jedna soutěž – byť skvělá – mediální obraz jídelen nezlepší, musí pomoci každá jídelna.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz