Přeskočit na obsah

Soutěž školních jídelen v Brně (2)

Soutěž Kuchařka roku, která nedávno proběhla v Brně, se stala mimořádným setkáním všech lidí ze školního stravování. Potkávali se zde pracovníci ŠJ, odborníci, známí a všichni si vyměňovali zkušenosti a poznatky. A rozmlouvali: několik rozhovorů jsme pro vás zaznamenali.

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Soutěž Kuchařka roku, o níž jsme nedávno referovali, nebyla jen prostou zkouškou kuchařských dovedností. Stala se mimořádným setkáním pracovníků školních jídelen, odborníků různých profesí, novinářů z odborných časopisů, zástupců dodavatelských firem, úředníků samospráv i MŠMT, zástupců z tisku, rozhlasu, televizí apod. Vše snad dokumentuje fakt, že ačkoli se soutěže prakticky účastnilo 18 kuchařek a kuchařů, během dne se v jídelně pohybovaly desítky lidí a při závěrečném vyhlášení vítězů byla jídelna plná. Dorazil na ně i náměstek brněnského primátora MUDr. Rychnovský, zástupce komise MŠMT ing. Bartůšek, přišly spolupracovnice soutěžících, známí, rodinní příslušníci a další.

Setkání všech těchto lidí přineslo výměnu bohatých zkušeností. U stolů, kde po soutěži odpočívaly kuchařky, mohl člověk vyslechnout zážitky ze soutěže i zkušenosti s přípravou jídel v kuchyních. Jiné skupiny hodnotily vývoj školního stravování a zamýšlely se nad jeho dalším vývoje. Mnozí účastníci zde navazovali kontakty, zástupci MŠMT zde sbírali informace a postoje jídelen k zamýšleným změnám v prosazování zdravé výživy. Některé rozhovory jsme pro vás zaznamenali.

Rozhovor se skupinou z vítězné ŠJ Masarova

Proč se vaše jídelna přihlásila do soutěže?
Do soutěže jsme se přihlásily proto, abychom podpořily dobré jméno školních jídelen a abychom dokázaly, že naše práce je pro nás i koníčkem.

Myslíte si, že podobné soutěže mají smysl?
Myslíme si, že je důležité, aby se o nás vědělo v dobrém a aby se vyvrátily názory, že vaříme jen samé „béžovky“ a tuhá masa. Vždyť našim strávníkům vyhovíme jak s výběrem ze dvou druhů jídel, tak mají možnost (dle potřeby) odebírat i dietu. Také máme zavedené dopolední svačiny pro žáky i dospělé.

Jak moc vám vadilo, že jste vařili v neznámé kuchyni?
Samozřejmě jsme zvyklé na naši kuchyni, ale děvčata z Novolíšeňské nám byly k dispozici, takže nám pomohly  zorientovat se. Nervozita hrála svou roli, ale to by bylo i v naší kuchyni.

Co byste vzkázali ostatním jídelnám, které nenašly odvahu se soutěže zúčastnit?
Ostatním kuchyním bychom vzkázaly, ať se příště soutěže nebojí, vždyť jde jen o dobrou prezentaci kuchyně a každý připravuje jídlo jak nejlépe umí a hodnocení je jen otázka názoru.

Rozhovor se skupinou z ŠJ Novolíšeňská

Byla účast v soutěži pro vás užitečná?
Rozhodně byla, získaly jsme nové zkušenosti, mohly srovnávat jak se vaří v jiných jídelnách, a hlavně máme odborně posouzenou kvalitu naší práce.

Myslíte si, že podobné soutěže mají smysl?
Soutěže smysl mají, kuchařky se snaží prezentovat co nejlépe a získat tak dobrou pověst pro svoji jídelnu, nejenom v soutěži, ale i během školního roku. A hlavně se školní stravování dostává do podvědomí široké veřejnosti v pozitivním světle po období hanlivých článků.

Co byste vzkázali ostatním jídelnám, které nenašly odvahu se soutěže zúčastnit?
Aby se rozhodně přihlásily a zažily tu atmosféru soutěže a získaly nové podněty, jak zdravě a chutně vařit.

Rozhovor s týmem ŠJ Kounicova
Soutěže se účastnil i tým ze ŠJ Kounicova, vedený p. Machálkovou. Tento tým byl pozoruhodný tím, že kromě kuchařky paní Maternové v něm byl i jediný muž v soutěžním poli pan Sýkora.

Jaké to bylo přihlásit se do této soutěže? Museli Vás moc přemlouvat? Měli jste z toho nějakou obavu?
Pan Sýkora: Spíš jenom z toho, že jsme šli vlastně vařit do neznámého prostředí.

Co jste dnes vařili?
Paní Maternová: Gulášovou polívku, protože naše děti ji mají ze všech polívek nejraději. A v dnešní době děti odmítají jíst polívky, ta je prostě nejoblíbenější. Měli jsme vařit to, co se u nás v kuchyni nejvíc dělá. Dále jsme vařili kuře, brambory s petrželkou a máslem a okurkový salát.
(Jak uvedla paní vedoucí Machálková, okurkový salát v této jídelně oblíbeností předčí i moučníky).

Myslíte, že se vám to podařilo? Připravili jste to tak, jak to děláte v domácím prostředí?
Pan Sýkora: Myslím, že se to povedlo, ale kdyby to člověk dělal v prostředí, ve kterým je zvyklej, tak by to bylo asi ještě o trošku kvalitnější.

Organizátoři si stěžovali na malý zájem jídelen, myslíte si, že příští rok bude zájemců víc?
Paní Maternová: Těžko hodnotit, myslím si, že ani ne, protože samozřejmě personál v kuchyni nechce být moc zviditelněn.
Pan Sýkora: Hodně lidí si stěžuje, že obraz školních jídelen je špatný, ale když je možnost ten obraz zlepšit, tak se přihlásí jen 10 jídelen z 135.

Rozhovor s hlavní organizátorkou soutěže

Paní Packová, jak jste na tento nápad přišla?
Viděla jsem soutěž Kuchař roku 2007/2008, a to není pro školní jídelny, je to hotel. Také jsem viděla Gastro Junior. Chtěla jsem to zkusit, tak jsem si řekla teď a nebo nikdy, zkusíme to se školními jídelnami. Museli jsme vymyslet celý princip, protože v hotelích se vaří nazdobené specialitky a minutky a ve školních jídelnách to nejde.

Co je cílem této soutěže?
Jednoznačně ukázat veřejnosti, že školní jídelny jsou dobrý, že nejsou takové, jak se o nich často píše v tisku, že umí uvařit a jsou tam pracovití a šikovní lidi a zasloužilo by se jim většího uznání, než se jim dostává. To je náš cíl.

Muselo to dát velkou práci. Kdo vám pomáhal, koho vyzdvihnout?
Nemohu vybrat jednoho. Velkým pomocníkem mi byl pan Hladík z Asociace kuchařů a cukrářů, který mi dodal know how, on to dělá s těmi šéfkuchaři, tak mi poradil spoustu věcí. Obrovskými pomocníky jsou pracovníci téhle školní jídelny, protože to, co jim tady způsobíme, to je něco fantastického. A nesmím zapomenout na všechny sponzory. Protože bez nich by se to nemohlo uskutečnit, ta finanční opora je teda úžasná a v neposlední řadě musím říct, že takovými pilíři, kteří se mnou stojí, jsou SPV a Magistrát města Brna. Bez finančního přispění Magistrátu města Brna a bez zaštítění a odborné pomoci SPV by to teda nebylo ono.

Magistrát se prý zachoval velmi velkoryse.
Ano, převelice a jsem strašně ráda a je to díky p. ing. Adamovi, a mojí paní vedoucí doktorce Klusoňové, kteří mě velice podpořili a podporují v těch nápadech, jako jsou třeba ty kuchařky. Mám v nich veliký zázemí, moc mi pomohli.

Rozhovor se studentkami z hodnotitelské komise
Členkami hodnotitelské komise byly i studentky Johana Beranová a Klára Bertschneiderová. Ochotně nás seznámily s tím, podle jakých kritérii jídla hodnotí. Účast v komisi považovaly za příjemné zpestření jednoho z posledních prázdninových dnů.

Jaké máte zkušenosti se školním stravováním?
Klára: “ Na základce to bylo v jídelně dobrý, na střední už teda ne. Hodně vaří maso a těstoviny. Kdyby vařili to, co tady, bylo by to dobrý.“
V hodnocení průměru našeho školního stravování se obě shodly: „Je dobré, ale záleží asi, jak kde.“

Zajímají se vaši rodiče o to, co jste měli na oběd v jídelně?
Johana: Ano, maminka se vždycky ptá, co jsme měli.

Mluví se o tom, že školní obědy by se měly více přiblížit zdravé výživě, že by se mělo používat více zeleniny, méně masa. Souhlasily byste s tím?
Johana (studentka taneční konzervatoře): To mně tedy určitě nebude vadit!.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se