Komentovat Ve čtvrtek 22. ledna 2014 týden vyšel v deníku MF Dnes obsáhlý komentář Miroslava Koreckého k tomu, jak stát svými předpisy čím dál víc zasahuje do života běžného občana. Autor píše: „… politici se jako hlavy pomazané čím dál víc snaží narvat svou představu dobra do našich omezených hlav. A nejde-li to po dobrém, zkouší to kladivem.“
Následuje přehled příkladů z poslední doby: návrh zákazu prodeje v supermarketech během vybraných svátků, tvrdé postihy za vyhýbání se povinnému očkování, zákaz hracích automatů v restauracích a benzinkách a zavedení průkazek pro hráče, zákaz kouření ve všech restauracích, návrh novely školského zákona zakazující domácí vzdělávání dětí na druhém stupni, mnohaleté spory o domácí porody, úvahy po povinných kvótách pro ženy na volebních kandidátkách a ve vedení firem, návrh zákazu prodeje energetických nápojů a ledové kávy nezletilým.
Kdy omezování občanů ano a kdy ne
To vše by bylo pro školní jídelny celkem nezajímavé, kdyby se autor komentáře ve výčtu příkladů okrajově nedostal i ke stravování dětí ve škole. Zmínil se totiž o tom, že v tomto roce má být vyhláškou omezen sortiment školních automatů a prodej některých potravin, zejména sladkých a slaných, má být zcela zakázán.
Je to potřeba? Je správné omezovat automaty ve školách? Zdá se, že je, činí tak řada evropských zemí. Máme si z nich ale brát příklad?
Je jisté, že některá omezení, která uvedl komentář MD Dnes, nejsou hloupá, autorovi spíše vadí lehkost, s jakou jsou podobné návrhy produkovány. V určitých situacích není o správnosti regulace téměř vůbec pochyb. Např. je jen málo civilizovaných států, kde držení zbraní není nijak omezováno. V české společnosti se v poslední době také vzácně sjednotilo mínění o tom, že je třeba ještě více regulovat nakládání s municí. Co vše by ale takovým restrikcím mělo podléhat? I prodej ve školních automatech?
Proč omezit automaty?
Zmíněný komentář přinesl i vyjádření ministra Chládka, proč chce omezení automatů zavést: „Je to rok, kdy jsem řekl, aby ze školních automatů zmizely sladkosti a nezdravé pochutiny. Reakce nebyla téměř žádná – a tak jsem rozhodl je zakázat.“
Cítím, že podobné výroky jsou spíše příznakem nízké autority úřadu a jeho neschopnosti. Jestliže ředitelé škol takto nedbají doporučení ministerstva ve věci automatů, jak asi dbají jiných doporučení ministerstva, třeba v oblasti pracovního práva nebo platových předpisů? Snaží se ministerstvo školství podřízené subjekty vychovávat? Mělo by vůbec?
Zákazy a výchova ve školní jídelně
Podobné situace se nevyhýbají ani školnímu stravování a i to si může klást podobné otázky. O jídelnách se často uvádí, že mají svou výchovnou funkci, je však otázkou, kam až má tato výchova zacházet a kdy se má změnit v prostý zákaz. Má třeba kuchařka nebo učitelka právo nutit dítě, aby dojídalo oběd? Je v pořádku, když jídelna dítěti automaticky přihlásí jídlo na celý měsíc dopředu? Může omezovat jeho možnosti ve výběru obědů?
Výběr obědů – příklad za všechny
Mnoho lidí brojí proti tomu, aby si děti, zejména malé, mohly ve školní jídelně oběd vybrat, a tvrdí, že schopnosti těchto dětí nejsou ještě takové, aby mohly provést zodpovědnou volbu. Někteří chtějí výběr ve školních jídelnách zcela zakázat – takovému způsobu uvažování je blízko sousední Slovensko. Jestliže si děti ale nemohou vybírat, naučí se to někdy?
Navštívil jsem některé jídelny, kde jsou dvě jídla běžně na výběr a kde si vybírat mohou i malé děti. Ovšem tato svoboda je tam doplněna něčím dalším. V jednom takovém zařízení mi řekli: „Učíme děti zodpovědnosti, budou to v životě potřebovat.“ Každé dítě si u nich může samo vybrat, ovšem škola (nejen jídelna) se ho snaží aktivně ovlivňovat. Slouží k tomu informace o jídlech na nástěnce nebo u objednávkového terminálu. S malými dětmi jde k boxu družinářka, o jídlech jim vypráví a upozorňuje, které jídlo, kdy, proč, jak. Teprve pak si dítě jídlo objedná.
V jídelně v České Třebové hovoří takto: „Dítě zde nevodíme za ručičku, vychováváme ho k samostatnosti a hospodárnosti. Často se dítě u pokladny dívá na zůstatek svého konta a podle něho se ještě na poslední chvíli rozhoduje, co si vezme nebo přidá. Máme i děti, které se až zde naučily jíst polévku nebo něco, co doma dříve nejedly.“ Vida, k čemu výchova může přispět.
Spotřební koš je rovněž regulací
Otázky týkající se výběru obědů často směřují k dodržování výživových norem: má stát právo taková omezení vyžadovat? Co v případě středoškoláků, kteří už mají svůj hodnotový systém, své finance a kteří se dokáží samostatně rozhodovat? V této souvislosti také připomeňme, že stát školní obědy dotuje, a nemůžeme mu tedy upírat jistá práva do stravování zasahovat.
Výchovou k zodpovědnosti
Zakazovat je velmi jednoduché, vychovávat složitější. Mít soubor příkazů a zákazů, které člověku regulují jeho chování, život usnadňuje a český člověk to má rád. Je však otázkou, zda to je nejlepší cesta.
Dobrá výchova musí mimo jiné směřovat k zodpovědnosti za své činy – v české společnosti bohužel není běžné nést následky svého chování. Vždy čekáme, že mocný tatíček stát zasáhne a své nezodpovědné dítě důsledků zbaví. Ať mu doplatí schodek na zdravotním pojištění, ať mu vyřeší exekuce, ať mu zaplatí léčbu získané obezity nebo následků kouření. A my ostatní ani nejsme schopni se dívat na lidi, kteří jsou postiženi za své chování, ani žít vedle nich. Máme snahu jejich činy omlouvat a o zodpovědnost za jejich činy se rozdělit.
Co je tedy lepší a kdy? Zakazovat (dětem, kuchařkám, ředitelům, občanům) nebo vychovávat? Nejde přitom jen o školní automaty.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze