Aby děti jedly

Uteklo několik týdnů, nový rok už není tak nový, změnila se zase nějaká legislativa (to abychom z toho nevyšli), ale jinak je většina věcí při starém. Topíme se v papírech, hledáme nové recepty, vymýšlíme způsoby, jak přimět naše nejmenší, aby jedly i něco jiného, než jen hamburgry a párky v rohlíku.

Chutná – nechutná
Mimochodem, tohle by bylo celkem dobré téma na diskuzi. Vyzkoušeli jsme nespočet způsobů, které by děti ve školce nenásilně přiměly jíst i to, co jim „nechutná“. Ty uvozovky jsem použila záměrně, protože tento slovní výraz používají děti i v případě, že takové jídlo ještě nikdy neochutnaly, nebo se jim prostě jen nelíbí jeho barva či vzhled. Ožehavým případem je například zelenina, čerstvá nebo tepelně upravená. Není výjimkou, že ti drobci poctivě vybírají jednu minikostičku mrkve z polévky, neúnavně vyďobávají kousky papriky, které uvízly na chlebu v pomazánce. Přitom všude kolem sebe slyšíme, jak je zelenina ve stravě důležitá a nenahraditelná. K čemu je nám plnění spotřebního koše, když z něj většina toho zdravého skončí v kyblíku na zbytky.

Fantazii se meze nekladou
Ale člověk se nemá jen tak vzdávat, takže zapojujeme svoji šedou kůru mozkovou a hledáme nové a nové způsoby, jak alespoň část toho, co dětem připravíme, děti také snědly. Co se týče výše jmenované zeleniny, svačinky dětem nezdobíme, ale dáme jim zeleninu na zvláštní talíř, aby si mohli chlebíček nakrášlit sami. A divili by jste se, jak to funguje. Protože děti to baví, zapojují svou neúnavnou fantazii a to by bylo, kdyby taková nádhera zůstala na talířku. Jistě, na prvopočátku se tento návrh, jako ostatně všechny novoty, jevil spoustě lidí jako nesmysl, argumentovali tím, že když děti zeleninu z chleba sundávají, že si ji tam určitě nebudou dávat. Ale to není pravda, stačil jeden „odvážný“ a už se konaly soutěže o nejhezčí obličej a podobně. Je radost pozorovat ty malé, jak jim chutná. A stačilo tak málo. No, výjimky samozřejmě existují.

I mlíčko může chutnat
Důležitým předpokladem k tomu, aby chutnalo nejen dětem, je samozřejmě kvalitní a chutně uvařené jídlo, o tom nikdo nepochybuje. Vím, o čem mluvím, měla jsem možnost zkusit na více místech, jak a co vaří, jaké dělají pomazánky a vůbec. Na jedné školce mě velmi zarazilo tvrzení vedoucí školní jídelny, že jejich děti nechtějí pít mléčné nápoje. Vždyť většina těch prcků miluje „kakalo“ a podobné záležitosti, výjimku možná tvoří teplé mléko, ale málokteré dítě odolá třeba banánovému koktejlu. Trh přece nabízí tolik možností, jen je využít!

Motivovat děti není snadné, o to víc však úspěch těší. Proto dále pokračujme v této záslužné činnosti a vězme, že děláme svět lepší!

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce