Komentovat Na našich stránkách jste už měli možnost si přečíst o některých změnách, které jídelny takříkajíc postihly po vstupu do Evropské unie. Jedná se o nové hygienické i jiné normy.
Ale tu nejpodstatnější věc jsme tady ještě nerozebírali. Jak moc je vlastně pro nás evropské právo závazné?
Tvorba práva EU
Právními normami EU mohou být nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení. Vytváří a schvaluje je Rada EU, někdy společně s Evropským parlamentem, nebo samostatně Komise EU (ve které je za ČR Vladimír Špidla). Tyto normy platí na celém jejím území, jsou ale různě závazné.
1. Nařízení
Jde o nejtvrdší typ normy. Pokud je přijato nějaké nařízení, platí v celé EU, ve všech státech najednou. Má v podstatě stejné postavení jako zákony. Rozdíl oproti našim zákonům je v tom, že nařízení neschvaluje náš parlament. Nařízení tedy můžeme brát jako právní předpis odsouhlasený v Bruselu, který ale musíme poslouchat. Nařízení musí státy převzít ve stejné podobě, jak bylo schváleno. Žádný stát si je nesmí upravovat, přidávat výjimky apod. Je to tedy jakýsi evropský zákon.
Pro nařízení je také velmi důležité, že stojí nad našimi českými normami. Pokud český právní předpis odporuje nařízení, nebo se v čemkoli liší, musíme se řídit nařízením.
A proč se vlastně takové celoevropské nařízení přijímá? Copak státy si nemohou rozhodovat o právu samy? Jistě mohou, nařízení se přijímají hlavně kvůli sjednocení právních norem.
Příklad
Vezměme si tento příklad. V EU je volný trh, to znamená, že se může podnikat klidně v několika státech bez placení cla a formalit. Představme si, že by neexistovalo např. nařízení o tom, kolik masa musí salámy obsahovat. Němci by měli přísněji stanovené množství masa v salámech než my. U nás by bylo povoleno méně masa než v Německu. Němečtí obchodníci by se samozřejmě zbavovali salámů, které by obsahovaly jen kůže a podobně, s malinkým obsahem masné složky. Nemohli by je kvůli německému právu prodávat u nich, takže by tyto nekvalitní výrobky tlačili na náš trh.
Pokud je ale jednotné nařízení, usnadňuje to situaci. Můžete si být jistí, že v celé EU koupíte salám v podstatě stejné kvality a obsahu.
2. Směrnice
Má podobný cíl jako nařízení, tedy sjednotit Evropu. Není ale tak tvrdá. Směrnice má jen ukazovat směr, kudy se vydat. Například EU stanoví, že do roku 2008 by měl být v celé Evropské unii prodej pečiva hygienický. Každý stát si může určit, jak tohoto výsledku dosáhnout. Český parlament může tedy vydat zákon, nějakou vyhlášku nebo co uzná za vhodné. Může si v uvozovkách dělat co chce a jak chce. Ale v roce 2008 musí ČR splňovat požadavky dané směrnice. U směrnice nedochází k rozporu s vnitrostátními normami. To je logické, protože náš parlament vlastně mění naše předpisy, aby se přibližovaly těm evropským, aby nakonec splnily cíl směrnice. Směrnice není součástí našeho práva, je jen směrem, kterým se naše normy musí vydat. Při porušení směrnic je možné zažalovat viníka u Evropského soudního dvora.
Příklad
V uvedeném vymyšleném případě stanoví EU směrnicí, že do roku 2008 musí být ve všech jejích státech pečivo prodáváno hygienicky. Naši poslanci se zamyslí a pak maličko upraví třeba zákon o potravinách. Přidají k němu novelu, že se má pečivo prodávat hygienicky. A tak v roce 2008 EU při kontrole zjistí, že Češi udělali tou novelou všechno pro to, aby zákazník nejedl špinavé rohlíky. Skvělé, splnili jsme směrnici a včas. Pokud stát nevydá do roku 2008 žádný předpis, kterým by směrnici v Čechách zavedl, mají občané právo obrátit se na Evropský soudní dvůr.
Problémy se směrnicemi
Jak bylo výše uvedeno, směrnice nestanoví státu, jak přesně a co má do detailů udělat. Příkladová směrnice „hygienické pečivo do roku 2008“ se dá tedy vykládat různě. Třeba tak, že si mají pekaři mýt častěji ruce. My Češi jsme však proslulí tím, že plníme směrnice vždy na 120%. Takže zatímco taková Francie jen vydá vyhlášku, že pekaři si budou mýt ruce, Češi přikážou všem výrobcům, aby balili pečivo do sáčků. Tím je ohrožena čerstvost pečiva, takže se pak další desítkou předpisů řeší, co s tím. A tak v našem vlastním právu přibývají úplně zbytečné normy a předpisy. Přitom původním cílem byla jen základní hygiena při prodeji pečiva.
3. Rozhodnutí
Je takovým strašákem pro státy Unie. Pokud stát neplní nařízení nebo směrnice, EU rozhodne, že je musí plnit a stanoví pokutu.
4. Stanoviska a doporučení
Nejsou příliš závazná, jde spíše o jakési dobré rady jednotlivým státům.
Střet evropských norem s našimi
Jak už bylo naznačeno, směrnice by měly souhlasit s našimi normami přirozeně. Schvaluje je ten samý parlament a měl by dávat pozor na to, aby si neprotiřečily.
Ale co s nařízeními? Již výše bylo řečeno, že mají před našimi vnitrostátními předpisy přednost. Nedá se nic dělat, Brusel je prostě větší pán než Praha. Stalo se to například u nařízení 852/2004 a české vyhlášky 137/2004. Oba předpisy se týkají hygieny, evropské nařízení však poněkud snižuje váhu naší vyhlášky. Z toho, co již bylo napsáno, je jasné, že se jídelna musí řídit nařízením.
Evropské právo je velmi složité a není jednoduché ho používat. Největší problém je teď asi v tom, že většina lidí evropské právo nezná, takže se jím neřídí. A přitom za to mohou být postihováni. I dobrý úmysl, jakým je jednotné evropské právo, které by chránilo všechny stejně, tak ztrácí smysl. Přesto musí být dodržováno.
Monika Pečková je redaktorkou portálu Jídelny.cz
Diskuze