České potraviny?

Navštívila jsem dvě z podzimních Krajských konferencí portálu Jídelny.cz. Z mého pohledu byly nejzajímavější přednášky paní inženýrky Janotové. Vedoucí se zde dověděli všeobecné informace, např. co a kde sledovat na obalech a myslím, že to bylo dostačující. Z tohoto důvodu bych si spíše dovolila doplnit informace o to, co řečeno nebylo. Je to v návaznosti na snahu podávat dětem co nejkvalitnější potraviny (za přijatelnou cenu), a proto bych tady ráda prezentovala méně známé skutečnosti, které se budou hodit nejen vedoucím při jejich práci…

Je všeobecně známo, že většina lidí (natožpak dětí) konzumuje málo ovoce a zeleniny. Ale je správně jíst teď, v sychravém a chladném počasí studené zeleninové saláty? Myslíte, že ledový chemicky ošetřený salát vám prospěje víc než hustá polévka z kořenové zeleniny? Jistěže ne. Pokud budete v zimě jíst ovoce dovezené přes půl zeměkoule, moc si tím nepomůžete, protože toto ovoce se sklízí nedozrálé a obsah vitamínů není nic moc. Kromě toho dochází k prochlazení těla i zevnitř. Je všeobecně známo, že se má jíst místní a sezónní strava. Jednak je to pro tělo to nejlepší, protože je to přirozené, ale také je to výhodnější ekonomicky.

Budu jíst hlavně české potraviny
Dobrá, řeknete si, budu jíst hlavně české potraviny a to je právě ten problém. Vyznačit na obalu zemi původu a výrobce obvykle není povinný údaj, pojem „země původu“ také není blíže specifikovaný. Často proto nevíte, jestli uvedená firma je prvotní výrobce, dovozce nebo jen nějaká koncová balírna. Další problém je, že balení je českou legislativou posuzováno za výrobu, takže nápis „vyrobeno v ČR“ neznamená, že jde o domácí potravinu (stačí se podívat na sáček arašídů, ty asi u nás nepěstujeme).

Povinné značení potravin a země původu
Přece je možné se někde pravdivých informací dopátrat. Uvedení země původu je totiž povinné u ovoce, zeleniny a hovězího masa. Také vejce musí být opatřena kódem producenta, z něhož je možno určit původ. Další povinně označenou potravinou je med, na kterém musí být uvedeno, zda nepochází z tropů (kvůli alergiím). Často se ale na etiketě dočtete, že si chcete koupit směs medů, ovšem země původu není blíže určena.
U ostatních živočišných produktů (kromě již uvedených) musí výrobce se sídlem v EU uvést tzv. identifikační označení zdravotní nezávadnosti. V této oválné značce je číslo a kód země. Jenže; tento kód neznačí původ, ale pouze zemi, ve které bylo naposledy s potravinou manipulováno. Takže si klidně můžete koupit sýr s razítkem ČR, ale vůbec se nedozvíte, že byl vyroben např. v Polsku. Dalším příkladem může být rozruch kolem brazilských kuřat. Pokud je u nás dovozce nechá přebalit, stává se kuřetem vyrobeným v ČR… Ale jak z toho ven?

Chráněná označení původu
Naštěstí roste počet zákazníků, které zajímá, jakou potravinu si hodlají koupit. Proto byla zavedena tzv. chráněná označení původu. V EU bude tato označení od 1.5.2010 povinně doprovázet žluto-modré logo, poskytující jistotu, že jde skutečně o kontrolovaný produkt. V ČR jsou nositeli „chráněného označení původu“ nebo také „chráněného zeměpisného označení“ např. Jihočeská Niva, Luhačovická Vincentka, Sedlčanský Hermelín, Znojemské okurky, Třeboňský kapr a mnohé další. Kompletní seznam najdete na www.upv.cz.

Cizí potravina se značkou české kvality
Dále u nás máme značky české kvality. Také tady na spotřebitele číhají různé záludnosti. Každý by si řekl, že když je to značka české kvality, tak jde o potravinu původem od nás. Chyba! Zde je přehled nejběžnějších značek a informace, co znamenají:

Klasa Do roku 2006 mohl tuto značku nést pouze výrobek vyrobený ze 60% z českých surovin. Coby členové EU si teď o tuto značku mohou požádat i zahraniční firmy, které obchodují na českém trhu.
Česká kvalita Nejedná se o výrobky českého původu, ale o jakékoliv kvalitní výrobky na českém trhu.
Czech made Tato značka je asi nejvíce zavádějící. Znamená pouze to, že výrobce je registrován v České republice.
Český výrobek Tyto značky jsou dvě. Jedna se lvem – ta pouze zaručuje, že výrobce podniká bez zahraničního kapitálu. Druhá, s lipovým lístkem, garantuje, že produkt skutečně vznikl u nás a vyrobili ho čeští pracovníci. Výrobek má určitou kvalitu, nezávadnost, bezpečnost a je ohleduplný k životnímu prostředí. Domácí suroviny tvoří minimálně 50%. Ovšem pokud potřebné suroviny nejsou u nás momentálně dostupné, je možné je dovézt. Úskalím této značky ovšem je, že stačí čestné prohlášení od výrobce.

Nejvíce „domácí“ jsou tedy regionální značky. Např. Vyrobeno v Beskydech nebo Šumava – originální produkt. Vyskytují se např. na Krkonošské medovině nebo Valašském trdelníku. Tyto značky garantují převahu místních surovin.
Shrnuto a podtrženo, orientovat se v označení výrobků na našem trhu není vůbec snadné. Snad ale nesměřujeme k tomu, že na všem bude prostě nálepka „Vyrobeno v EU“.

Žaneta Mrlinová je spolupracovnicí redakce