Přeskočit na obsah

Pseudoobiloviny krok za krokem: od pojmu k využití (2. díl)

V prvním díle jsme se podívali na to, co pseudoobiloviny vlastně jsou, jaké mají výživové přínosy a proč mají ve školním stravování své místo – navzdory některým překážkám. V tomto pokračování se zaměříme na to nejpraktičtější: jak pseudoobiloviny atraktivně a bezpečně zařadit do jídelníčku dětí a podle čeho vybírat vhodné výrobky.

Autor: Mgr. Kateřina Opatrná
Pseudoobiloviny krok za krokem: od pojmu k využití (2. díl)

Obiloviny obecně hrají klíčovou roli jak v běžném, tak i ve školním stravování, protože dětem poskytují důležité živiny, energii a vlákninu. Jsou základním zdrojem komplexních sacharidů, které pomáhají udržovat stabilní hladinu energie a podporují soustředění dětí při vyučování. Zařazení pseudoobilovin (quinoa, amarant, pohanka) do předškolního a školního stravování může být nejen skvělým způsobem, jak obohatit dětský jídelníček o nutričně hodnotné suroviny, ale také příležitostí, jak děti naučit zdravě se stravovat a objevovat nové chutě. Pro mnohé školní jídelny to však může být výzva, protože některé děti nejsou na jejich chuť zvyklé ze svého domácího prostředí.

Jaké jsou výhody pseudoobilovin v rámci předškolního a školního stravování?

V první řadě je to jejich vysoká nutriční hodnota – pseudoobiloviny obsahují více bílkovin, vlákniny a minerálů než běžné obiloviny. Dále je to jejich přirozená bezlepkovost, díky čemuž jsou vhodné i pro děti s celiakií nebo intolerancí na lepek. Jsou zároveň dobrým zdrojem energie, obsahují komplexní sacharidy s nižším glykemickým indexem a vyznačují se pestrou chutí i širokými možnostmi využití ve sladkých i slaných pokrmech.

Pseudoobiloviny mají nesporné výživové výhody, nicméně jejich zařazení do školního stravování může mít i určitá úskalí:

  • Vysoká cena – často jsou výrazně dražší než běžné obiloviny, což může být problémem pro rozpočet školní jídelny.
  • Náročnější příprava – některé druhy vyžadují specifické úpravy (např. proplachování, namáčení, klíčení), které mohou být z hlediska personálních a hygienických nároků obtížně proveditelné.
  • Složitější logistika a skladování – bývají méně dostupné ve velkém balení, potřebují specifické skladovací podmínky (např. nízká teplota, nízká vlhkost, ochrana před světlem a škůdci) a mají kratší trvanlivost.
  • Alergie a nesnášenlivost – i když neobsahují lepek, některé děti mohou být alergické na jejich složky (např. amarant). Vysoký obsah vlákniny může při náhlém zařazení způsobit trávicí potíže.
  • Nižší oblíbenost u dětí – děti nejsou na jejich chuť, vůni či strukturu zvyklé, a proto je mohou odmítat, což může vést ke zvýšenému plýtvání.

Jak pseudoobiloviny do dětského stravování zařadit atraktivně a s rozumem?
Klíčem je postupné zavádění, kombinace s běžnými a dětem známými surovinami, chuťová úprava a atraktivní vizuální prezentace.

1. Úprava před vařením:

  • Propláchnutí – zejména quinoa (odstranění saponinů), cca 30–60 sekund pod tekoucí vodou.
  • Namáčení – změkčuje a odstraňuje hořkost (opět hlavně u quinoy).
  • Opékání nasucho – zvýrazní chuť a dodá oříškové aroma (např. amarant, quinoa).
  • Klíčení – zvyšuje nutriční hodnotu a mírní zemitou chuť (např. pohanka); náročné na hygienu, ve školních jídelnách zpravidla nerealizovatelné ( je třeba zamezit kontaminaci, prkoškolit personál, popřípadě vést i klíčící deník).

2. Vhodné způsoby přípravy:

  • Kaše – míchání pseudoobilovin s mlékem, ovocem a medem zjemňuje chuť.
  • Placky a lívance – míchání s ovocným pyré, vejci nebo jogurtem vylepší strukturu.
  • Zapékání – jako součást muffinů, sušenek či nákypů.
  • Polévky a omáčky – jako zahušťovadlo v jemně pomleté formě.

3. Zlepšení chuti a textury:

  • Sladké varianty: Přidání kakaa, vanilky, skořice, medu nebo ovocného pyré (např. jablko, banán) pomáhá zakrýt specifické chuťové tóny. Např. amarantová kaše s banánem a skořicí
  • Slané varianty: Místo vaření ve vodě lze pseudoobiloviny připravit ve vývaru nebo ochutit bylinkami (pažitka, tymián, libeček) a přidat např. nastrouhaný sýr.
  • Křupavost: Upečením (např. s trochou medu, javorového sirupu nebo oleje) lze vytvořit křupavé snacky – například domácí granolu s quinoou nebo amarantové „popcornové“ kuličky jako součást svačiny.
  • Kombinace s běžnými obilovinami: Na začátek doporučujeme smíchat pseudoobiloviny s těmi, které děti už znají (např. quinoa s rýží nebo pohanka s ovesnými vločkami), čímž se zmírní výrazná chuť i textura.

4. Atraktivní vzhled a zábavná prezentace:

  • Barevné servírování – kombinovat s barevným ovocem, zeleninou nebo superpotravinami.
  • Tvarování – do formiček, tyčinek, karbanátků či krekrů.
  • Zapojení dětí – pokkud to jde, nechat děti vyzkoušet míchání nebo zdobení jídla.

5. Přirozené zařazení do známých jídel:

  • Náhrada rýže nebo těstovin – quinoa místo kuskusu v salátech, pohanka v polévkách.
  • Obalování – mleté pseudoobiloviny jako součást trojobalu na řízky nebo zeleninu.
  • Domácí cereálie – pečené směsi s ořechy a sušeným ovocem.

6. Hravý kontext a vyprávění příběhů:

  • Příběhy o superhrdinech a sportovcích, kteří jedí pseudoobiloviny.
  • Veselé názvy jídel.
  • Interaktivní příprava – děti mohou více ocenit, když si jídlo samy připraví

Možnosti zařazení do školního jídelníčku:

  • Snídaně/svačina: kaše, müsli tyčinky, domácí granola.
  • Oběd: polévky (např. zeleninová s quinoou), přílohy k masu místo rýže nebo brambor
  • Svačina/dezert: muffiny, palačinky, brownies.
  • Pomazánky: např. tvarohová s quinoou či amarantem.

Cereální výrobky obsahující pseudoobiloviny

Stále více výrobků pro děti obsahuje pseudoobiloviny – zejména cereální kaše, granoly, tyčinky, křupky nebo sušenky. Jejich výživová hodnota však závisí na míře zpracování. Mnohé produkty mohou obsahovat přidaný cukr, tuk, sůl, umělá sladidla či barviva, které snižují jejich vhodnost pro pravidelnou konzumaci.

Nejčastější problematické složky:

  • Cukr – zejména glukózo-fruktózový sirup, sacharóza, maltodextrin. Zejména v müsli, cereálních tyčinkách a instantních kaších, jehož nadměrná konzumace v dětství zvyšuje riziko obezity, zubního kazu a metabolických poruch.
  • Nevhodné tuky – např. transmastné kyseliny, rafinované oleje (palmový, slunečnicový).
  • Sůl – především v křupkách, cereálních směsích.
  • Umělá sladidla a aditiva – některé zpracované produkty obsahují umělá sladidla (aspartam, sukralózu), konzervanty (sorban draselný, benzoan sodný) nebo barviva (např. tartrazin, azorubin), které mohou mít negativní dopad na zdraví.
  • Zvýrazňovače chuti – glutaman sodný (MSG).
  • Toxické látky – vznikají při pečení nebo smažení pseudoobilovin při vysokých teplotách.

Doporučení pro výběr vhodných výrobků:

• Preferovat celozrnné varianty s minimem průmyslového zpracování.

  • Volit neslazené a nepřislazované produkty (čisté vločky, přírodní kaše).
  • Kontrolovat složení – ideálně by mělo obsahovat minimum přidaného cukru, zdravé tuky a málo soli, vyhýbat se výrobkům s dlouhým seznamem ingrediencí, zejména pokud obsahují umělá aditiva.
  • Dávat přednost domácí přípravě – například domácí kaše z quinoy, amarantu nebo pohanky jsou zdravější alternativou k instantním verzím.

Autor: Mgr. Kateřina Opatrná

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: Docent Chocholoušek

    „Zařazení pseudoobilovin (quinoa, amarant, pohanka) do předškolního a školního stravování může být nejen skvělým způsobem, jak obohatit dětský jídelníček o nutričně hodnotné suroviny…“

    Na tomto webu jsem už několikrát upozorňoval na to, že se tu bez jakékoli oponentury prezentují nepodložená, vyloženě lživá tvrzení o výživě. Paní autorka nám tento výrok o údajně nutričně bohatých pseudoobilovinách jistě podloží konkrétními čísly?

  • Autor: Marcela Kobylková

    Děkuji za rady. Už jen vysoká cena, náročnější příprava a složitější logistika a skladování, jak zmiňuje autorka článku jsou výmluvné. Neměli by tedy tyto suroviny zařadit do jídelníčku především rodiče? Tito mnozí nevaří, o výživu své ratolesti se nezajímají , sedí na sociálních sítích, těm to nařídit nelze. Školní zařízení mají s minimem personálu (poubírali jste úvazky na minimum) a nízkým platovým ohodnocením (nejlépe abychom to dělali zadarmo) vlastně udělat nemožné!!! Samozřejmě ty děti můžeme s těmito komoditami seznámit a taky seznamujeme, snažíme se vařit tak pestře,jak se dá, ale předepisovat závazná plnění spotřebním košem? Našli jste obětního beránka, který do těch dětí nacpe, a pokud ne, budou postihy .

    • Autor: Marie Kobourková

      Nenacpe, protože vy nesmíte děti do jídla nutit. Takže to dopadne tak ,že uvařené jídlo skončí v odpadu, jelikož děti na tuto krmy nejsou z domova zvyklé. Pokud bude stát dotovat školní stravování, tak budete zkrátka a dobře vařit podle spotřebního koše.