Přeskočit na obsah

Cesta k Vánocům

Chcete vědět, proč si dřívější generace Vánoc tolik užívaly, zatímco nám to tolik nejde? K Vánocům vede dlouhá cesta a té naši předkové dokázali využít. Dokázali se na ní zastavit, získaný čas pak darovat ostatním a přeměnit ho v činy. Zkusme to letos také, pořád máme ještě čas.

Autor: Ing. Pavel Ludvík

V tyto dny už naplno slyšíme jásavé tóny blížících se Vánoc, vidíme svit ozdob a svíček, šustí papír při balení dárků. Ale nezapomínejme při tom, že nemůžeme dosáhnout cíle bez absolvování cesty, že není Vánoc bez adventu. Ani cestu, ani advent nesmíme přeskočit. Důvodem určitě nemůže být to, že cesta k cíli je často lopotná, se spoustou útrap, jak to právě v této době pociťujeme.

Advent, který nyní vrcholí, provází lidstvo necelá dvě tisíciletí a vždy byl obdobím přípravy na Vánoce. Byl chápán rovněž jako čas rozjímání, dobročinnosti, někdy i půstu a zvláště v západní tradici také jako doba zklidnění. Staří hospodáři měli na začátku prosince sklizeno, vše uskladněno ve sklepech a stodolách. Usedali ke stolu, nabírali síly a zamýšleli se, co jim přinese nový rok. I pro nás by mělo platit, že advent je nejen dobou nakupování dárků, úklidu, pečení, ale také dobou ztišení a naslouchání. Kolem nás sice vrcholí nákupní horečka, ale nemůže nám zabránit v tom, abychom si v klidu sedli, přemýšleli a bilancovali. Záleží jen na nás, jestli chceme a dokážeme si najít čas.

Naslouchejme přitom jeden druhému. Darovat čas a pozornost lze kdykoli, i jako vánoční dárek, a je to dar vzácný, protože ho většinou dáváme z toho mála, které máme. Naslouchejme lékařům a vědcům, kteří nám radí, jak se bránit současné virové nákaze. Vyslechněme sousedy, kteří mohou těžce nést tu naše bujaré oslavy, jindy naše zaparkované auto nebo malou péči o společný prostor. A popřejme sluchu také strávníkům, jak by si představovali oběd, co pro ně jídlo znamená nebo jak vnímají naše snahy o inovace jídelního lístku.

Nejen naslouchejme, ale také přemýšlejme. Pokusme se během Vánoc a pak také v novém roce změnit naše konání a činy, aby byl lepší nejen život náš, ale také život našich rodin, strávníků, sousedů a všech, s kterými se denně potkáváme.

K tomu všemu nám končící advent i vánoční čas nabídnou příhodnou dobu a přál bych si, abychom ji všichni využili.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: majka1

    čas setkání
    Čas vánočních svátků byl také vždy časem setkávání rodin, sousedů a známých. V dnešní době nesmyslných příkazů a zákazů se už lidé bojí vůbec se s někým potkat. Žijeme v podivné době omezených kontaktů s ,,bližními svými“ bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme očkovaní. Jsme v zajetí permanentního strachu a to ovlivňuje náš život. Pokud to takto půjde dále, budeme stále více stavěni jeden proti druhému a to opravdu vzájemným vztahům nesvědčí. Proto všem přeji do nového roku – zachovejme si hlavně zdravý rozum a jednejme tak, jak nám velí. Moje maminka mi jednou napsala do památníku ,,jednej vždy tak, aby ses za své činy nikdy nemusela stydět“. Snažím se jednat podle tohoto hesla a mít na život svůj názor přes všechnu nepřízeň osudu, kterou mi připravil. Přeji všem do nového roku všechno pozitivní, kromě výsledků testů na Covid 🙂