Přeskočit na obsah

Chleba: co všechno s ním dělali naši předkové

Chleba je v našich krajích základní potravinou, bez níž si nedovedeme naši stravu vůbec představit. Jak tomu bylo v historii? Co všechno s ním dělali naši předkové? Odpovědi na tyto otázky nám dává následující exkurze do historie.

Autor: Pavel Houser

Po pádu římské říše zanikly obchodní cesty spojující Evropu s Egyptem, který až do té doby sloužil jako obilnice Evropy. Středověké trojpolní hospodaření navíc značně vyčerpávalo půdu, kde se příliš nedařilo pšenici. Naproti tomu žito roste dobře i na takto vyčerpané půdě a relativně dobře snáší i nedostatečné hnojení.

Z tohoto důvodu převládal ve většině evropských zemí na počátku středověku chléb připravovaný z žitné mouky. Na britských ostrovech byl znám i chléb z mouky ovesné. Opět vzrost i význam placek připravovaných z mouky bez zákvasu. K definitivnímu vítězství pečiva z kvašeného těsta došlo až v 18. století, třebaže již v 16. století převažovalo.

Chléb je zmíněn už v nejstarších českých pověstech, a to jako běžná věc. Jeho význam ještě vzrostl s přijetím křesťanství, neboť byl v podobě oplatku součástí církevního přijímání. V těchto dobách se chléb ještě mnohdy spíše pražil než pekl.

V době Jiříka z Poděbrad je již zmíněno asi dvacet druhů chleba. Pekl se obvykle v každé domácnosti a to přibližně jednou za čtrnáct dní. Pec z kamene či vypálené hlíny stála zpočátku mimo stavení, později se umísťovala do obytné světnice, kde na ní lehával i Hloupý Honza.

Mimo chléb znali staří Čechové ještě spoustu dalších druhů pečiva: koláče, buchty, koblihy, svítky, lívance, nunvice, šišky, knedlíky a perník. Kromě tmavých perníků byly oblíbené i bílé perníky pečené z mandlového těsta.

Šišky se připravovaly z mouky, sladké smetany a vajec. Těsto se po vykynutí peklo na rozpáleném másle a podávalo z cukrem. Knedlíky byly nejrozšířenější z černé mouky, ale dělaly se rovněž ze sladké smetany či s přidáním sýra. Někdy se rovněž zavařovaly v mléce. Ze 16. století existují pak nejstarší zmínky o knedlících švestkových, pokládaných za jedno z českých národních jídel. O významu koláčů a buchet svědčí i pozornost, která je jim věnována v našich pohádkách.

Pokud se však vrátíme přímo k chlebu, je třeba zdůraznit, že zdaleka nebyl pouze samostatným pokrmem. V minulosti byly mnohem rozšířenější omáčky, kaše a polévky zahuštěné chlebem. Čeští obrozenci si pochutnávali na chlebové polévce zvané gramatyka. Tzv. žebrácká polévka je (i když spíše jako kuriozita) ještě dnes na jídelních lístcích mnohých restaurací.

Nejprostší staročeskou polévkou je ovšem oukrop. Vařící vodu s kmínem přelijeme přes nakrájený chléb a rozetřený česnek, osolíme a jen mírně omastíme sádlem. K dalším chlebovým polévkám patřil vývar z hovězích kostí zahuštěný mletým tvrdým chlebem a „vylepšený“ smetanou, máslem a vejci. K dochucení se kromě soli používala rovněž zelená petržel. Určitou zvláštností staročeské kuchyně jsou chlebové polévky vinné, zpravidla s přídavky žloutku, cukru a hrozinek. Podobné sladce chutnající kašovité pokrmy jsou dodnes oblíbené u našich severních sousedů v Polsku.

Je jasné, že takto připravené husté a výživné polévky měly poněkud jinou funkci než dnes. Nekonzumovaly se před hlavním jídlem, ale samostatně. A ačkoliv chlebové polévky jsou již spíše záležitostí minulosti, zahušťování tvrdým strouhaným chlebem má v české kuchyni ještě stále určitý význam.

Pavel Houser vystudoval obor Výživa a stravování na Fakultě potravinářské a biochemické technologie pražské VŠCHT

Autor: Pavel Houser

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se