Co může dělat školní jídelna ve spolupráci se školou?

Cílem příspěvku „Co může dělat školní jídelna ve spolupráci se školou, aby děti rozuměly správné výživě“ je shrnout nápady, možnosti a zkušenosti k podpoře školního stravování a navrhnout, popřípadě připravit praktické edukační materiály, které umožní propojení školní – výukové činnosti a školní jídelny tak, jak je tato činnost očekávána a popisována ve školských dokumentech.

Proč učit děti vhodnému stravování, správné výživě?
Je známa celá řada rizikových faktorů, které přispívají ke vzniku tzv. civilizačních onemocnění, a je také podložena a uznána řada faktorů podporujících zdraví. Velmi významným rizikovým faktorem je nadváha a obezita. Podle zveřejněných výsledků studie „Životní styl a obezita 2005“ (Studie byla zpracována agenturou STEM/MARK pro Českou obezitologickou společnost, pod záštitou MZ ČR, Endokrinologického ústavu a Potravinářské komory ČR v roce 2005.) trpí nadměrnou hmotností každé páté dítě ve věku 6 až 12 let, tedy 10% dětí má nadváhu a 10% je obézních. Pomozme dětem se přirozeně bránit obezitě a podporovat své zdraví vhodnou stravou.
Významným pomocníkem je v tomto případě školní stravování. Školní stravování je základem návyků správné výživy a je jedinou možností, jak nejen přímo ovlivňovat výživu, ale především výživové návyky mladé populace, všechna ostatní možná opatření výživové a potravinové politiky mohou působit jen zprostředkovaně. (Hrubý, 2OO2, s. 61) Je-li školní stravování kvalitní, může pomáhat odstraňovat některé nevhodné návyky, zmírňovat negativní stravovací zvyklosti z rodiny a mít vliv na utváření výživových zvyklostí dětí.

Z jakého důvodu by měla chtít škola spolupracovat se školní jídelnou při výuce dětí?
Požadavek realizovat na školách systematickou výchovu ke zdravému způsobu života a k péči o zdraví vyplývá jednak z dlouhodobé strategie Národního programu podpory zdraví, a za druhé ze školského zákona. Od roku 2004, kdy byl přijat zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se stal rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (RVP ZV) závazným východiskem pro tvorbu vlastních vzdělávacích programů na úrovni školy.
RVP ZV orientačně rozčleňuje učivo do osmi vzdělávacích oblastí. Jednou z nich je oblast Výchova ke zdraví. Sice došlo k vyčlenění výchovy ke zdraví v samostatnou oblast, však při praktické realizaci není nutné vytvářet z tohoto oboru samostatný předmět, při dodržení podmínek stanovených pro integraci vzdělávacích oborů může škola vzdělávací obsah těchto oborů funkčně včlenit do ostatních předmětů ve svém školním vzdělávacím plánu. Vymezený vzdělávací obsah vzdělávacího oboru však musí být naplněn v plném rozsahu. Je tedy možné očekávat větší zájem vyučujících o nabízené materiály a přednášky připravené odborníky na témata z oblasti podpory zdraví. Součástí výchovy ke zdraví jsou i podmínky, které škola musí vytvořit, aby svou praxí byla místem podporujícím zdraví.

Co očekáváme od moderního školního stravování? Prezentace školní jídelny žákům, učitelům, veřejnosti.
Souhrn cílů moderního školního stravování a možnosti spolupráce školy a školní jídelny. Jak si poradit s cíli moderního stravování?

1. Zabezpečit stravování co největšímu počtu školních dětí.
Školní stravování má řadu pozitiv, je třeba je pojmenovat a v přijatelné formě předložit rodičům, např. formou malého letáčku, na kterém budou vypsány výhody vašeho stravovacího zařízení, a z druhé strany může být ukázkový jídelníček. (Letáček mohou na PC přepsat a zpracovat žáci při výuce informatiky.) Rodičům by byl distribuován na začátku školního roku, při třídních schůzkách. Dále tyto informace mohou být vyvěšeny na internetových stránkách školy, na nástěnce u kanceláře vedoucí stravování (pokud tam rodiče chodí).
Napište příspěvek do místního tisku (obecních novin). Popište pozitiva školního stravování a připojte informace o tom, co vy děláte ve školní jídelně navíc pro děti čtenářů. Určitě budou překvapeni, jak vypadá školní stravování dnes. A pokud přidáte k článku osvědčený recept ze školní jídelny, bude článek o to přitažlivější.

2. Zabezpečit pestrou stravu v souladu se současnými výživovými trendy, to je zejména snížit podíl živočišných tuků, zvýšit spotřebu tuků rostlinných, zvláště tepelně nezpracovaných olejů, zvýšit spotřebu rostlinných produktů (luštěnin, sóji a vloček) jako zdroje minerálních látek a vitaminů, při podávání mas dávat přednost kvalitě (libovým masům, drůbeži a rybám) před kvantitou.
Vedoucí školního stravování zabezpečuje tyto požadavky plněním spotřebního koše. Učitelé, rodiče i děti by měli být o tomto požadavku legislativy informováni vhodnou formou. Je třeba jim zdůraznit, zejména dospělým, že spotřební koš je utvořen tak, aby byl zajištěn přísun všech důležitých složek potravy a není možno z něj vynechávat. Naopak tím, že jsou do jídelníčku zařazeny potraviny, které rodina doma nekonzumuje, učí se dítě novým chutím, objevují nové pokrmy. Často se jedná o luštěniny a ryby.
Pracovníci škol by měli být upozorněni na nevhodnost některých komentářů u výdejního okénka, vždyť jsou pro děti vzorem. Toto upozornění by mohlo proběhnout např. jako součást porady pracovníků školy, kde by vedoucí stravování (nebo pozvaný odborný pracovník) v krátkosti informovali o podmínkách přípravy jídelníčku, či by popsali některou praktickou činnost ze školní kuchyně pro představu ostatních. Neinformovaný učitel těžko motivuje děti ke konzumaci méně oblíbeného oběda. Určitě by bylo vhodné zdůraznit výživovou hodnotu méně oblíbených jídel. Třeba taková čočka s natvrdo vařeným vejcem a kyselé zelí je oběd k nezaplacení, a ne hodný komentáře, že za takové jídlo nemá cenu ani platit. Kde dostanete něco tak zdravého za tak málo peněz!

3. Seznamovat děti s novými trendy ve výživě přípravou netradičních jídel – např. kombinace běžných a sójových mas, rybích jídel, používání celozrnných výrobků, vloček, zeleninových a ovocných salátů.
Školní jídelna je prostředníkem nových chutí. Ale přirozeně, co neznám, toho se obávám. Každou novinku je vhodné dětem popsat, přidat obrázek, přiblížit původ pokrmu či rostliny – motivovat je. Otázkou je, zda předem strávníkům sdělovat náš záměr zkombinovat mleté maso a sójové maso při přípravě sekané? Tady bych se spíše přikláněla k tomu, nechat strávníka udělat dobrou zkušenost s tímto pokrmem, a příště při využití této kombinace „mas“ např. na špagety strávníkovi o této potravině více sdělit a upozornit ho, že už tuto potravinu zná a pochutnal si na ní ve výše zmíněném pokrmu. Nedoporučuje se zdůrazňovat kladný vliv potravin na zdraví, často mívají děti vytvořenou představu, že co je zdravé, není dobré.

4. Jídlo připravovat technologiemi v souladu se zásadami správné výživy.
Problematika technologií přípravy závisí na znalostech správného postupu a na vybavení provozovny. Ale to, že vaše kuchyně vlastní konvektomat, elektrickou tlakovou pánev, tím se můžete pochlubit a můžete žákům, rodičům, učitelům přiblížit tento přístroj (fotografie + popis, prospekty od výrobce) a zdůraznit, jak zdravě jim vaříte při využití těchto technologií.

5. Při podávání jídla dbát na estetickou stránku a vábit smysly strávníka.
Uvědomuji si, že stíhat zdobit talíř při řvoucí frontě strávníků je úkol nelehký, ale i drobná přízdoba potěší každého. Jídlo hodnotíme nejdříve zrakem a čichem, až poté ochutnáváme. Velmi pozitivně působí barvy, které jídlo oživí. Nejlépe si pomůžeme zeleninou, popřípadě ovocem, troškou kečupu, bylinkami. Použití zeleniny v tomto případě, a to i malého množství, napomáhá k navykání strávníka na nové druhy a ke konzumaci zeleniny vůbec. Co lahodí oku, to máme větší chuť ochutnávat!

6. Zabezpečit pitný režim dětí.
Dětem by mělo být umožněno si v rámci oběda opakovaně načepovat nápoj. Nápoje by měly být jen mírně slazené nebo neslazené. Možnost chodit si do jídelny načepovat nápoj do vlastní nádoby během přestávky je věc individuální každé škole. Pozitivní pro zdraví dětí to rozhodně je, a navíc i „nestrávníci“ získávají kontakt se školní jídelnou.

7. Zkoncipovat školní jídelnu jako informační a výchovné centrum správné výživy pro děti, rodiče, školu a nejbližší okolí.
Toto je úkol velmi náročný, ale každá dílčí snaha je ceněna a je krokem k větší informovanosti o správné výživě. Pomocníky v těchto aktivitách mohou být odborní pracovníci např. Státního zdravotního ústavu, kteří jsou schopni odborně zajistit pro různé věkové kategorie přednášku nebo projektovou výuku na potřebné téma. Školní jídelna musí být součástí života školy. Proč před jídelnou nebo i v jídelně nevystavit výtvarné práce žáků s tématikou stravování a zdravého životního stylu? Součástí nástěnky s jídelníčkem by měla být vždy informace vztahující se ke zdravé výživě, třeba i jen heslo, citát, obrázek (exotického ovoce s popiskem a základní informací o původu, chuti, možnostech zpracování).

8. Spolupracovat s rodiči, využívat veřejně prospěšné práce.
Požádejte rodiče o sponzorský dar, ať už hmotný nebo peněžní. Určitě se najde někdo, kdo vám pomůže nakopírovat propagační letáčky nebo anketní lístky pro žáky, přinese barevné papíry nebo poskytne malé dárky jako odměnu pro vítěze soutěže.

9. Organizovat praktickou výuku učňů, např. jednou měsíčně žákům servírovat jídlo až ke stolu.

10. Vytvořit atmosféru restaurace, připravit stoly jako ke slavnostní příležitosti, např. v rámci rodinné výchovy.
Je ve vašem městě střední odborná škola pro obor kuchař, číšník nebo střední hotelová škola? Spojte se s ní, možná najdete společné řešení, jak umožnit studentům praxi a žákům základní školy nevšední zážitek ze školní jídelny, která se promění v restauraci. (Při této akci by měl být regulován příchod strávníků.)

11. Vytvářet estetické prostředí školní jídelny pomocí výzdoby, ubrusů, květin, rozdělováním velkého prostoru na opticky menší celky atd.
Pozitivní změnou může být nové uspořádání stolů (chlapci z vyšších ročníků mohou pomoci v rámci části hodiny tělesné výchovy, pracovní výchovy). Na výzdobě by se mohly podílet všechny třídy, kdy jedna pověřená osoba výzdobu koordinuje – provádí změny.

12. Správnou výživu propagovat u dětí formou soutěží.

13. Podporovat komunikaci mezi školní jídelnou a žáky formou krátkých dotazníků, anketních lístků.

14. Školní jídelna by měla být také místem vzájemné úcty, kde slušné chování je samozřejmostí pro všechny zúčastněné!

Jako praktické bychom viděli připravení edukačních materiálů, které by byly k dispozici učitelům, vychovatelům ve školní družině a některé by byly připraveny přímo pro školní jídelnu. (K vyvěšení na nástěnku – základní informace, soutěžní otázky, kvízy.) Reagovali bychom v nich na časté problémy s odmítáním některých druhů potravin – luštěniny, ryby, mléčné výrobky, zeleninu apod.
Součástí výukových materiálů by byl teoretický základ pro učitele, výstupy žáka, klíčová slova, úkoly, v některých případech pracovní listy, soupis potřebných pomůcek, možnosti zařazení do výuky.
Pokud vás zaujal alespoň jediný nápad z tohoto příspěvku jsme rádi. V případě zájmu o připravované výukové materiály nebo při připomínkách k příspěvku, zkušenostech z praxe nás, prosím, kontaktujte na e-mailové adrese lenka.suchoparova@gmail.com, každá reakce je pro nás přínosem.

Literatura:
1. Bílá kniha: Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha: MŠMT, 2001. ISBN 8021103728.
2. HRUBÝ, J. Jaký je vlastně přínos školního stravování pro výživu dětí a mládeže? Výživa a potraviny, 2002, č. 2, s. 18.
3. MARÁDOVÁ, E. Sledování vlivu výchovy ke správným stravovacím návykům na nutriční chování dospívajících. Výživa a potraviny, 2002, č. 4, s. 61 – 64.
4. Studie zpracovaná agenturou STEM/MARK pro Českou obezitologickou společnost, pod záštitou MZ ČR, Endokrinologického ústavu a Potravinářské komory ČR v roce 2005.
5. SPILKOVÁ, V. a kol. Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál, 2005, 311 s.
6. VÚP, kolektiv autorů. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: INFRA, s.r.o., 2005.
7. Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Praha XXXX

Mgr. Lenka Suchopárová, SZÚ Praha, MVDr. Halina Matějová, LF MU, Brno