Co rodiče nevědí o školním stravování

Aktualizováno k 22.6.2026

Strava, kterou dostane dítě ve školní jídelně, je výsledkem jednoho velkého kompromisu. Určitý názor na jídlo má vedoucí školní jídelny, která jídelníček a receptury připravuje. Jinak si jídlo představuje stát, který na školní stravování dohlíží, nebo ředitel školy, který je nadřízeným jídelny. A své požadavky mají i strávníci a jejich rodiče. Do přípravy jídla vstupují navíc požadavky odborníků na výživu a hygienu, ale také finanční nebo provozní možnosti jídelny.

Zatímco stát, škola a jídelna své požadavky dokážou zformulovat a znají příslušné předpisy, u dětí a jejich rodičů tomu tak často není. Kolik sporů a nepříjemných situací by v jídelnách za poslední léta ubylo, kdyby všechny strany znaly své možnosti!

Reforma školního stravování

Do diskusí o tom, jak má školní jídlo vypadat, bude v nadcházející době zasahovat reforma školního stravování, která se v plné míře uplatní od 1. září 2027. Protože představuje skutečně velké změny, musí se na ni jídelny připravovat již ve školním roce 2026/2027 – budou v něm postupně zavádět některé její principy. Patří k nim snížení počtu masitých jídel a zvýšená spotřeba zeleniny, ovoce, ryb a luštěnin. V jídelníčcích se projeví také omezení spotřeby soli a cukru, zákazy nákupu některých hotových výrobků, větší používání celozrnných potravin nebo to, že nápoje budou převážně neslazené. A když bude jídelníček nabízet více jídel na výběr, jedno jídlo musí být vždy bezmasé. Tyto pokyny jsou obsaženy ve vyhlášce o školním stravování a nedá se o nich bohužel diskutovat.

Trochu legislativy na úvod

Školní stravování je služba organizovaná státem. Pro to, jak by mělo fungovat, stát stanovuje poměrně přesná pravidla. Určitě pokyny ke školnímu stravování najdeme ve školském zákoně č. 561/2004, ovšem skutečnou alfou a omegou je vyhláška č. 107/2005 o školním stravování, která určuje, jak má vše vypadat v praxi. Nepředstavuje nijak těžké nebo odborné čtení, a tak se s ní snadno může seznámit každý rodič.

Vyhláška stanovuje tři základní požadavky:

– Finanční rozmezí na nákup potravin, z nichž bude oběd připraven.

– Průměrnou měsíční spotřebu určitých druhů potravin na jeden oběd (tzv. spotřební koš).

– Soubor pravidel pro sestavování jídelníčků.

K nim se musí přidat jedno zásadní pravidlo: Dotované školní stravování je možno poskytovat pouze tehdy, jestliže splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou.

Dalším předpisem, který výrazně upravuje provoz školních jídelen, je vyhláška č. 137/2004, obsahující pokyny, kterými se školní jídelna musí řídit v oblasti hygieny. A ta jsou často tak přísná, že přípravu určitých jídel dosti omezují, u některých ji dokonce vylučují.

Obědy jsou moc drahé

Cena oběda se skládá z tří částek: náklady na potraviny, na mzdy a na režie. O tom, co stojí potraviny, se můžeme snadno přesvědčit. Mnoho jídelen je nakupuje ve velkoobchodech za nižší ceny, ale jsou bohužel i takové, kterým velkoobchod odmítá dodávat (obvykle tam, kde se stravuje málo žáků). Pak jim nezbývá, než aby nakupovaly v běžném obchodě za ceny blízké těm, za které potraviny pořizují domácnosti. Důležité je vědět, že cena jídla ve školním stravování zahrnuje jen náklady na potraviny.

Skutečné náklady na stravu však zahrnují i mzdy a režie. A posoudit jejich výšku je mnohem složitější. Pokud jde o mzdy, tak každý rodič, který se zajímá o dění kolem sebe, ví, že platy ve školních jídelnách jsou velmi nízké, že řada kuchařek dnes pracuje za minimální mzdu. Režijní náklady (energie, údržba, opravy, stroje, zařízení, vybavení, školení personálu) pak závisí na konkrétních podmínkách každé jídelny a mohou být i ve srovnatelných jídelnách skutečně různé. Je proto obtížné srovnávat a hodnotit celkové náklady na stravu v různých stravovacích zařízeních.

Cena stravy obsahující i mzdy a režie se použije tehdy, kdy strávník odebere stravu, ale nesplní přitom požadavky stanovené vyhláškou (např. v době nemoci).

Obědy platím, a proto mám právo…

Práva rodičů, kteří obědy platí, jsou do jisté míry omezená. Poskytování školních obědů je hromadná služba, není v ní možnost uspokojovat různá individuální přání, a proto se rodiče bohužel musí smířit s pravidly stanovenými státem.

Druhým důvodem, proč rodiče na leccos právo nemají, je to, že náklady na oběd nehradí v plném rozsahu. Školní obědy jsou u nás výrazně dotovány a cena stravy, kterou platí rodiče, představuje pouze náklady na potraviny, zatímco mzdové a režijní náklady hradí někdo jiný. Běžné náklady na potraviny na 1 oběd se v současnosti pohybují kolem 35 Kč (v závislosti na věku dítěte). Rodič musí počítat s tím, že dalších minimálně 50 Kč (mzdy a režie) mu přidá někdo jiný. A ten někdo si pochopitelně osobuje právo zasahovat do toho, jak má oběd vypadat. Rodiče tedy platí jen menší část celkových nákladů na stravu a jejich právo určovat, co má oběd obsahovat, je značně omezeno.

Mému dítěti nevyhovuje, co dostává k obědu

Stát poměrně přesně popisuje, jak by mělo vypadat složení jídel podávaných ve školních jídelnách. Není to ale tak, že by vyžadoval vařit jen podle schválených receptur, že by například zakazoval sladké koláče z pekařství nebo že by ve školkách přikazoval mléko k přesnídávce.

Složení jídel vyplývá z vyhlášky o školním stravování, která stanovuje průměrnou měsíční spotřebu vybraných druhů potravin na strávníka a den, tzv. spotřební koš, a tu musí jídelny dodržovat. Vedoucí jídelny rozdělí potraviny do předepsaných skupin (např. maso, mléko, zelenina), jednou za měsíc sečte vydaná množství a dělí to celkovým počtem vydaných porcí. Dostane tak spotřebu v těchto skupinách na 1 oběd a ta musí s určitou tolerancí odpovídat zmíněné vyhlášce.

Dodržování spotřebního koše bývá předmětem kontroly České školní inspekce (ČŠI), žádná jídelna si ho nedovolí ignorovat a nemůže se ohánět individuálními požadavky jednotlivých strávníků. A těch je hodně: více zeleniny a méně zeleniny, více masa a méně masa, méně uzenin, ryb, luštěnin apod.

Někdy je možné o nich se školou nebo jídelnou jednat. Je však třeba brát ohled na závazná pravidla stanovená ve vyhlášce. Jestliže je jídelna dokáže dodržet a splnit požadavky rodičů, pak není problém. Obecně však lze říci, že jakékoli snížení počtu rybích nebo luštěninových jídel bude pro jídelny problematické, protože v těchto skupinách většinou dodržují normu jen tak tak.

Syn dostává malé porce masa

Přesná hmotnost porce masa (a rovněž příloh) není nikde dána, vychází spíše z použitých receptur a v nich může být uvedena v různé výši. Vyhláška o školním stravování však předepisuje průměrnou spotřebu masa za měsíc a tu musí jídelna dodržovat. Kuchařky mohou při mimořádných příležitostech připravit porce masa např. 100 g, ale příště zase musí ušetřit, takže např. do rizota dají masa jen 50 g.

Na velikost porce masa má také vliv to, že průměrná spotřeba masa se uvádí v syrovém stavu. Tedy po tepelné úpravě bude masa na talíři o 20-40% méně.

V případě nespokojenosti si rodič může nechat porci zvážit. Pokud by jídelna dlouhodobě podávala např. větší porce masa, překročí spotřebu masa danou vyhláškou a velmi pravděpodobně také nedodrží finanční limit. A to si žádná jídelna nedovolí, protože na nákup potravin má jen ty peníze, které vybere od rodičů.

V naší jídelně se vaří podle zastaralých receptur

V České republice neexistují předepsané receptury pro školní stravování. Jsou jen některé, které se obecně doporučují, ale ani ty jídelna nemusí používat. Nedá se však tvrdit, že jídelna si může vařit, co chce. Musí zachovávat pravidla pro skladbu jídelníčku, musí se vejít do stanoveného finančního rozmezí a současně splnit výživové normy. Dodržet všechny tyto požadavky není jednoduché. Natolik jídelnu omezují, že si nemůže v jídelním lístku dovolit žádné extravagance. Navíc působí ještě tlak strávníků, kterých někde ubývá. Proto v mnoha jídelnách hledají a vymýšlejí nové a nové receptury, kterými by strávníky upoutali. Situaci jim usnadňuje to, že na trhu je dost nových receptářů s moderními recepty pro školní stravování.

K výtce, že se používají zastaralé receptury, je třeba uvést ještě něco. Mezi recepturami starými desítky let najdeme např. rajskou omáčku, dukátové buchtičky nebo smažený řízek. Patří mezi nejoblíbenější jídla dětí. Mají se přestat vařit jen proto, že jejich receptury jsou staré?

Složení jídelníčku je hrozné

Pro kombinace receptur a jejich výskyt v měsíčním jídelníčku nejsou stanovena přesná pravidla. Například koprovka se někde podává s vejcem, jinde s masem, někde s bramborem, jinde s knedlíkem. Rozhodnout toto je v pravomoci vedoucí jídelny. Ovšem skladbu měsíčního jídelního lístku musí navrhnout tak, aby splnila pokyny uvedené ve vyhlášce.

Názorů na to, jak by měl jídelníček vypadat, je z řad strávníků i rodičů hodně, a je velmi snadné ho označit za hrozný. Chce-li se však rodič domoci změny, bude vhodné, když uvede konkrétní výhrady, ukáže porušení nějakých zásad nebo vyjmenuje náměty na zlepšení. Pak může o úpravě skladby jídelníčku jednat s vedením školy.

Některé potraviny by se měly ve školkách zakázat

Úzkostlivé maminky se někdy ptají, jak je možné, že se v jejich jídelně podává uzené maso a uzeniny vůbec, a mají obavu z jejich škodlivosti. Jindy by rády, aby se nepoužívaly umělé margaríny, jindy ovšem naopak chtějí, aby se nepoužívalo čerstvé máslo. Někdo má strach ze sójového masa, obavy panují také o vliv vnitřností, máku, polotovarů (konvenience), éček apod. na zdravotní stav dítěte.

Všechny potraviny, které jsou dostupné na českém trhu, jsou zdravotně nezávadné a vyhovují zákonu o potravinách č. 110/1997. Z tohoto důvodu nelze jejich používání jednoduše zakázat a mnohem více záleží na tom, jak často se dětem podávají a jak vhodné jsou pro určitou věkovou kategorii. Nová vyhláška omezuje použití některých druhů potravin (zejména konvenience nebo cukru a soli).

Na školní oběd by mělo být právo i po dobu nemoci a o prázdninách

Starší rodiče a prarodiče si ještě pamatují, že oběd za sníženou cenu mohlo dítě odebírat v době nemoci a také o prázdninách. Dnes to již neplatí a někteří rodiče to považuji za zlovůli kuchařek či jejich lenost vařit v době prázdnin.

Není tomu ale tak, jídelna postupuje přesně podle předpisů. Školský zákon umožňuje bez problémů odebírat dotované školní obědy pouze v době školního vyučování a jen tehdy, je-li dítě vyučování přítomno.

Jestliže dítě onemocní, může za dotovanou cenu zakoupit pouze oběd v první den nemoci, pak již ne. Nic však rodičům nebrání v tom, aby v dalších dnech nemoci dítěti koupili oběd za plnou (nedotovanou) cenu, někdy tuto možnost dokonce rádi využijí.

A pokud jde o ty prázdniny: Školský zákon umožňuje poskytovat školní stravování i v době prázdnin, ale o tom musí zvlášť rozhodnout ředitel školy.

Každá školní jídelna má připravovat i dietní stravu

V jídelnách přibývá dětských strávníků, kteří potřebují dietní stravu, nebo vyžadují stravu vegetariánskou, veganskou apod. Ve vyhlášce o školním stravování je částečně upravena příprava některých druhů uznaných diet: musí například probíhat ve spolupráci s registrovaným nutričním terapeutem či lékařem. Podle této vyhlášky jídelna ale nemá povinnost dietní stravu připravovat (ani vegetariánskou či veganskou), záleží čistě na možnostech kuchyně a pochopení a kvalifikaci kuchařek. Příprava dietních jídel vyžaduje odborné znalosti a proškolenou pracovní sílu, která v mnoha jídelnách často není.

Jestliže jídelna není schopna uspokojit požadavky na tyto druhy stravy, mohou rodiče využít novinky ve vyhlášce a dítě vybavit stravou vlastní, kterou si může sníst v jídelně.

Když někomu ještě není jedenáct, nemůže za oběd platit jak jedenáctiletý

Zdá se to logické, ale není tomu tak. Ve školním stravování jsou stanovené určité věkové kategorie, např. 4-6 let, 7-10 let, 11-14 let atd. a každá z nich má určenou cenu stravy. Strávník se do kategorií nezařazuje podle skutečného věku, ale podle věku, kterého dosáhne v aktuálním školním roce a ten končí až na konci srpna. Jestliže tedy dítě bude mít 11. narozeniny 31. srpna, bude po celý školní rok zařazeno do věkové kategorie 11-14 let, i když na jeho začátku má lehce přes 10 let.