Dobré i špatné zprávy o školních jídelnách

Školní stravování se pravidelně dostává do hledáčku sdělovacích prostředků. V regionálním tisku si tu přečteme článek o besedě ve školní jídelně, tu o tom, že se jídelna bude rekonstruovat. V celostátních médiích se ke školnímu stravování vyjadřují slavní herci, jako by vystudovali hotelovou školu a ne DAMU, nebo noviny informují, že ta a ta jídelna byla vykradena, že do jídelny dodali desítky kilogramů masa se salmonelou. Případně se autor rozhořčuje, že třetina jídelen nedodržuje výživové normy (děti nejedí čočku a hrách a proto má třetina jídelen potíže splnit normu luštěnin).

V květnu nás však zaujaly dvě zprávy, které vzbudily větší ohlas. Jedna spíše negativní a druhá pozitivní…

Jak solí školní jídelny?

Státní zdravotní ústav (SZÚ) zveřejnil v květnu 2019 další zajímavé informace. Porovnal obsah soli ve fastfoodových výrobcích a obědech školních jídelen. A závěr? Používání soli sice od roku 2013 mírně kleslo, ale slanost školních obědů a nabídky fastfoodů se významněji neliší.

Školní jídelny se samozřejmě okamžitě dostaly na pranýř sdělovacích prostředků. Ty zdůrazňují, že školní stravování používají dvojnásobné množství soli, než odpovídá doporučením. Přesoluje ale celá společnost, kuchařka ve školní jídelně to sama nespraví.

Co dělají ministerstva?

Zpráva SZÚ obsahuje velmi sugestivní a burcující otázky: Kdo vlastně nese nějakou odpovědnost za dodržování limitů v obědech pro děti? Kdo to bude metodicky jasně řešit, ale ne mnoho let diskutovat?

Jakoby pod čarou se předpokládá, že školní jídelny nemohou obsah soli snížit samy, že takové úsilí musí vyvinout celá společnost a že by ho někdo měl řídit. Člověk se nemůže ubránit dojmu, že by se za nos mělo chytit ministerstvo školství, zdravotnictví, možná i další. Výsledky jejich nečinnosti známe. Amatérské a nedokonalé formulace ve vyhlášce o školním stravování, neřešené problémy s přípravou diet nebo stravováním dvouletých dětí, odporující si pokyny vyhlášky o školním stravování a Nutričního doporučení, rozdílné postoje pracovníků KHS a ČŠI k nízké spotřebě cukru ve školních jídelnách atd.

Lidé ve školních jídelnách jsou hrdinové

Velkou pochvalu školním jídelnám naopak vysekl v pořadu Frekvence 1 Zdeněk Pohlreich. Jméno tohoto svérázného šéfkuchaře zná v České republice snad každý a jeho slova mají svou váhu. Rady, kterými 10 let zásoboval české restaurace i domácnosti, nelze ve školním stravování jen tak použít, protože jídelny jsou limitovány různými závaznými pravidly i cenovým stropem.

„Lidé, kteří pracují ve školních jídelnách, jsou pro mě hrdinové, beze srandy. Protože tam jdou, za tu mizernou výplatu, starat se o děti,” řekl Pohlreich a vyzval, aby společnost tyto lidi více oceňovala.

„Myslím si, že lidé, kteří to tam konzumují, nebo rodiče, kteří k tomu mají vždycky co říct, by si měli uvědomit, že lidé v jídelnách opravdu dělají za mizerný plat, že jsou tam od pěti od rána a tak dále,” upozornil kuchař.

Na školní jídelny se přitom opakovaně snáší spousta kritiky. „Celý ten problém je myslím si v penězích. Je to o tom, že dokud jídlo bude stát 25 korun, tak z toho nikdy nikdo neudělá nic lepšího. Kdyby jídlo stálo dvakrát tolik, tak myslím, že bude hned lepší. Jenomže všichni ti křiklouni samozřejmě řeknou, že to vlastně tak špatný není, když po nich budete chtít dvakrát tolik peněz,” míní Pohlreich.

Školní stravování je luxus

To, na co si řada z nás stěžuje, je přitom podle něj naprostý luxus. „Musíme si uvědomit, že školní stravování, teplé, je světově nevídaný luxus. Myslím, že jsme jedna z mála zemí, která to tak má. V celé Anglii nebo Americe dostanou děti do školy sendvič a nikdo to s nimi vůbec neřeší. To, že tady všichni daňoví poplatníci platí rodičům, kteří mají děti ve škole, jídlo, které z jejich vlastní kapsy stojí takovou směšnou částku jako 550 korun za měsíc, si myslím, že je úplně nevídaný. Takže ještě si stěžovat – tohle mi přijde opravdu zvláštní,” uvedl Pohlreich.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz