Donáška doma připravované stravy

Ve školních jídelnách přibývá požadavků na to, aby dítěti byla připravována strava individuálně podle jeho potřeb nebo aby mu kuchařky podaly jídlo donesené rodiči. Důvody jsou různé. Rozmazleným dětem některá jídla nechutnají, nebo mají zdravotní obtíže, které vyžadují dietní stravu, případně bývají důvodem alergie, nebo rodiny se stravují alternativně a podobnou stravu vyžadují i pro dítě ve škole.

Jídelny někdy podobné požadavky odmítají, protože snaha strávníkům vyhovět poznamená určitým způsobem jejich provoz, který je založen na hromadném způsobu přípravy a podávání stravy. Někdy naopak převáží snaha vidět v dětech zákazníky a pomoci jim v řešení složité životní situace. Kdy vyhovět a kdy odmítnout? Rozhodování bývá složité a právní předpisy v tom jídelně obvykle moc nepomohou.

Obecně je rozšířený názor, že donáška stravy je možná pouze v případě zdravotních obtíží dítěte, když jídelna není schopna potřebné jídlo sama připravit; vše musí být doloženo potvrzením dětského lékaře, že dítě má zdravotní obtíže, které vyžadují dietní způsob stravy. A jestliže jsou důvody jiné, pak jídelna má právo požadavky odmítnout.
Když ale bude rodič dostatečně průrazný a bude mít nastudované právní předpisy, tak s tímto stanoviskem jídelna neuspěje. Nevychází z legislativy a je postaveno pouze na dopisu hlavního hygienika ředitelům KHS, který lze chápat jako určité metodické doporučení.

Co říkají právní předpisy

Žádný právní předpis jasně nepřikazuje, že by dítě muselo odebírat stravu připravenou v rámci školního stravování.

Školský zákon v § 122, odst. 2 uvádí, že „dětem se poskytuje hmotné zabezpečení, které zahrnuje školní stravování po dobu jejich pobytu ve škole“. Není v něm ale uvedeno, že děti musí hmotné zabezpečení přijmout.

Podobně vyhláška o školním stravování v § 4, odst. 3 stanovuje: „Dítě v mateřské škole má právo denně odebrat
a) oběd, jedno předcházející a jedno navazující doplňkové jídlo, je-li vzděláváno ve třídě s celodenním provozem; b) oběd a jedno předcházející doplňkové jídlo, nebo oběd a jedno navazující doplňkové jídlo, je-li vzděláváno ve třídě s polodenním provozem.“
Vyhláška říká, že dítě má právo, ale nikoli povinnost stravu odebrat.

Nikde se ale také neuvádí, že jídelna má povinnost podávat stravu donesenou odjinud. Je tedy zjevné, že vše závisí na tom, zda a jak si obě strany chtějí vyhovět.

Zatímco v jídelnách ZŠ a SŠ může jídelna bez problémů donesenou stravu odmítnout, v jídelnách MŠ je to složitější, protože platí § 4 vyhlášky 14/2005 o předškolním vzdělávání:
„Při přijetí dítěte do mateřské školy stanoví ředitel mateřské školy po dohodě se zákonným zástupcem dítěte způsob a rozsah stravování dítěte. Rozsah se stanoví tak, aby se dítě, je-li v době podávání jídla přítomno v mateřské škole, stravovalo vždy.“ Platí tedy, že je-li dítě ve školce, musí se stravovat. Jestliže jeho rodiče odmítnou stravu připravenou v jídelně, pak je v podstatě jedinou možností ohřívat stravu donesenou z domova.

Jak se bránit

Je zřejmé, že z praktických důvodů by podávání donesené stravy mělo být ve školním stravování výjimkou: vybavení jídelen i pracovní úvazky jsou připravené na hromadný způsob přípravy stravy, v kterém se obtížně hledá prostor na uspokojení individuálních požadavků. Jestliže jídelna čelí snaze rodičů, že budou dítěti donášet stravu z jiných důvodů než zdravotních, musí se bránit jinak než tvrzením, že to není povoleno. Možností má dost.

Donesená strava nesmí narušit provoz zařízení
Když se žadatel ohání zmíněným stanoviskem hlavního hygienika a není to ze zdravotních důvodů, může se jídelna bránit jiným požadavkem z téhož dopisu: „Individuální způsob stravování dětí nesmí narušit provoz stravovacího zařízení.“ A k tomu zcela jistě dochází.

Pravidla hygieny
Pro skladování potravin a pokrmů nesouvisejících se školním stravování platí přísná pravidla hygieny, daná zákonem č. 258/2000, vyhláškou č. 137/2004 a nařízením EU 852 (samostatná lednička na skladování, pozor na skladování neslučitelných potravin/pokrmů, zařízení na ohřev, zapracování do HACCP, nemanipulovat s krabičkou v kuchyni, ohřívání se nesmí provádět v kuchyni atd.). Realizace těchto pravidel může narušovat chod zařízení a v případě většího počtu takových jídel může být dokonce až nerealizovatelná.

Jídelna nemůže vydávat jídla, která nepřipravuje
Další možnost dává § 3, odst. 3 vyhlášky 107: „Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje.“
Z tvrdého výkladu tohoto paragrafu vyplývá, že ŠJ nemůže v rámci školního stravování vydávat jídla, která přinese rodič.

Strava ve školních jídelnách nemůže jít nad rámec výživových norem
Pokud by rodiče argumentovali náboženskými právy nebo světovým názorem, tak platí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 2011, čj. 2 Aps 3/2010 – 112: „Žák nemá právní nárok na to, aby mu byla přímo poskytnuta strava jdoucí nad rámec výživových norem a finančních limitů dle vyhlášky č. 107/2005 Sb.“

Výchovné cíle jídelny
Jestliže má dítě jinou stravu než ostatní, může to narušovat plnění výchovných cílů jídelny: seznamovat s pokrmy, ochutnávat různé potraviny. Také rámcový vzdělávací program pro MŠ, vydaný MŠMT mezi požadavky na vzdělávání dítěte mj. uvádí:
„Vnímat, že svět má svůj řád, že je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý – jak svět přírody, tak i svět lidí.“ Na jiném místě se v něm píše: „Předškolní vzdělávání má usnadňovat dítěti jeho další životní i vzdělávací cestu. Jeho úkolem je proto rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě žít ve společnosti ostatních a přibližovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané.“
Pestrá strava připravovaná v jídelnách v tom určitě napomáhá, zatímco u stravy připravované doma to bude sporné. Na druhou stranu je třeba zvážit i názor, že společné stolování je určitou formou zapojení dítěte do kolektivu a formou udržování sociálních vazeb. A je tedy lépe, když dítě stoluje s ostatními, byť má odlišné jídlo.

Nejde o doplňkovou činnost?
Podávání donesené stravy nespadá do školního stravování. Jestliže se to děje pravidelně, nejde o klasickou doplňkovou činnost? Má pro její vykonávání jídelna podmínky, má ji povolenu? A s tím souvisí i další nejasnosti: Má jídelna vracet část stravného, když si dítě doneslo vlastní stravu? Jak pak kalkulovat cenu stravného? To vše dává dobrý důvod donášku stravy odmítat.

Takové jsou možnosti, jak může jídelna odmítnout donášku jídel připravených doma a jejich podávání. Argumentovat, že to zakazuje školský zákon či vyhláška, nemusí být tou nejúčinnější cestou.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz