Komentovat Jde o typ listové zeleniny, stejně jako u špenátu, čekanky a pekingského zelí. Je ceněn především pro vysoký obsah draslíku (200 gramů salátu pokryje 40 procent doporučené denní dávky pro dospělého člověka) a dále vápníku a hořčíku. Salát je také výborným dodavatelem kyseliny listové – nezbytná pro funkci červených krvinek, vitaminu K – důležitý pro srážlivost krve, a karotenu, tedy vitaminu A -ten je dobrý pro oči.
Pěstování
Pěstuje se přímým výsevem na záhony nebo zasazením sazenic do skleníku či pařeniště. Je možný také kombinovaný postup, kdy se sazenice, předpěstované za nepříznivého počasí, vysadí za lepších klimatických podmínek do klasických venkovních záhonů. Salát je poměrně vděčná rostlina – rychle vzklíčí (doslova během několika dnů) a vytvoří přitom velké množství hmoty.
Prodej
Jakostní norma povoluje uvádění salátu na trh v těchto dvou jakostních třídách :
1) Saláty první třídy musí mít dobře utvořenou hlávku. To znamená, že je nutný pravidelný tvar, hlávka má být pevná, bez vad. Je také potřeba ochránit salát před případným poškozením mrazem. U hlávkového salátu pěstovaného v tzv. rychlírnách a u salátu římského je tolerována i méně pevná a hůře utvořená hlávka. Salát z rychlíren i římský salát je však při dodržení stanovených podmínek možné zařadit do 1. třídy jakosti.
2) Druhou třídu tvoří saláty, jejichž hlávky jsou jen dostatečně tvarované, s lehkými vadami zabarvení. Mohou vykazovat stopy malého poškození škůdci. Pokud jde o salát z rychlírny, zařazený do druhé třídy, nemusí mít dokonce hlávku utvořenou vůbec.
Obě třídy zahrnují jen salát zdravý, to znamená beze stop hniloby nebo jiných vad, jaké by jej činily nevhodným pro lidskou spotřebu. Není samozřejmě jednoduché se plísním bránit, proto jsou používány chemické přípravky. To pak zanechává následky. Salát je jedním ze zeleninových druhů s nejčastějším výskytem zbytků těchto látek.
Skladování
Velice důležitý pro samotné skladování je správný postup při sklizni. Už na poli či záhonu je třeba opatrná manipulace. Vždyť vzhled je to první, co zákazník na salátu hodnotí. Saláty se proto po sklizni chladí studenou vodou, v některých případech se dokonce přepravky prosypávají drceným ledem.
Následné skladování je velmi problematické. Tato zelenina totiž špatně snáší prostředí ledniček. Bývá v nich nižší vlhkost a ta způsobuje, že salát rychleji vadne. Někdy pomáhá pokropit jej a uložit do polyetylenového sáčku.
Salát nesmí být tzv. vyběhlý. Ten se pozná podle deformované a protáhlé hlávky, kterou prorůstá květní stvol.
Naopak červeně zabarvené okraje listů (u klasických zelených odrůd) nejsou na závadu, kvalitu nijak neovlivňují. Některé odrůdy jsou dokonce červenohnědé „od přírody“.
Rizika použití
U této zeleniny byl dříve stanoven přísný, prakticky nesplnitelný hygienický limit obsahu dusičnanů. A jak se dusičnany do salátu dostanou?
Při růstu potřebuje salát hodně lehce přístupného draslíku. Protože ho však neumí rychle využít, dusičnany se v jeho tkáni hromadí, především v centrálním, tzv. listovém nervu.
Díky harmonizaci našeho právního řádu s předpisy Evropské unie byly původní hygienické limity zvýšeny, aby lépe odrážely biologické schopnosti rostliny.
Dietetický přínos salátu určitě převažuje nad možným nebezpečím plynoucím z vyššího obsahu dusičnanů.
Tato zelenina je tedy vítanou ingrediencí nejrůznějších pokrmů.
Zpracováno s využitím materiálů Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
Monika Pečková je redaktorkou portálu Jídelny.cz
Diskuze