Jak chutná Karibik

Správné téma před prázdninami, že? Splnil se mi sen a navštívila jsem Karibik. O krásách Panenských ostrovů, přírodě, lidech, bílých plážích a hlavně laskavých vlnách Karibského moře bych vám mohla sáhodlouze povídat. Chtěla bych se ale věnovat spíše tématům, která se týkají jídla a také školního stravování.

Tak to vidím já
Měla jsem možnost poznat jeden z amerických ostrovů St. Croix ze stránky běžného života. Nových poznatků bylo hodně. Spousta zvláštních druhů ovoce a zeleniny, o kterých jsem nikdy neslyšela, a rostlin včetně trávy kolem silnice. To, co pěstuji doma v květináči, jsem najednou měla dva metry nad hlavou. Žasla jsem nad druhy ovoce jako je například  Eggfruit – žlutý plod velikosti jablka s dužinou jako uvařený žloutek a semeny jako naše kaštany. Hned bych dužinu přistrouhala do buchet. Dál mě zaujal Breadfruit – má tvar většího pomeranče, ale je zelený, po odležení se vaří a chutná podobně jako brambory, rovněž kešu ořechy mne překvapily, je to vlastně plod podobný malé oranžové paprice se stopkou jako zobák papouška a v té je oříšek. V obchodech jsou k dostání různé druhy sladkých brambor př. yams potato a fantastická jumbo cibule, veliká, bílá a sladká.

Plody Eggfruit, Soursop a granátové jablko (žlutá odrůda)

Poznala jsem, jak chutná skutečný 100% džus, protože jsem si citrusy vlastnoručně natrhala a vylisovala. Je to příjemná síla a lahoda. Čerstvě utržené banány, kokosové ořechy, manga a papaye jsou zde naprosto běžná denní strava. Taky jsem si mohla uvařit z moře vylovenou langustu. Když jsem rozlouskávala její krunýř, myslela jsem na to, že je pro mne mnohem krásnější živá než jako kulinářská lahůdka.
Zavzpomínala jsem na naše školní jídelny. Nenechala jsem se nachytat v restauraci, kde mi byly doporučeny ryby jako mahi-mahi a tilápie. Udiveným spolustolovníkům jsem hrdě oznámila, že tyhle druhy naše jídelny běžně odebírají. Jedna přítelkyně si dala delikatesu – rybu v kokosové omáčce zabalenou v bambusovém listu.

Já jsem neodolala a objednala jsem si hummus. Podle vzhledu této pasty jsem hned pochopila, proč tento název u nás znamená něco nevábného.

Všechna jídla jsem přímo rentgenovala a prováděla špionážní práci. Zdejší kuchyně se přiklání k mexickým zvyklostem, například se tu zpracovávají fazole v různých podobách.
Hamburger je naprosto jiné kvality, jak ho známe u nás, je z chutného masa a šťavnatý.

V restauraci jsem obdivovala, jak si Američané z ostrovů užívají jídla, dovedou nad jídlem sedět dlouhý čas a řešit u toho problémy světa. Jídlo je nedílnou součástí života i kultury.
Navštívila jsem i místní výrobnu rumu, který se vyrábí z cukrové třtiny a je velice kvalitní. Crusan rum má i různé příchutě např. ananasovou, mangovou, kokosovou a vanilkovou.

Školní stravování
Díky přátelům jsem měla skvělou šanci dostat se do školní kuchyně ve městě Frederiksted. Arthur A. Richards Junior High School působí velice stroze, školní chodby nehýří barvami a ani tam nejsou nablýskané dlaždice. Děti jsem nesměla fotit, je to přísné nařízení. Nic mi nepomohlo tvrzení, že u nás se chlubíme, jaké máme šikovné děti, a že neumím snímek z foťáku smazat. Rázná ruka provedla tento úkon za mě. Respektovala jsem to, ale v kuchyni jsem neodolala. Můj průvodce říkal, že jsem jako had, že se všude dostanu.
Škola má 400 žáků, z nichž se stravuje asi polovina. Ze stejných důvodů jako u nás, děti jsou totiž stejné, ať jsou černé nebo zelené. Sociální program zajišťuje bezplatnou stravu pro všechny děti a dospělí, kterých je 50, platí 3 dolary za oběd. Pro srovnání uvádím cenu mého snídaňového hummusu z restaurace – 15 dolarů.
Denně se vaří jeden hlavní chod a svačina. Vybavení kuchyně je velice skromné, jsme v tomto směru jistě na vyšší úrovni. Paní vedoucí má podchycen provoz pouze písemnou formou. Přísně se sleduje spotřeba mléka a tuků.

Jediný automat, který jsem ve škole viděla, byl zdroj čisté pitné vody ve školní jídelně. Marně jsem natahovala krk a zírala, že tam není ani kousek počítače. Paní asistentka ředitele Celeste Knight-Lang mne s úsměvem ubezpečila, že v srpnu i kuchyně počítač dostane.

Vaření po česku
S úspěchem jsem vařila naše česká jídla pro své přátele. Jen jsem nedokázala umlít mák na vzpomínkové šulánky s mákem. V Americe mlýnek na mák není běžná věc, stejně jako neexistují povidla a tvarůžky, které jsem tam propašovala jako cenný poklad. Na trhu není tvaroh, ale při trošce fantazie jsem zvládla i hanácké koláče, nevadí, že jsem místo hrozinek použila sušené brusinky a místo tvarohu italský sýr Ricotta.
Konečné shrnutí těchto zkušeností mi jednoznačně vyznívá ve zvolání: „Zlatá česká kuchyně, zlaté naše školní stravování a zlaté české ručičky!“ Ale konejšivý, modrounký, kouzelný Karibik bych přála zažít všem včetně hřejivého sluníčka.

Alena Stará je spolupracovnice redakce portálu Jídelny.cz