Jak motivovat malé strávníky?

Vážená redakce,

rozhodla jsem se zaslat Vám svůj příspěvek k problému školního stravování, který ale naštěstí necítím jako problém. Abych se představila, pracuji na tomto místě pátým rokem a svou práci dělám ze vší zodpovědností k úkolu, který mám. Pracuji s malými dětmi, těmi nejcitlivějšími dušičkami, uvědomuji si, že získávají zkušenosti v těch nejzákladnějších věcech a pocitech, které se s nimi potáhnou celý jejich život. A jídlo je nejen o výživě, ale o pocitu a ten je, řekla bych, moc důležitý.

Po zvládnutí všech předpisů, nařízení, normativů a administrativy, která k této práci patří, jsem si záhy uvědomila, že znát agendu nestačí. V dnešní době plné rychlých občerstvení, hamburgrů, hot dogů a jím podobných „dobrot“ je potřeba děti ZAUJMOUT a potraviny, které jsou tak důležité pro zdravý rozvoj dětského organismu (což si ony neuvědomují a mnozí rodiče též ne) jim naservírovat nejen na talíři.
Zapojila jsem tedy svou fantazii a tvořivost a velmi nenápadným ale soustavným působením dětem vlastně vštěpuji rozmanitost a důležitost všech důležitých potravin pro jejich zdárný vývoj. Musím podotknout, že velice dobře spolupracuji se svými milými kolegyněmi, učitelkami, které mi vycházejí vstříc a do celého procesu se aktivně zapojují. Jsem člověk, který není nakloněn jakékoliv jednostranné stravě, vegetariánství či makrobiotice. Nové potraviny, které se k nám poslední dobou dostávají a jsou na trhu, zařazuji do jídelníčku v menší míře pravidelně a jsem přesvědčena, že člověk má jíst především takové potraviny, které se nacházejí a pěstují v prostředí, kde žije. Jelikož jsem celý svůj život (42 let) vyrůstala a žila v kuchařském prostředí, kde se opravdu dobře vařilo, vím co je to požitek z dobrého jídla a hlavně vím, jak důležité je, aby se doma lidé scházeli při dobrém jídle a v kuchyni to vonělo. Pokud se rodina naučí stravovat jenom po rychlých občerstveních, tak jim časem začne určitě scházet ten prvek sounáležitosti (tzn. pocit z dobrého jídla, celá rodina pohromadě a v širším horizontu vzpomínky na maminku nebo tatínka, kteří jim ty dobroty s láskou připravovali) a staré dobré přísloví, že láska prochází žaludkem bude ten tam.

Abych tedy byla konkrétní
Na začátku roku, když k nám přijdou nové děti je situace nejsložitější, protože mnohé pláčou, jíst nechtějí nebo se bojí vzít cokoliv do pusy a navíc u mnohých nepřítomnost maminky udělá samozřejmě své. Děti do jídla zásadně nenutíme, pokud ho úplně odmítají, snažíme se jim milým přístupem vysvětlovat proč to dotyčné jídlo mají alespoň ochutnat. Musím říct, že mnohdy se nám to opravdu daří. A jedině s vytrvalostí a trpělivostí takto zvykáme děti na školkovou stravu. Pokud se stane, že se dítěti zvedá žaludek, tam je jakákoliv snaha ze začátku marná. Může si vybrat třeba jen ovoce nebo zeleninu a pití. Za těch pět let si vzpomínám matně asi na dva takové extrémní případy.
Mám určitou skladbu pokrmů, které jsou osvědčené a se kterými na začátku školního roku začínáme. Každý den mě zajímají zbytky, kolik, jaké a vyhodnocuji. Dnes už mohu s přesvědčením říci, že se nesmím nechat prvním nezdarem zviklat. Pokud uvaříme dětem méně známou např. polévku se surovinami, které neznají (a to se dnes stává velice často, jelikož maminky mnohdy doma nevaří), vrátí se nám v podobě velkých zbytků. Musím tedy podruhé tytéž suroviny rozmixovat, dobře ochutit (chuť je podle mne strašně důležitá-nesmí být tzv. jalová) a potřetí už mohu nechat polovinu rozmixovanou a druhou polovinu celou. A děti si prostě na tu chuť zvyknou. I zrakový vjem, který se velkou mírou zapojuje už si pomalu zvyká. A dobrý pocit z jídla už se dostaví. Takhle postupuji se saláty, s novými recepty, vymýšlím si názvy, aby měly děti prostě zpestření. Mají ho všude kolem sebe, musí ho mít i v této oblasti, jinak nepochodíme. Navíc mám pořád v hlavě větu jedné paní doktorky, na jejíž přednášce o výživě jsem loni byla, že děti někdy musí až 11x ochutnat, aby nabyly důvěru k podávanému jídlu a nenásilně si na něj zvykly. Násilnou formou mají na celý život odpor, to mnozí jistě ze svých zkušeností znají.

Velice se nám osvědčily naše společné pátky, kdy se děti zapojují do přípravy svačinek. Paní kuchařky připraví pěnu nebo pomazánku (záměrně vybírám takové, které jim dříve tolik nechutnaly nebo se jim nelíbily). Například špenátová, drožďová, fazolová, sojová, rybí atd. Tento fenomén zapůsobil úžasně. Pokud dětem dáme možnost zapojit se a připravit si samy nebo i ostatním pomoci, tak snědí dvakrát větší množství než při běžné svačince a lehce zapomenou, že jim minule nechutnalo.
Mám už odezvu i od rodičů, že přicházejí pro recepty na ty „dobré pomazánky“, jak to děti doma vypravují.
Při konzumaci ovoce a zeleniny se mi osvědčilo podávat dětem tác s různými druhy. Děti nemají pocit, že jim je něco nuceno, ale svobodně si vyberou, co mají rády. Nyní máme spotřebu ovoce a zeleniny mnohem větší než na začátku roku. A jedinci, kteří jedli jenom mrkvičku, dnes už jedí cokoliv. Velice se nám osvědčily tvarohovo-jogurtové krémy s mraženým ovocem (maliny, lesní ovoce, ostružiny, borůvky), které paní kuchařky připravují skvělé a jsou velice chutné.

Dalším důležitým faktorem je, že děti mají okolo sebe množství obrázků a nástěnek, týkajících se jídla. Samy se na nich podílejí, ve vstupní hale máme celoročně nástěnku na téma co je zdravé a co je nezdravé, zapojuji i svůj zájem o keramiku a jako lektor našich dětí využívám možnosti k seznamování se s potravinami modelováním a vytvářením si vlastních dobrot vlastní fantazií. Má kancelář je velmi vkusně vyzdobena obrázky s ovocem, zeleninou, na dveřích u kuchyněk máme obrázky s použitím pohádkových postaviček jako např. Jak pejsek a kočička vařili dort a do něj nasypali (obaly od sýrů, mlíček, tvarohů, jogurtů atd.) Co si ukryli zajíci do klobouku aby přežili (opět nálepky ze zdravých potravin – využíváme tak nekonečné množství letáků, které nám chodí do schránek). Za to vše samozřejmě patří velký dík mým milým kolegyním, které jsem pro spolupráci získala a s dětmi mi v této oblasti vycházejí vstříc.

Nedávno se nám osvědčila ještě další akce, kterou vymyslela jedna paní učitelka a sice: Připravila pro děti týden zdravé výživy. První den vyprávěla dětem o jídle podle pravidel naší české potravinové pyramidy, připravila si velké množství různých nálepek, krabiček a letáků a vysvětlovala. Děti se za týden naučily jak se klíčí semínka, uvařily si zdravou minipizzu a nakonec sladkou dobrotu – ovesné hrudky s kakaem. Na všech pracech se samy podílely, všechno si ošahaly, nakrájely, nastrouhaly, upekly, uvařily. Celý týden jsem akci pozorovala, fotila a ochutnávala. Nakonec jsem udělala pro rodiče velkou nástěnku s krásnými fotografiemi a popisem všeho dění, aby viděli jak mají šikovné děti. Recepty na dobroty z celé akce jsem napsala, vložila do malé krabičky a dala všem rodičům k dispozici k nástěnce. Uvědomuji si, že se 30 dětmi ve třídě se podobné akce nedají dělat, ale u nás paní učitelka využila týdnu, kdy u nás řádila chřipková epidemie a dětí byla polovina. Ale nakonec to přece jen viděly všechny děti alespoň z těch fotografií.
Ještě bych se ráda zmínila o faktu, že se setkávám s dětmi, které vyžadují určitou dietu či omezení v jídle z lékařského hlediska a rodiče příjdou s obavami, jak si v této situaci poradit. S paní kuchařkou se seznámíme se všemi podrobnostmi, rodičům jsme vždy vyšli vstříc a děti se tak mohou bezproblémově do předškolního vzdělání zapojit.

Vážení, ráda jsem se s Vámi podělila o pár osobních zkušeností, které jsem jako „hospodářka v MŠ“ načerpala za 5 let. Doufám a pevně věřím, že se nám bude dařit i nadále. Možná přispěji našimi nápady i dalším školkám potýkajícím se se špatným stravováním svých svěřenců .Ono tedy mít okolo sebe děti, které za vámi chodí do kanceláře ptát se co bude dobrého a rodiče, kteří si k vám chodí pro recepty, protože děti by rády to, co se vaří ve školce, člověku udělá velkou radost a mám dobrý pocit, že takhle nějak jsem si to představovala.

Naší nelehké práci přeji hodně úspěchů a svým kolegyním ve školních zařízeních přeji trpělivost a zapojení všech smyslů, abychom ty naše dětičky vedly k tomu k čemu je strava určena, tzn. k výživě a k dobrému pocitu.

Nashledanou

Renáta Voříkovská, Mateřská škola Čtyřlístek, Říčany