Komentovat V následujícím textu se pokusíme přinést dojmy učňů, sesbírané při příležitosti několika gastro akcí, a kuchařských soutěží, zejména z Gastro Ostrava, Nowaco Gastro ve Frenštátě a Gastro Hradec Králové mezi léty 2002 a 2004 a GastroFestival Ostrava.
Nejvíce nás zajímaly otázky, jak vidí učni budoucnost svého povolání a uplatnění na trhu práce, jak se jim budoucí povolání zamlouvá, dále kde a jak by jistě skončit nechtěli a také jejich osobní pocity, které po setkání s realitou jejich povolání vypluly napovrch.
Hned na začátku výstavy jsme narazili na učně Václava Koplíka z Ostravy Hrabůvky. Podle jeho mínění nemá kuchař/číšník špatné možnosti na trhu práce. Dnes je přeci hospod a restaurací jako hub po dešti a velmi často se otevírají nové a nové provozy. Trochu horší situaci vidí v oblasti hromadného stravování. Je to prostě jeden velký frmol, kde se začíná za brzkého rána přípravou tisíců jídel. V takovémto zařízení velkou budoucnost nevidí.
Studentka oboru kuchař/číšník Petra Š. z Frýdku-Místku by raději pracovala v hotelovém zařízení, než v nějaké velkojídelně. Zejména se jí nezamlouvá anonymní práce někde ve velké kuchyni. „Ale také bych nerada skončila jako servírka v nějaké hospodě nižší cenové kategorie. Ale tady v regionu je velká nezaměstnanost, tak si asi nebudu moct moc vybírat.“ Avšak ještě dodala, že i přes nepříliš pohodlnou práci servírky si může na druhou stranu vylepšit plat spropitným. „Je to i o chování k hostům, milé servírce jistě každý nějakou tu korunu nechá“.
Tomáš Mohyla z COP ve Frenštátě p. R. vidí ve školním stravování základní praxi, kterou prochází skoro každý učeň. Je tam velký rozdíl v množství porcí, které se vaří. Vše se více připravuje a kuchař má větší zodpovědnost. V restauračním stravování je zase velký časový pres při přípravě jídel. Tomáš jako jediný z oslovených uvádí i nízké ocenění kuchařů ve školním stravování. Láká ho vařit v zahraničí, ve školním či závodním stravování skončit nechce.
Vojtěch Jarolím z SOU Jeseník má za sebou rovněž praxi ve školní jídelně. Největší odlišnost oproti restauračnímu stravování vidí v počtu porcí, které připravuje. Poukazuje také na nutnost týmové práce, zatímco v restauraci je na vše sám. Školní či závodní stravování považuje za poslední variantu při volbě své profesionální kariéry.
Zajímavé názory nám sdělil Michal Šindler z SOŠ a SOU Přerov. Práci v restauraci v minutkové kuchyni shledává mnohem pestřejší. „Avšak i v závodní kuchyni se můžete realizovat. Záleží to na vedoucím. Když ten chce, může to vést na velmi vysoké úrovni.“
Učeň Josef Grüner nemá se závodním stravováním špatné zkušenosti, podle jeho slov se tam „nevaří se tam nejhůř, ale když člověk vaří sám, je to lepší.“
Učeň Honza, který nám o sobě prozradil pouze to, že se učí kuchařem-číšníkem, by možná uvažoval o vaření v závodní jídelně. Rozdíl oproti restauraci vidí zejména ve velikosti provozu a v počtu jídel.
Celkový dojem z rozhovorů s jednotlivými učni bychom shrnuli asi takto. Všichni by víceméně raději pracovali v nějaké menší restauraci, která se věnuje spíše minutkové kuchyni, než aby šli do velkého provozu školních jídelen. A to nejen z důvodu trochu rozdílného přístupu k vaření a objemu denních porcí, ale hlavně různých finančních podmínek.
Mgr. Oldřich Hájek je spolupracovníkem redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze