Jak nepřijít o svoji jídelnu

Povím vám odposlechnutý příběh. Je pravdivý, z nedávné minulosti, jen osoby a firmy jsou vymyšlené. A je také poučný – může vám pomoci uhájit i vaši jídelnu. A raději hned v úvodu předesílám, že nejsem odpůrcem soukromých provozovatelů školních jídelen. Několik takových soukromých provozovatelů znám a své jídelny spravují opravdu skvěle. Ale jsou i výjimky, před kterými je třeba se mít na pozoru.

Nejgastro chce naši jídelnu

Vedoucí jídelny paní Nováková se dozvěděla nemilou zprávu. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Starosta obce chce svěřit její jídelnu do rukou známé gastronomické firmy Nejgastro. A za týden má být jednání na obci, kde se vše rozhodne. Paní Nováková je ovšem žena činu. Hned si o firmě Nejgastro začala shánět informace. Hledala na internetu, ptala se známých. Zjistila strašné věci. A rozhodla se, že svoji jídelnu tak snadno nedá. Obrátila se také na ASPOS, kde získala velmi cenné rady a metodickou pomoc.

Jde se do boje

Posílena radami hned vyrazila za ředitelem školy. Ten byl na její straně, ale starosta prosazoval Nejgastro. A to víte, starosta je nadřízený ředitele. Rozhodla se tedy, že musí spoléhat jen sama na sebe. Komunikuje s dodavateli, hledá u nich spojence. Stejně tak si povídá s rodiči dětí. Pořád trochu tlačí i na svého ředitele. Navštívila i starostu. Ale pořád to není ono. Rozhoduje starosta a ten je stále naprosto nepochopitelně pro. Na konkrétní argumenty neslyší. Firma Nejgastro je prostě super – nic lepšího není! A už je dohodnutý i termín na exkurzi do firmy.

Hlavně to nevzdat

Vypadalo to dost beznadějně, ale paní Nováková se nedala. Opět si nechala poradit a na exkurzi se opravdu dobře připravila. Sepsala si hodně otázek, připravila se na mlžení, odmítání odpovědi, i na lhaní. Připravila si i doplňující otázky na předpokládané odpovědi. A hlavně se rozhodla, že se nenechá ničím překvapit ani vytočit. Vždyť je v právu. Hájí svoji předchozí práci i práci celého sehraného týmu kuchařek. Rozhodla se, že všechny ty otázky položí a bude se ptát na vše, co ji napadne – bez ohledu na ochotu odpovídat.

Exkurze na jídelnu

Na exkurzi vyjela paní Nováková, ředitel a starosta. Už jsou před školou, ptají se místního občana na jídelnu a ten je patřičně směruje. A už vstupují do jídelny a vedoucí Nováková se nestačí divit. Je to takový bufet – nic moc. Docela nechutný pohled – hned si vše vyfotila. Mezi dětmi tam sedí parta dělníků ve špinavých montérkách. Ve vitrínách je oschlé jídlo! Paní Nováková se ptá starosty: Takhle si školní stravování představujete? Starosta se ale nedá zviklat: Jo, dovedu si to takhle představit! Zarážející ovšem je, že je nikdo nevítá, nikdo se jim nevěnuje. Stačí jeden telefonát a je jasno. Firma Nejgastro má v ulici ty jídelny dvě a místní občan delegaci omylem poslal do té druhé, která na exkurzi nebyla náležitě „připravena“!

Tak druhý pokus

Všichni se rychle přemisťují do té „správné“ jídelny. Tam už na ně čeká manažerka firmy paní Provazníková. Všechny vítá a mile se usmívá. To ale za chvíli skončí. Jídelna je o poznání v lepším stavu než ta předchozí, paní Novákovou to přesto příliš neoslňuje. Sama očekávala, že to bude hezčí. Je zklamaná, připadá si jak v supermarketu. Všude vidí samé ulítané ženské. Ředitel se při chvilkové nepozornosti manažerky přitočí ke čtyřem z nich a ptá se, jak se jim tu líbí. Tři z nich mu vůbec neodpovídají, jen zarytě mlčí. Ta čtvrtá má oči sklopené do hrnce a tiše říká: Já tu práci potřebuju!

Ptát se a nedat se

Průběh nejdůležitějších dotazů a odpovědí jsem z vyprávění paní Novákové ve zkratce zaznamenal takto:

Vedoucí Nováková (N): Proč nemáte na stolech ubrusy?

Manažerka Provazníková (P): To je komunistický přežitek, zbytečné výdaje!

N: No, vy tomu říkáte přežitek, já tomu říkám kultura stolování.

N: Proč nedáváte k jídlu zeleninu?

P: Dáváme

N: Nedáváte, mám tu vytištěné vaše jídelníčky.

P: Jak jste se k nim dostala? Naši zaměstnanci mají podepsanou mlčenlivost!

N: Prostě dostala. Všichni nemlčí.

N: V nabídce dětem vidím zákusky, sladkosti, lízátka, bonbóny. Proč nabízíte dětem tento nezdravý sortiment?

P: To není zakázáno. A když to rodiče nechtějí, mohou to svému dítěti zablokovat.

N: Pak se ale to dítě cítí diskriminováno.

N: Kdo bude po převzetí jídelny platit režie (energie, vodu, čisticí prostředky, atd.)?

P váhavě: No to víte, to musí uhradit obec, stejně jako nyní.

N: A jak to bude s opravami?

P: Do 100000 Kč/rok to hradíme my.

N: Ale ve smlouvě, kterou jsem viděla, bylo jen 50000 Kč, to u nás utratíme mnohdy už v únoru.

P podrážděně: Jak to víte? Smlouva je tajná!

N: Ale já ji mám.

P: Jak jste se k ní dostala?

N: Jako občan nám právo vědět, jakou smlouvu obec uzavírá za veřejné peníze (a starosta jí dává za pravdu)

N: A co polotovary?

P: No, používáme loupané brambory, ale jinak jen výjimečně.

N: Já vím, že dovážíte vařené knedlíky z Čech.

P: Jak to víte?

N: Jsem v kontaktu s mnoha jídelnami.

P podrážděně a ironicky: Vy jste asi v kontaktu s celou republikou!

N: To si pište!

P: Ale zaměstnanci mají podepsanou mlčenlivost …

N: Co bude s našimi zaměstnanci?

P: Ty přebereme, vyškolíme, platy zachováme.

N: No a po 3 měsících jich několik vyhodíte, jak se stalo v blízkém okresním městě!

P: Nebojte se, my víme, co máme dělat. Máme obrovské zkušenosti. Školní stravování děláme už od roku 2008.

N: Aha, takže se školnímu stravování věnujete už 7 let. A víte, jak dlouhou tradici má školní stravování u nás? …

V tomto duchu rozhovor pokračoval. Paní Nováková připomněla, že se chovají naprosto netransparentně – původně se jmenovali Gastro, z podniku ve městě je lidi vyštvali, pak se přejmenovali na Nejgastro, ale stejní lidé, stále stejné postupy. Postupně paní Nováková manažerku Provazníkovou naprosto vytočila a rozhodila – manažerka křičela, chovala se naprosto neprofesionálně, opakovaně připomínala, že jejich zaměstnanci mají podepsanou mlčenlivost. Když si vedoucí Nováková odběhla, tak manažerka začala před ostatními pomlouvat tu vyhozenou vedoucí ze zmíněné jídelny. To už bylo moc i na starostu. Takhle se přece manažer nemůže chovat. Pomlouvání, arogantní jednání, vyhýbavé a rozporuplné odpovědi, spousta běžných věcí je tajných, ustrašení zaměstnanci…

A jak to celé dopadlo?

Na obci zastupitelé rozhodli, že jídelna zůstane pod školou. Paní Nováková svoji jídelnu uhájila. Vyhráno ale není. Nyní ji i celý kolektiv čeká velká práce. Musí ukázat, že to, co umí Nejgastro, umí taky. A ona se svým kolektivem umí více a opravdu pro děti podstatně více dělají. Jejich prioritou totiž není zisk za každou cenu, ale kvalitní školní stravování.

Proč se to paní Novákové povedlo?

– Hned si zjišťovala o Nejgastru informace, volala na různé jídelny.

– Nenechala se odradit počátečními neúspěchy.

– Dostala se i k provozním informacím, které firma označuje za důvěrné (např. aktuální jídelníčky).

– Využila rady těch, kdo už mají s podobnými situacemi zkušenosti.

– Nebála se, nerozčilovala se a s úsměvem se ptala a ptala.

Podělte se o své zkušenosti

Zažili jste něco podobného? Podělte se s ostatními i o své zkušenosti v diskusi pod tímto článkem. Jen vás prosím, pokud neuvedete přesný kontakt sami na sebe, neuvádějte ani jména konkrétních firem ani nic, co je jednoznačně identifikuje. Nechceme řešit právní spory s anonymně nařčenými firmami, byť třeba pravdivě, avšak bez důkazu a bez ochoty jít k soudu. Uvedením jména konkrétní firmy způsobíte pouze to, že příspěvek bude vymazán z diskuse. Ale popisem vaší konkrétní zkušenosti pomůžete ostatním. Pište tedy o smyšlené firmě Nejgastro.

A vyhrát to můžete i vy – a nemusíte být ani tak pohotoví v reakcích, jako byla paní Nováková. Jak se preventivně na podobnou situaci připravit se dočtete zde. A najdete tam i důležité informace, jak postupovat v případě akutního ohrožení vaší jídelny.

Vladimír Bureš, člen výkonného výboru ASPOS