Přeskočit na obsah

Jak se změnilo školní stravování (1)

Přinášíme první část zamyšlení, v němž jeho autorka rozebírá některé změny, ke kterým došlo ve školním stravování za poslední léta.

Autor: Lenka Dohnalová
je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz

Sedím u počítače a hlavou mi běhá spousta nesrozumitelných slovíček. Nevím,  jak začít. Je to moje prvotina na tohle téma. Zkouším se zamyslet nad rozdílem mezi školním stravováním dříve a nyní.

Evidence včera a dnes
Když jsem na obědy do školy chodila já, stříhaly se papírové stravenky, které se napichovaly na prkýnko s hřebíčky položené na výdejním okénku. Když někdo stravenku neměl, ne že by oběd nedostal, ale musel na konec řady. Alespoň tak to chodilo u nás, na malém městě. Každý znal každého  jménem, takže se jednalo spíše o formalitu. Jak dopadl žáček někde v Praze, který taky zapomněl, to si opravdu neumím představit. Ale s ohledem na tehdejší dobu zřejmě o nic hůř. Dnes v řadě velkých jídelen funguje elektronický systém, který asi moc ošidit nejde, jídlo se platí převodem a vše má pod kontrolou ta krabice, které se říká počítač. Rodiče to sice stojí nějakou tu korunu za čipovou kartu víc, ale vše je mnohem jednodušší a přehlednější. Pro obě strany.

Sto lidí, sto chutí
Co se mne týče, zkušenosti se školním stravováním mám spíše kladné, stravenky jsem nezapomínala příliš často a jídlo mi, až na výjimky, chutnalo. A to se u nás doma vždycky vařilo výborně! (Ale také se jedlo, co se přineslo na stůl a nikdo si nedovolil říct, že to či ono mu nechutná.) Dnes je doba jiná. I já sama uznávám, že jsem ke svým dětem v těchto věcech více benevolentní. Často se jich ptám, co chtějí uvařit nebo přichystat k jídlu. Ne pokaždé, ale často. A pak se divím, že něco jim nechutná nebo to prostě právě nechtějí. Jsem s nimi sice raz dva hotová, ale věřím,  že ne všude to funguje stejně. Někde je to určitě přísnější, jinde naopak. Je těžké jednoznačně říct, jestli se tomuto trendu mají přizpůsobovat také školní stravovny. Říká se přece: „Sto lidí, sto chutí.“  V některých větších jídelnách možná nebude až tak velký problém vařit dvě jídla denně, pokud mají dostatek pracovního prostoru a  personálu. Jinde, hlavně v menších zařízeních, to ze stejných důvodů asi nepůjde. O tomhle by měla rozhodovat vždy konkrétní stravovna.

Zdraví, které chutná
Ale jedno se „nové době“ musí nechat, nikdo už nemusí stát dlouhé fronty na banány, zelenina není jen sezónní záležitostí, tmavý chléb je běžně dostupný, stejně jako rostlinné tuky, mléčné výrobky mají nižší obsah tuku a určitě je toho lepšího mnohem víc. I když ruku na srdce, není to ve zdraví naší populace moc vidět. Přibývá obezity, a to i u dětí, srdečních a jiných nemocí, často nazývaných „nemocemi doby“. Spousta dětí je z domu zvyklá na hamburgry, polévky ze sáčku a podobné „dobroty“. I to je odrazem dnešní doby.

Ještěže nejsme v Americe a alespoň školní jídelny mají snahu nabízet zdravější stravu. Děti dostávají mnohem více čerstvé zeleniny a ovoce, mléčné výrobky, bílé maso, ryby… I když i pro ně to může být někdy problém. Vařit zdravě, levně a ještě chutně, to už je opravdu umění. Doma si spousta z nás může alespoň přes léto nějakou tu zeleninu vypěstovat na zahrádce nebo balkoně, ale školní stravovny tyto možnosti nemají, a i kdyby ji měly, nesmí takovéto produkty používat. Z hygienických důvodů. Potom „babo raď!“.  Vymýšlet jídelníček, aby byl dost pestrý, zdravý, chutný a ještě se vejít do limitu, to se pak nejedné vedoucí doslova „kouří“ z hlavy. Mluví ze mne zkušenost, dělat tohle pět dnů v týdnu, celé roky, to se pak člověku může stát, že mu ve snu pečená kuřata pobíhají po kanceláři. Věci znalí mi jistě dají za pravdu.

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce

Autor: Lenka Dohnalová
je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se