Jak to chodí u nás

Těžké začátky
Když jsem před lety nastupovala do práce, byla škola teprve měsíc v právní subjektivitě. Začátky byly těžké, učila jsem se nejen já, ale i vedení školy a města. Zkušenosti s vedením subjektu neměl nikdo, nebylo koho se zeptat, kde se poradit. K tomu mě doma čekaly 4 děti ve věku 6-14 let. Takže to byl docela slušný kolotoč po 8 letech mateřské dovolené. Ráno školka, škola, práce, domácnost a k tomu počítač! Po prvním setkání s ním jsem měla divoké sny jako Maxipes Fík. V nich se při prvním ťuknutí do klávesnice určitě něco vymazalo, případně se zhroutil celý systém. Postupně jsem ale pronikala do tajů práce s ním a stával se z něj můj neocenitelný pomocník. Navíc se mi tato práce začínala stále více dostávat tzv. pod kůži. Moje děti už dokázaly pochopit, proč musí být v jídelníčku každý druhý týden ryba nebo luštěnina, novinky potravin jsem zkoušela na nich. Byly to pro mne cenné zkušenosti, když jsem mohla pozorovat, co jim chutná a co naopak moc ,,nejede“.
Hned v dalším roce nás čekala velká rekonstrukce, při níž ve škole a kuchyni téměř nezůstal kámen na kameni. A do toho nás na Moravě postihly povodně. Prostě škola byla bez střechy, kuchyň se rozšiřovala a do toho pršelo a pršelo. Voda byla doslova všude. Ale dočkali jsme se a dneska si u videa z této doby nedovedeme ani představit, jak jsme vůbec mohli v tomto chaosu existovat. Odměnou nám byly nové prostory rozšířené kuchyně, nové zařízení a taky konvektomat. Samozřejmě bylo třeba se s ním naučit pracovat a nasbírat cenné zkušenosti. Ale na lepší se zvyká tak lehce!
Pak nás čekaly další úpravy, přístavby a rekonstrukce, protože vyhovět všem rychle se měnícím hygienickým požadavkům není vůbec jednoduché. Jednou to byly bezdotykové baterie, pak oddělená místnost na úpravu masa, nový spojovací trakt se školou, výměna oken…, když to vezmu kolem a kolem tak nebyl jeden rok, aby se něco většího nedělo. Také k naší škole připojili další budovu se samostatnou kuchyní a jídelnou, která je od nás cca 2 km. Jelikož vaříme také pro pečovatelskou službu a organizace, vše probíhalo celé prázdniny za provozu vždy některé z kuchyní.
Vloni se nám podařilo díky projektu, který zpracoval náš pan zástupce ředitele, získat peníze z Evropské unie a dovybavit obě kuchyně. Také jídelny zaznamenaly velkou změnu, byla vyměněna podlaha, sníženy stropy a hlavně pořízen nový nábytek. Takže teď je naše zařízení moderní, pěkné a účelné.
Musím se zmínit také o kolektivu, který v jídelně pracuje. Je to sehraná parta pečlivých zaměstnanců, kteří se dokážou podržet a nedělají si naschvály a to je v naší práci velká výhra. Rády se na nás přijdou podívat i naše bývalé kolegyně.

Žáci versus kuchyně
Aby se i žáci dověděli, jak to v kuchyni chodí, uspořádali jsme besedu se členy školního parlamentu. Nejdříve jsem jim vysvětlila, jak to je se sledováním jednotlivých druhů potravin ve spotřebním koši, a pak jsme sestavili dle doporučených zásad seznam jednotlivých jídel, která mají rádi, a z těchto jídel měsíční jídelníček, který jsme vyvěsili ve škole. A ejhle, najednou přišli na to, že 23 zástupců jednotlivých tříd má problém se dohodnout, zda má či nemá rádo třeba dušenou mrkev. Takže to byla pro mne správná chvíle k vysvětlení, že opravdu ne každému vše chutná a je třeba přizpůsobit jídelníček všem. A po sestavení jídelníčku vlastně přišli na to, že jeho složení je podobné, jako bychom jej vytvořily v kuchyni.

Školní jídelny a média
Jen ten kdo se někdy zabýval problematikou školních jídelen dovede pochopit, co všechno práce v tomto oboru zahrnuje, jak již psala dříve paní vedoucí Pyszková, a také může posoudit, jak velký kus práce se na poli školního stravování od našich školních let udělal. Proto mě mrzí, když v médiích jsou jídelny prezentovány jako traumatizující zážitek z mládí snad pro všechny herce a jako největší viníci obezity celé generace dětí. (Jako ilustrační snímek bývá většinou použito dítě, nesoucí talíř s knedlíky a omáčkou.)
Snažila jsem se také reagovat na článek MF s titulkem: ,,Jíst ve školní jídelně? Radši budou o hladu!“ (MF Dnes z 29.6.2005) a napsala dopis oběma redaktorkám s tím, že je klidně pozveme do jídelny, ať ví, co tato práce obnáší. Nikdo se nenamáhal ani odpovědět.
Mou reakcí na článek pana Šoleho byla pozvánka do naší jídelny přímo pro rodiče našich strávníků. Připravili jsme si pro ně besedu o tvorbě jídelníčku, zásadách spotřebního koše, tvorbě cen stravného, používaných surovinách apod. Také jsem navštívila Salimu v Brně a získala kontakty na některé biopotraviny, které by byly cenově únosné i pro nás. Nakonec jsme účastníkům předvedli naše nové zařízení a připravili ochutnávku. Zvolené menu pro tuto akci: Těstovinový salát s čerstvou zeleninou a jogurtem, Cizrnové halušky se zelím a slaninou, Lasagne s kuřecím masem a pro ukázku smažení v konvektomatu Obalované kuřecí kousky a Smažené rybí filé pangasius. K pití byl podáván Multivitamín v bio kvalitě a čaj Jahoda s gingko bilobou. Také byly připraveny receptury na tato jídla pro účastníky akce. Všem zúčastněným moc chutnalo. Takže závěr z akce – kdo nepřišel, může jen litovat.
Po této ochutnávce se diskutovalo a také hodně chválilo. Zástupce školního parlamentu celou akci zaznamenal na videokameru a připravuje reportáž na školní stránky. Členka SRPDŠ připravila příspěvek za zúčastněné rodiče do místního tisku.

Projekt ,,Den s organizací“
Tento projekt po dobu celého školního roku mapuje činnost organizací. Děti se seznámí s činností jednotlivých organizací ve městě, ve dvojicích se seznamují s tím, jak vypadá pracovní den např. hasičů, vedení školy, učitelek MŠ, pracovnic knihovny a jiných organizací, které se do projektu zapojily. Již 2 dvojice žáků měly možnost se formou rozhovoru se mnou a prohlídky kuchyně seznámit s tím, co vše se zde děje a napsat o tom referát.

Malé shrnutí postřehů a dojmů z akcí
– každá akce, která prezentuje práci ŠJ, je pro nás přínosem a opraví mínění veřejnosti, zmanipulované médii.
– nebuďte zklamáni třeba z malého počtu účastníků, je to daň dnešní doby. Každá podařená akce se však dostane do podvědomí lidí, protože si o ní řeknou.
– je dobré do problému zasvětit i děti, získají jiný pohled na Vaši práci.

Na závěr
Naše práce je náročná, o tom není pochyb. Na druhou stranu to není nudný stereotyp čísel, ale pestrá paleta různých činností. Myslím si ale, že pokud ji děláte s láskou a nebojíte se občas zariskovat, dokáže přinést také potěšení a spokojenost. Proto zkuste hledat hlavně to pozitivní a najdete v ní zalíbení.

Motto:
,,Nemůžeš-li činit, co chceš, čiň aspoň to, co můžeš, neboť kdo činí co může, činí mnoho.“

Srdečně zdravím všechny kolegyně (snad i kolegy) a přeji hodně úspěchů a spokojených strávníků, ať již malých, či velkých. Ať vás práce baví, těší a obohacuje. Mnoho krásných a klidných dní ve školních jídelnách přeje

Marie Kučerová, Školní jídelna Šenov

Pozn. redakce: Přečtěte si i další články, které napsaly paní vedoucí Pyszková – Můj věčný boj o přežití a paní vedoucí Hartová – Musím jít příkladem 1, Musím jít příkladem 2.