Komentovat Media poskytují značný prostor popisům skandálů populárních hvězd a politiků (napříč politickým spektrem, jak se obvykle píše) či informacím o novinkách módy, ale také potravinám a způsobům stravování. Odborníků na výživu se to na stránkách denního tisku i populárních časopisů jen hemží, svoji troškou to mlýna přispívá i Internet. Pilný čtenář se pak dozví takové novinky, až mu z toho jde hlava kolem.
Pár rad o jogurtech nadělil svým čtenářům i Jan Jarvis v Metru v pondělí 24. ledna. Ti se totiž ze „zasvěceného“ článku měli možnost dovědět, že trvanlivost jogurtu není delší než jeden týden, čerstvější jogurty se mají nakupovat v obchodech, které jsou blízko mlékárny a že jogurty s dlouhodobou trvanlivostí nejsou kvalitní, obsahují totiž konzervanty. Tam, kde se místo ovoce při výrobě používá jen ovocná příchuť, tam lze najít látky, které se používají jako rozpouštědla do nátěrových hmot. A nakonec přidává autor dvě opravdové lahůdky. Upozorňuje na to, že kousky ovoce v jogurtech, pokud se vůbec používají, „procházejí během výroby sterilizací bez tepelného zpracování“ a tak z jogurtu činí bezcennou potravinu. A pak tlumočí čtenářům názor blíže nespecifikovaných specialistů na dětskou výživu, kteří údajně doporučují dávat dětem přírodní jogurt, kterým je přece kefír. Tolik Jan Jarvis, kterému se podařilo stvořit neskutečně hustou koncentraci nesmyslů na poměrně malé ploše.
Výroba potravin se v ČR řídí Zákonem o potravinách a Nařízeními v rámci legislativy EU, a vyhláškami k nim. Podívejme se, jak jsou jogurty definovány. Podle vyhlášky MZe č. 77/2003, kterou se mimo jiné stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, ve znění vyhlášek pozdějších, jogurt i kefír patří do skupiny kysaných mléčných výrobků, ale nejsou to totožné výrobky. Kefír mezi jogurty nepatří, protože k jeho výrobě se používají zcela jiné mikroorganismy. Kefír spolu s dalšími kysanými mléčnými nápoji se po ukončení kysacího procesu tepelně neošetřuje, jogurt tuto podmínku v definici nemá. Kefír stejně tak jako jogurt mají vyhláškou předepsaný celkový počet mikroorganismů (CPM). Z kultur, používaných k jeho výrobě, musí obsahovat: u jogurtu to je min. 107 CPM v jednom g, u kefíru 106 CPM/g bakterií mléčného kysání a 104 CPM/g kvasinek. Pro oba dva typy výrobků se používá zcela odlišná mlékárenská kultura, kterou popisuje zmíněná vyhláška.
Považovat kefír za jogurt je pouze zbožíznalecká negramotnost, ale jinak lze konstatovat, že dětem ani jeden ze srovnávaných výrobků neuškodí, pokud nejsou citlivé na laktosu nebo mléčnou bílkovinu. Ale to je jiná kapitola.
Mnohem závažnějším nesmyslem je tvrzení o tom, že jogurt si zachovává své pozitivní vlastnosti pouze týden, protože mikrobiální obsah do té doby vyhyne. Součástí značení každého potravinářského baleného výrobku je také pokyn, do kdy je možno výrobek konzumovat, aniž by ztratil převážnou část své kvality. Jogurt musí nést informaci, do kdy je nutné výrobek zkonzumovat (spotřebujte do…). Do té doby musí vyhovovat výše uvedeným podmínkám, tj. celkovému počtu předepsaných mikroorganismů. Dozorové orgány tento údaj sledují v rámci svých povinností.
Úsměvná je informace o sterilizaci (tedy odborně se jedná o sterilaci) bez tepelného zásahu, moc by mne zajímalo, jak to lze provést. Stejně kuriózní je mýtus o jogurtu obsahující konzervanty. Pokud jde o jogurt, kterýkoliv, tak ten je přirozeně konzervován kyselinou mléčnou, která vznikla při jeho kysání. To je ale přirozeně vzniklá látka, žádné aditivum. Názor, že v obchodech, které jsou mlékárně na dohled, jsou k mání kvalitnější jogurty, snad není třeba ani komentovat, doplňuje jen úroveň znalostí a schopnost přemýšlet, tedy charakteristiku pisatele. A Děd Vševěd by byl asi jediný, který by uměl vysvětlit cílenou přítomnost složek z nátěrových hmot v jogurtech s příchutí. To už jsme na teritoriu Absurdistanu.
Závěrem bych chtěl připomenout jeden z bonmotů Jana Wericha, který přibližně zněl tak, že „hloupost se nedá profackovat“. Desinformace by se ale tolerovat neměly.
Ing. Ctibor Perlín, CSc., VÚPP, v.v.i.
Diskuze