Jsou jídelny pro tisk atraktivní?

Nedávné závěrečné kolo soutěže O nejlepší školní oběd opět ukázalo, jakou roli hraje tisk, rozhlas, televize a internet ve společnosti. Objevila se zajímavá akce a média se na ni vrhla jako krkavci, navzdory tomu, že akce proběhla v Brně, městě poměrně vzdáleném většině mediálních center.

Školní jídelny ve všech médiích

Reportéři a redaktoři se předháněli, kdo první, kdo nejlépe a nejbarvitěji. O soutěži psaly prakticky všechny celostátní deníky, alespoň ve svých regionálních přílohách. Informace se objevily i v krajových denících a v televizi. V rozhlase si mohli posluchači vyslechnout několik rozhovorů nebo i celých pořadů o školním stravování. Metodičky školního stravování z Brna a Prahy vysvětlovaly v rozhlase, jaké principy platí pro školní obědy. S malým zpožděním se informace o soutěži dostaly i do místních novin, zejména do těch, v jejichž regionu vítězné jídelny působí.

Celá země se tak mohla dočíst, že nejlepší obědy letos se vaří v Brně a Otrokovicích, všichni obdivovali atraktivní barevné fotky, přemýšleli, jak asi chutná vítězné jídlo, a kroutili hlavou nad tím, jak levně dokáží školní jídelny uvařit atraktivní oběd. Byla to ohromná propagace školního stravování, za niž patří všem soutěžním týmům náš obdiv a poděkování. Děkujeme vám.

Klady v článcích převažovaly

Kladné hodnocení obsahovala i většina příspěvků, které se posléze v médiích objevily. Autoři popisovali jídla, často si všímali ceny, obdivovali, že za tuto částku je možné potraviny pořídit, srovnávali atraktivitu finálových menu pro restaurace a jídelny z tohoto srovnání vycházely velmi dobře. Jen minimálně se jako doprovod všech článků objevily obvyklé ankety na téma Největší blaf ve školní jídelně. To byl velmi dobrý výsledek.

Čtenáři a posluchači se také mohli seznámit s krátkými názory kuchařek na problematiku školního stravování. Když reportér osloví vedoucí či kuchařku s dotazem, není jednoduché rychle odpovědět, zejména když otázka nezní příliš pozitivně. Paní vedoucí, v takovém případě si dejte pět vteřin pauzu a rychle stočte rozhovor na něco, co redaktora zaujme. Pak bude školní jídelny spíš propagovat než zatracovat. Vím, že přeskočit během dvou vět někam jinam, to vy dobře umíte.

Pozoruhodný článek přinesl o této soutěži Blesk. Na nadpisu se sice bulvár vyřádil („Konec výmluv! Školy nemusí vařit blafy: Na delikatesy peníze mají!“), text však přinesl v podstatě nejhlubší sondu do školního stravování ze všech článků o soutěži, které jsem četl. Autor si vzal na pomoc profesorku Dostálovou z VŠCHT Praha, jednu z našich největších kapacit v oboru potravin, a ta ho elegantně poučila o spotřebním koši, o nadbytku soli v jídlech děti, o úrovni školních obědů a o dalších věcech spojených se stravou dětí.

Mediální propagace má i stinné stránky

Na finále jsem strávil mnoho hodin, vyslechl jsem mnoho rozhovorů a mnoho vět plných obdivu, ale i takové, které nezněly pro školní jídelny příliš pozitivně. Dva zástupci médií hovořili se studentem, který byl členem hodnotitelské komise. Ptali se ho na věci, které nemohl vědět. Kladli mu jen negativně zabarvené otázky, ptali se na uho, rozvařené brambory apod. Jedna z jeho vět, samozřejmě vytržená z kontextu, se pak objevila i ve zpravodajství. Možná ani nevědí, že školní stravování dnes již není uho, že se může pyšnit mimořádnými jídly a dobrými výsledky. Věřím, že kdyby přišli za zkušenou vedoucí školní jídelny, že by dovedla obratně zavést rozhovor právě na kvalitu školních obědů.

Byl jsem přítomen i trochu otráveně znějící pracovní rozmluvě dvojice reportérů z jedné televizní stanice. „No, oni se potřebují zviditelnit,“ byl jejich názor na finále soutěže, kam je vyslal zaměstnavatel. Navzdory tomu jejich zpráva o soutěži vyzněla celkem kladně.

Jak se dostat do novin

Setkání s médii jsem samozřejmě využil k tomu, abych se dozvěděl, jak se jejich zástupci dívají na praktické využití zpráv ze školního stravování ve své práci. K tomu, že by se jídelna mohla objevit na stránkách celostátních novin, jsou poměrně skeptičtí. Na běžný provoz výborné školní jídelny se nepůjde nikdo dívat, ani o ní nebude psát. Nejlepší způsob, jak může jídelna proniknout do novin, je informovat krajový nebo místní tisk o nějaké změně v jídelně (rekonstrukce kuchyně, způsob vydávání obědů) nebo mimořádné akci (Den zahraniční kuchyně apod.) A když taková příležitost není, je třeba ji vymyslet – aby byla pro média atraktivní a přitáhla je.

Takže paní vedoucí: Neprobojovala se vaše jídelna do finále soutěže O nejlepší školní oběd? Chcete přispět k tomu, aby se o školním stravování více psalo? Až budete chystat ve vašem provozu nějakou změnu nebo zvláštní jídelníček, nezapomeňte pozvat redaktora z nejbližších novin. A připravte si pro něho takovou kopu informací, aby si na to ošklivé uho ani nevzpomněl.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz