Kopírování karet VIS je nelegální

Velmi stručně lze obsah mého sdělení shrnout do těchto bodů:

• kopírování karet VIS na jídelně je protiprávní (viz právní názor)
• poskytování návodu ke kopírování strávníkům může být za určitých okolností též protiprávní
• kopírování přináší řadu dalších rizik
• VIS chce se svými zákazníky najít k tomuto tématu většinovou shodu

Nejprve se pokusím zodpovědět několik souvisejících otázek. V závěru navrhnu další možné řešení.

1) Je vhodné snížit cenu médií strávníkům?

Za laminovanou kartu VIS účtujeme 30 Kč, za bezkontaktní žeton VIS 115 Kč. Objevují se nové projekty městských karet, kde se karta používá v MHD, divadlech, bazénech a také v jídelnách. Tyto karty stojí obvykle více než 150 Kč. Bankovní karty běžně stojí 200-500 Kč (každý rok). Ve všech případech je v uvedených cenách započtena poměrně vysoká marže, která zpravidla slouží k financování nezbytného vývojového a servisního zázemí. V konkurenčním prostředí tato marže netvoří ve významné míře zisk, ale především zlevňuje ostatní části dodávky pro školní jídelnu, které jsou obvykle hrazeny z rozpočtu školy.

Strávníkům přináší karta nezanedbatelné výhody, a proto strávníci tyto ceny akceptují:

• šetří čas (fronty v kanceláři, přihlášky a odhlášky přes internet a SMS, nevrací stravenky, atd.)
• při ztrátě karty (na rozdíl od stravenek) nepřijde o cenu stravenek, ale jen o cenu karty
• je upozorněn při delší nemoci na zapomenuté odhlášky stravy
• rodiče si mohou ověřit, zda si dítě stravu opravdu vyzvedává

Dle našeho názoru není pro školu výhodné snížit tyto ceny, na které jsou strávníci zvyklí – je zřejmé, že takto snížená tržba bude dodavateli chybět a nutně se projeví někde jinde. Při přechodu na dražší městské karty opět vznikne nevole rodičů se skokovým nárůstem ceny. Tj. i v případě, že škola získá levnější média, doporučujeme koncové ceny strávníkům ponechat.

2) Může vůbec škola karty strávníkům prodávat?

Vyhláška 107/2005 Sb. o školním stravování říká, že strávník (žák, student) platí pouze cenu potravin. Z toho vyplývá, že pokud strávník zaplatit kartu odmítne, škola mu musí umožnit stravování pouze za cenu potravin. Nemusí mu ovšem v takovém případě kartu vydat – může mu dát stravenky (vytištěné z počítače) se všemi jejich nevýhodami (ze zkušenosti víme, že si následně každé dítě zaplacení karty na rodičích vynutí). Tj. důležité je, že škola nesmí strávníkům kartu nutit – musí to být nabídka na výhodnější komunikaci s jídelnou.

Častá je otázka, zda může škola tuto kartu prodávat se ziskem. Pokud škola neprovozuje doplňkovou činnost, tak nemůže – za jakou cenu kartu koupí, za stejnou jí prodá strávníkovi. Tam, kde doplňková činnost je, nic nebrání prodávat karty se ziskem – to umožňuje škole nakoupit karty za co nejnižší cenu a realizovat tak vlastní zisk, o jehož použití se samostatně rozhodne – zda tím zaplatí část nákladů na informační systém či zda za to nakoupí třeba nadstandardní interiér školní jídelny. Při tomto postupu vždy doporučujeme vycházet z předběžné dohody s rodiči (se zástupci rodičů).

3) Je vhodné kopírování karet VIS doporučovat?

Pokud si strávník nahodile zkopíruje svoji kartu a tu původní ztratí, nic hrozného se nestane – případného nálezce ani nenapadne tuto kartu zneužít, protože obvykle jsou nalezené karty na jídelně zablokovány a nahrazeny jiným kódem – neoprávněný uživatel karty je rychle odhalen. Tam, kde se kopírování karet stane běžnou praxí, každý nálezce se stává potenciálním nebezpečím – kartu může zneužít, protože předpokládá, že nalezený kód se i nadále na jídelně využívá. Karta se stává předmětem podvodů a zlomyslných vtipů, bezpečnostní úroveň karetního systému je podstatně snížena.

Technicky není velký problém si vyrobit funkční kopii karty VIS, ev. pouze strávníkům zkopírovat kód a dát jim návod na výrobu karty. Je to však protiprávní, protože je tím porušován zákon o užitných vzorech (zákon č. 478/92 Sb., §12 – účinky užitného vzoru) ev. může jít o navádění ke spáchání trestného činu nebo o nekalosoutěžní jednání (právní názor fundovaného odborníka k této věci jsme zveřejnili). A také to jídelně přináší celou řadu praktických problémů:

• práce navíc s výrobou kopií kódů karet
• náročnější komunikace se strávníky (ke své práci ještě učit strávníky vyrábět karty)
• snížení prestiže školy (nabídka „vyrob si kartu sám“)
• možné problémy s kompatibilitou
• zcela zásadní snížení bezpečnosti systému v případě, že strávník po ztrátě karty používá její identickou kopii
  (hrozí neoprávněné vyzvedávání, přihlašováni i odhlašování stravy – vždy lze najít postup, který nepůjde žákovi prokázat ani jej postihnout. Hrozí postupný nárůst reklamací a nespokojených rodičů na desítky měsíčně)

Veškeré náklady na informační systém s kartami na jídelně za 5 let provozu mohou dosáhnout např. 250 000 Kč, vlastní výrobou karet lze uspořit např. 25 000 Kč s tím, že dojde k zásadní degradaci bezpečnostních parametrů systému a dalším nevýhodám. Doporučujeme pečlivě zvážit, zda to za uvedené starosti stojí. A hlavně – není cesta zpátky. Jak jednou naučí jídelna strávníky karty kopírovat, jen těžko je to odnaučí. Systém se pak může vymknout jakékoliv kontrole – máme zkušenost, že nelze uhlídat jednotlivé strávníky, kteří nad ztrátou karty mávnou rukou a použijí vyrobenou kopii – a následně si přijdou stěžovat, že jim někdo vyzvedl oběd a nebo že jim účtujete jídlo, které si sami nepřihlásili.

4) Je výhodné si opatřit levné bezkontaktní čipy od nezávislého dodavatele?

Na první pohled určitě ano. Při podrobnější úvaze to už tak jednoznačné není:

• i ten nezávislý dodavatel si naúčtuje nějakou (i když nižší) přirážku
• ztrácí se garance kompatibility
• zpravidla kratší záruka (u čipů VIS 9 let)
• dodavatel systému své náklady promítne do jiných cenotvorných položek systému (SW, servis)
• ušetří se peníze strávníkům a zvýší se náklady škole
• u staršího SW v DOSu může dojít k tomu, že dva různé čipy se identifikují stejně (duplicita) – opět tak vzniká příležitost k podvodům (řešením je upgrade na Win verze SW VIS)

5) Co je schováno v marži z karet a čipů VIS?

• sleva na SW ve výši 23% (snížené ceny pro školství)
• zkrácené servisní lhůty oproti smlouvě cca na polovinu, často i více (např. smluvní reakce na vážný problém u základní servisní smlouvy je 5 dní, díky dotované servisní kapacitě zpravidla reagujeme do 2 dnů)
• promíjení příplatků za expresní servisní zásah

od 16.2.2007 navíc:

• bezplatná horká linka (19 min/100 ks karet, 72 min/100 ks čipů)
• aktuální verze SW Organizace ŠJ po nákupu 200 karet nebo 100 čipů

V brzké době se chystáme tyto výhody plynoucí z odběru médií VIS podstatně přesněji specifikovat a dále rozšířit – aby bylo zřejmé, že se odběr systému i médií od jediného dodavatele vyplácí.

6) Jak lze zajistit bezpečný a přitom cenově přijatelný provoz informačního systému?

Z předchozích bodů je vidět, že hledáním levnějších alternativ dodávek médií se náklady na systém nemohou výrazně snížit. Snížení nákladů ale možné je – především takovými změnami, které skutečně sníží rizika a pracnost servisních úkonů. K takovým opatřením patří zejména tyto zásady:

• vždy používat aktuální verzi SW (lze zajistit placením výhodného ročního paušálu)
• vyhýbat se nestandardním a „na míru“ upravovaným postupům (drahý upgrade, dražší servis)
• upřednostňovat prevenci před servisem (řeší např. smlouva o individuální péči)
• uzavřít nejvhodnější typ servisní smlouvy
• průběžně kontrolovat měsíční uzávěrky (nezávislý kontrolní systém)
• pro servis využívat moderní systém dálkové správy

Náklady na informační systém jídelny lze poměrně dobře ovládat, plánovat, minimalizovat. Pokud si chcete sami ověřit Vaše skutečné celkové náklady ev. porovnat konkurenční nabídky, připravili jsme pro Vás jednoduchou pomůcku v Excelu ke stažení. Provedete-li si vlastní rozbor nákladů a přínosů, pak také spolehlivě zjistíte, kde má smysl šetřit a kde naopak raději trochu připlatit a získat tak vyšší efekt z poměrně velké investice.

Návrh řešení

Po vyjasnění výše uvedených otázek je zřejmé, že lze ceny médií snížit a kompenzovat to buď zvýšením ceny ostatních služeb a nebo omezením nákladů (snížením rozsahu, kvality, provázanosti SW, operativní dostupnosti, atd.). A firma VIS se těmto změnám nebrání. Problém je v tom, že z proběhlé anonymní diskuse není jasné, kolik zákazníků si opravdu přeje, aby strávníci platili za karty méně a jídelna platila úměrně více a nebo přijala související omezení.

Proto prosím všechny naše zákazníky, aby upustili od anonymních stížností v diskusích a vrátili se ke standardním jednáním přímo s firmou VIS. Napište nám k tomuto tématu svůj názor, jsme připraveni s Vámi jednat. Pokud významná část zákazníků bude chtít současnou úroveň spolufinancování systému v ceně karty snížit, firma VIS nebude proti – je přece i v našem zájmu, aby zákazníci ceny akceptovali, rozuměli jim, aby poměr mezi výkonem a cenou odpovídal jejich potřebám a samozřejmě i možnostem obou stran, aby cenová politika umožňovala další rozvoj firmy VIS a upevnění a zkvalitnění jejích vztahů se zákazníky.

Budu velmi rád, pokud alespoň část zákazníků VIS nám pošle neanonymní mail s odpovědí na tyto dvě zásadní otázky:

Souhlasíte se současnou úrovní spolufinancování karetních systémů v ceně karty a nebo chcete tuto úroveň snížit?

Pokud chcete cenu karty snížit, který dopad bude pro Vás nejsnáze akceptovatelný:

1. stačí Vám pomalejší vývoj SW, jednodušší SW, méně vazeb, méně možností?
2. přizpůsobíte se standardnímu SW a standardním postupům, vzdáte se speciálních úprav a nastavení?
3. snesete snížení operativní dostupnosti servisních služeb?
4. počítáte s odpovídajícím zvýšením nákladů na SW a servis?

Těším se na setkání s Vámi na jarních konferencích Jídelny.cz, kde Vám budu u stánku k dispozici samozřejmě nejen k tomuto tématu.

Ing. Vladimír Bureš je ředitelem společnosti Veřejná informační služba, spol. s r.o., Plzeň