Mléčný den a jemu podobné

Trocha nostalgie
Rok se s rokem sešel a téměř každý z nás tak trochu rekapituloval, co se ten předešlý povedlo a co méně, co by chtělo vylepšit. Ani já nejsem výjimka a upřímně řečeno, bylo by fajn, kdyby každý rok byl alespoň takový, jako ten minulý. To ale neznamená, že by nemohl být lepší. Ale dost té nostalgie, ráda bych se dostala k tomu, o co jsem se chtěla podělit.

Dobrá věc se daří
Na začátku loňského roku jsem si mimo jiné dala takový malý velký závazek, že udělám maximum proto, aby se děti v naší školce naučily jíst i něco jiného, než jen řízek, a hlavně, aby jim to i chutnalo. A dobrá věc se celkem povedla. Samozřejmě, že to není moje zásluha, je to zásluha celého kolektivu kuchyně, stejně tak i učitelek. A nemůžu zapomenout ani na rodiče, kteří začali být velice aktivní, což nám činí nesmírnou radost.

Příklady táhnou
Začali jsme právě u rodičů. Hned na začátku minulého roku jsme maminkám a tatínkům nabídli ochutnávku ranních přesnídávek. Jedenkrát týdně připravujeme jednohubky s tou pomazánkou, kterou ten den dostávají i jejich ratolesti. Nejprve jsme měli pocit, že to není to pravé ořechové, ale jak říká stará česká moudrost: „Trpělivost růže přináší,“ dnes uklízíme prázdné podnosy a dokonce si maminky žádají i recepty.

Mléčný den podle našich dětí
Když jsme si „získali“ rodiče, mohli jsme se zaměřit na děti. Ale jak na to? Dali jsme hlavy dohromady a nápad byl na světě. Dítě je tvor zvídavý a tvořivý, rozhodli jsme se tedy, že právě děti budou hlavními „organizátory“ dění. Vyhlásili jsme „mléčný den“ a ostatní už záleželo na nich. Za pomoci paní učitelek a nekonečné fantazie těch prcků vyrostl v naší školce třeba kravín, děti pomohly s vytvořením mléčného jídelníčku a dokonce se nám dospělým dostalo i poučení, že přece margarín není z mléka, že!? Mléko ten den „teklo proudem“ a nejen děti se předháněly, kdo donese víc obalů, obrázků, nebo dokonce vypije či sní více toho moc moc zdravého mlíčka. Velmi mile překvapil i fakt, že většina dětí zcela samozřejmě věděla, že malá miminka pijí mléko od maminky, stejně jako štěňátka a jim podobní, a nejsměšnější prý je, jak u toho mlaskají. Den plný legrace i poučení utekl jako voda, nebo spíše mléko, a nám zůstaly vzpomínky a fotografie a dětem snad něco dobrého do života. No a samozřejmě chystáme další podobná témata.

Jíme zdravě a chutně
Ale tím naše snaha ještě nekončí. Využily jsme toho, co k dětem, a doufám, že nejen k nim, neodmyslitelně patří. Mám na mysli zdravou soutěživost a hravost. A aby z toho nevznikla „pranice“ kdo z koho, vyhlásili jsme soutěž kolektivní, „Soutěž o třídu nejlepších jedlíků aneb jíme zdravě a chutně!“ Jistěže nemáme v úmyslu udělat z dětí malé otesánky, právě naopak. Nejde o to, kdo sní nejvíc, ale o to, kdo sní vše z talířku a to včetně zeleniny, ryb a podobně. A paní kuchařky si pak dělají čárečky, kolik dětí všechno zbaštilo, na konci dne se vše vyhodnotí a třída dostane razítko jablíčko. Paní učitelky musí samozřejmě soutěžit také, aby to bylo spravedlivé a aby taky byly zdravé a mohly si s dětmi hrát. No a na konci školního roku dostane vítězná třída dort a protože je to soutěž o zdravé výživě, nebude to dort „od pejska a kočičky“, ale zdravý, tvarohovo-ovocný. Pro ostatní je také nachystaná odměna, jenže ještě nevím, jaká :-))

Plujeme na jedné lodi
Co říci závěrem. Nejdůležitější je, když všichni táhnou za jeden provaz. Rodiče si „pomlaskávají“ na pomazánce, učitelky umějí přirovnat nový druh chleba třeba k oříškům, jdou příkladem a vzorně si pochutnávají na jablíčku nebo mrkvičce. Kuchařky tyto mé výmysly neberou jakože jim chci přidávat práci, ale jako poslání jim vlastní, poslání naučit děti zdravé životosprávě. A odměnou nám všem jsou prázdné talířky, úsměvy na tvářích, nebo také to, že děti na nás mávají třeba v supermarketu a oznamují tatínkovi, že to je naše paní kuchařka Mirka, paní učitelka Hanka….

JEN TO NEJ V ROCE 2007!

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz