Musí být vidět, že školní jídelna něco dělá

V poslední době přibývá jídelen, které pečlivě dbají o promyšlenou propagaci. Přemýšlejí nejen nad vařením nových jídel, ale také nad tím, jak o sobě dát co největšímu okruhu lidí vědět. Jednou z nich je školní jídelna v Ivančicích s vedoucí paní Halkou Žaludovou.

Jak velká je vaše jídelna a pro kolik strávníků vaříte?
Jsme školní jídelna jako samostatný právní subjekt. Vaříme asi pro 650 strávníků, v současné době pro MŠ, ZŠ a SŠ a závodní stravování pro zaměstnance těchto škol. Zkoušíme vařit i pro cizí strávníky.

Pro kolik škol celkem vaříte?
Jsou to čtyři školská zařízení a Středisko volného času.

Jste jediná jídelna v Ivančicích?
Ne, jsou tu ještě tři MŠ, kde si vaří sami, a jedna ZŠ. Dále je tu soukromá závodní jídelna a jídelna při Penzionu pro důchodce.

Dozvěděl jsem se o vás, že poměrně velkou váhu přikládáte propagaci školní jídelny. Kdy jste o potřebě větší propagace začala uvažovat, co bylo jejím impulsem?
Uvažovala jsem o tom už od začátku, co jsem to začala dělat. Viděla jsem, že ve školách je více žáků, než těch, kteří se skutečně stravují ve školní jídelně. Takže to byl důvod. Vychází to vlastně z toho, že do školy ti žáci musí, ale do jídelny nemusí.

Důvodem tedy bylo, že vám začalo ubývat žáků?
Já toto nemůžu posoudit, protože jsem v jídelně nebyla hned od začátku. Pracuji tady teprve třetí rok. Ale ubylo jich, z kapacity 1000 strávníků bylo 800, pak najednou jsme měli 700 a míň. 

A podařilo se vám zastavit ten úbytek?
Snažíme se to držet alespoň pořád na stejném počtu.

Dozvěděl jsem se, že máte dobrou spolupráci s místními novinami. Kolikrát za rok se něco o vaší školní jídelně v nich objeví?
Za tento školní rok jsme tam byli třikrát. Bylo to při příležitosti akcí, které jsme pro veřejnost dělali – Akce Přijďte k nám na večeři a pak Den otevřených dveří. Potřetí to bylo spíše z nadsázky – v novinách vychází rubrika Hospody a hospůdky, ve které je vždy doporučení k návštěvě některého restauračního zařízení v okolí, s nímž má autor dobrou zkušenost, a tak se tam objevila i naše jídelna. Řekla bych, že pan redaktor má k jídelně vztah, dělala tam i jeho babička a chodí sem jeho dítě.

Jaké byly reakce na zprávy v novinách?
Hlavně ředitelé škol, pro jejichž žáky vaříme, to ocenili. Říkali, že jsme dobří.

Slyšel jsem, že se snažíte zapojit vaší jídelnu do různých společenských akcí ve městě. Proč?
Hledáme vlastně jiné zdroje peněz pro jídelnu. V loňském roce jsme neměli moc financí na platy. Dříve, když jsme začali dělat druhé jídlo, přidali půl úvazku navíc, ale pak se to postupně ubralo a nám chyběly finance.

Jak jinak ještě finance získáváte?
Dělali jsme propagačně Den otevřených dveří a v letošním školním roce jsme poprvé pozvali rodiče na večeři. Myslím, že když jídlo přímo ochutnají, motivuje je to se ke stravování přihlásit. Pro žáky základní školy připravujeme svačinky, hledáme strávníky i v okruhu cizích strávníků.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetl o akci „Přijďte k nám na večeři“. To je ukázka klasické marketingové komunikace s veřejností. Když k vám přijdou lidé na večeři, tak z toho nezískáte žádné velké peníze, ale ten prvek komunikace s veřejností tam je velmi silný. Mohla byste nám něco povědět o této akci?
Nebyl to můj nápad, spíš jsem si to vyslechla někde na konferencích. Zaujalo mě, že můžeme touto formou ukázat rodičům, co dětem na talíř podáváme, protože od dětí se často dozví věci, které nemusí být chápány správně nebo si to děti upraví podle sebe. Tak toto nás zejména motivovalo a další motivací byly finance.

Jak akce probíhala?
Stanovili jsme termín a vybrali jsme tři různá menu, u kterých jsme předpokládali, že by mohla zaujmout širší veřejnost. Bylo to vepřo, knedlo, zelo, dále pangasius po mlynářsku a pak těstovinový salát. Pozvali jsme rodiče, museli si předem objednat a zaplatit. Dopředu jsme tedy věděli, kolik porcí čeho bude, a v den konání přišli rodiče do jídelny. Měli čas se seznámit s prostorami jídelny a ochutnat jídlo. Večeře proběhla od 18 hod. na dvou výdejnách, měli jsme celkem kolem 50 lidí.

Jak jste o tom rodičům dali vědět, jakou jste dělali propagaci?
Dělala jsem propagaci přes webové stránky jídelny, přes školy prostřednictvím letáčků, které děti donesly domů, a dále na stránkách městské kabelové televize.

Kolik stálo to menu?
Tak jak máme vykalkulovaný oběd pro cizí strávníky, tzn. 57 Kč.

Co na to rodiče říkali?
Bylo to hodnoceno velmi pozitivně, akce se jim velice líbila. Když jsem se potom snažila získat zpětnou vazbu, dala jsem na internet anketní otázku, jestli se zúčastnili, a když ne, tak proč, dozvěděla jsem se, že jim většinou nevyhovoval termín. Bylo to poprvé, teď už budou vědět, co mají očekávat.

Vy internet používáte k průzkumům mezi strávníky. V současné době je třeba na vašich stránkách internetový dotazník. K čemu vám takové průzkumy slouží?
Na webových stránkách míváme anketu, kam dám vždycky nějakou otázku. Třeba když chci zjistit nějaký momentální stav nebo popsat určité situace. Např. jsem takto zjišťovala hodnocení zmíněné akce. Nebo jsem se chtěla dozvědět, jestli se zúčastní dne otevřených dveří, který pořádáme společně se základní školou. Vloni jsem zkusila poprvé i metodu dotazníků v papírové formě, které jsem plošně rozdala dětem. Zpracování bylo hodně náročné. Letos zkusím dotazník znovu, ale přes internet, i když to má svoje nevýhody – nedostane se ke všem.

Zjistila jste přitom nějaké zajímavé údaje?
Hlavně mě překvapilo to, kolik strávníků se skutečně stravuje. Protože ne všichni chodí každý den, to číslo, které máme, není seriózně vypovídající. Zjistili jsme, že víceméně známe důvody, které strávníky odrazují, a chtěla jsem jim dát šanci něco změnit.

A vyplynulo z těch anket něco, co jste opravdu nevěděla?
Bylo to často hodně protichůdné a vyplynulo z toho, že každý strávník je jiný, a co jeden požaduje, ten druhý nemusí.

Kdyby některá jídelna chtěla podobnou dotazníkovou akci zkusit, jakou jste měla návratnost dotazníků?
Díky spolupráci se školami byla ta návratnost velmi vysoká, vrátily se mi téměř všechny dotazníky, asi 700 – 800. Chtěla jsem oslovit i nestravující se žáky.

Je ve školní jídelně potřebný marketing nebo alespoň jeho část – reklama?
Určitě ano, tu školní jídelnu musí být vidět, Musí být vidět, že něco dělá, že má snahu děti ke stravování dostat.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz